10. kapitola
10. kapitola
Ráno jsem se probudila se smíšenými pocity.Strach,nervozita,zvědavost…Nic moc.U snídaně byli všichni zamlklí,až na Yusukeho a Kuwabaru,kteří se dohadovali o poslední kousek rohlíku.,,A co se vlastně stalo s Mukuro?Jak to,že nebojuje?Ani jsem ji tu neviděla."vzpomněla jsem si náhle.,,Mukuro bojovala,když jsi spala,ale po porážce s Yomim hned odjela."odpověděl Hiei neutrálně.A zase bylo ticho.Genkai vypeskovala Yuuskeho a Kuwabaru,takže ztichli taky.,,Ježíši,to musíte tak řvát?"postěžovala si Pavla ironicky.Pousmála jsem se,alespoň Pája se vůbec nezměnila.,,Jdu si lehnout."oznámila jsem po chvíli a odešla do pokoje.Tam na mě čekala Botan.,,Nechceš si zahrát karty?"zeptala se vesele,jako by se nechumelilo.I když pro ni asi ne.,,Jo,proč by ne,stejně se nudím."kývla jsem a roztáhly jsme se na posteli.Nedá se říct,že jsem při hře na všechno zapomněla,ale aspoň jsem se trochu odreagovala.Někdy kolem poledne se pořádně rozpršelo,a to Botan uspalo.,,A to jsem chtěla jít trénovat…"pomyslela jsem si sklesle.Ležela jsem na posteli a jen tak si kreslila.Nevím jak,ale když jsem se pak na obrázek podívala,vyšel mi z toho Kurama.Vůbec jsem nevnímala,co to vlastně kreslím,a najednou na mě z papíru kouká Kuramův obličej.,,Tenhle se mi kupodivu povedl…"pomyslím si s úsměvem,obrázek ještě vybarvím a schovám si ho pod polštář.Najednou vešla dovnitř Pavla a sedla si vedle mě na postel.,,Co je to s tebou?Snad se tohoparchanta nebojíš!"řekla zamračeně.,,C-co?A proč si to myslíš?"užasla jsem.Tohle jsem zrovna nečekala.,,Nehraj to na mě,znám tě už dlouho,poznám to na tobě.Pak ale nechápu,proč?Nemůže být přece tak silný,abychom ho nedokázali porazit."namítla Pavla.
,,Hele,vždycky jsi mi říkala,že jsem pesimista.Prostě se na to dívám realisticky."
,,Tady ale nejde o to,jestli jsi pesimista nebo ne!Na tom teď nezáleží a nikdy nezáleželo!Já jen vím,že už to nejsi ty.Na internátu jsi byla ještě normální."odsekla Pavla a odešla.Seděla jsem zaraženě na posteli.Možná má pravdu.Možná jsem se trochu změnila.Ale nemůžu hrát,že se Yomiho nebojím.Děsí mě ta jeho moc,měla jsem z toho zápasu strašný pocit a svíral se mi žaludek úzkostí,jen co na něj pomyslím.
Kolem dvou hodin jsem sešla do obýváku.Na oběd jsem neměla chuť,už tak mi bylo dost zle.Ačkoliv pršelo,všichni,až na Botan,která ještě spala v pokoji,a na Kuramu,který seděl v křesle a díval se z okna,byli venku.,,V kolik nám ta poprava začíná?"zeptala jsem se sklesle.Kurama odtrhl oči od okna.,,Ve tři,za necelou hodinu.Ještěže se bojuje v uzavřeném stadiónu,v tomhle dešti by to nemuselo dopadnout dobře."řekl Kurama. Raději jsem si odpustila poznámku,že to i tak nemusí dopadnout dobře a sedla jsem si do křesla naproti.,,Nebude to tak snadný jako ty minulé zápasy,co?"poznamenala jsem.Kurama neodpověděl.,,Haló,vnímáš mě?"zavolala jsem,ale nic.Jenom seděl se sklopenou hlavou a zamlženým výrazem v očích.
,,Slib mi,že se ti nic vážného nestane.Slib mi,že to přežiješ."řekl po chvíli smutně.To mě celkem vyděsilo,nikdy nebývá až takhle moc vážný.,,Promiň,ale…Není jistý,jestli tohle přežiju,to přece sám víš."řekla jsem zaraženě.
Ticho.
,,Slib mi to.Prostě mi slib,že uděláš všechno pro to,abys přežila."
,,No…Tak jo,když chceš.Slibuju ti to."
,,Slib mi,že neuděláš nějakou hloupost." Teda lidi,ale tohle už začíná být vážně divný…
,,Jó,slibuju.Ale jen když ty mi slíbíš to samé."
,,Jasně,že jo.Tak dobře,když už jsme si to ujasnili,mohli bychom vyrazit na stadión,ostatní tam už jistě jsou."navrhl Kurama o něco veseleji.,,No,tak jo.Jenom zajdu pro Botan."pousmála jsem se a běžela jsem nahoru.Cestou mi úsměv povadal a bylo mi čím dál hůř.Něco mi našeptávalo,že ten slib nebudu moct dodržet,a to mě děsilo ze všeho nejvíc.Vešla jsem do pokoje a vzbudila Botan.Když se převlékla,společně jsme sešly dolů.,,Můžeme jít?"zeptal se Kurama.,,Jo!Strašně se těším na ten zápas!Určitě jim to pořádně natřete,viďte?"jásala Botan.Cítila jsem na sobě Kuramův pohled.,,No jasně,na nás nikdo nemá,ani Yomi."usmála jsem se falešně.Nechci nikomu přidělávat zbytečné starosti mým strachem.Vzali jsme si deštníky a vyšli jsme z hotelu.Na stadión jsme dorazili asi patnáct minut před začátkem zápasu.Ostatní už byli v šatně a psychicky se připravovali.Celých 15 minut děsivého ticha.Každá minuta mi připadala jako věčnost.
,,Tým Urameshi a tým Yomi,nechť se dostaví do arény!"ozvalo se v rozhlase.Cítila jsem,jak se mi třesou kolena,ale i přesto jsem vstala a společně jsme vešli do osvětlené arény za všeobecného burácení.,,A konečně je to tady!Finálový zápas,který o všem rozhodne!Kdo bude letošním šampiónem?Tým Urameshi,nebo tým Yomi?To se dneska dozvíme!Týmy bojují najednou.Jste připraveni?(Ani náhodou,ale co mám dělat?!!)Začněte!"řekla Juri nadšeně do mikrofonu a odběhla stranou.Každý z nás si vzal jednoho démona.Na Kuramu zbyl Yomi,chudák.Byla jsem překvapená,zbytek Yomiho týmu nebyl moc silný.Všichni jsme svého protivníka zvládli co nejdříve,abychom mohli pomoct Kuramovi.Sice s nějakým tím lehkým zraněním,ale byli jsme na tom podstatně lépe než Kurama.Ten měl na rukou několik hlubokých šrámů a tržnou mělkou ránu na břiše.Přišli jsme mu rychle na pomoc,i když o to nestál,ale nějak to nepomáhalo.Naopak,Yomi byl čím dál více agresivnější.Nic na něj nezabíralo,ani když Pavla a Hiei zaútočili společně.Yomi vyvázl s jediným škrábnutím na tváři,což ho nijak neoslabilo.To spíš nám rychle docházely síly.Hiei už spal vedle ringu po dvojitém Dračím plameni,takže nám teď už nebyl moc platný.Napadlo mě zkusit ten nový útok,ale jstli to nevyjde,pak už fakt nevím.,,Yusuke,vystřel Úder síly do stropu stadiónu!"křikla jsem.Yusuke poslechl,nejspíš si řekl,že už stejně nemá co ztratit.Taky že nemá…Dovnitř začalo hustě pršet.Stoupla jsem si pod díru,zavřela oči a vztáhla ruce k černému nebi.Pomalu jsem se dolepila od země.Sepjala jsem ruce a po chvíli udeřil hrom.Poté se objevil blesk a zasáhl mě.Měla jsem co dělat,aby mě to nerozervalo na kusy,ale pokračovala jsem,jinak by byl celý ten trénink na houby.Začala jsem se ve vzduchu točit,obklopená zlatou září blesku,a energie vycházela přímo z mého těla v podobě světelných šípů.Všechny Yomiho zasáhly,a ten zmizel v kouři z výbuchu.Snesla jsem se zpátky na zem a podlomila se mi kolena.Z míst,kde předtím vycházely šípy,mi tekla proudem krev a nezbývala mi téměř žádná energie,ale to je teď vedlejší.Všichni začali nadšeně pokřikovat.Už se zdálo,že to Yomi nepřežil,ale najednou se objevil přímo za mnou.,,A tohle mě mělo zabít?Jaké zklamání…"užasl ironicky a tlakovou vlnou mě odhodil na druhý konec ringu.To samé udělal s ostatními.Jen Kuramovi zbyla troška energie na to,aby byl schopen vstát.,,Tak už jsi zbyl jen ty,Kuramo?Strašně mě mrzí,že to skončí takhle,měl ses raději přidat ke mně než k téhle partě ubožáků.Sbohem."ušklíbl se Yomi a natáhl proti bezmocnému Kuramovi ruku.Pomalu jsem se posadila,když jsem si uvědomila,co se Yomi chystá udělat.Ignorovala jsem všechnu tu bolest a postavila jsem se.Yomi proti Kuramovi,který se teď nemohl ani pohnout,vystřelil energii z dlaně.A mě nenapadlo nic jiného,než mu do té rány vběhnout,aby to Kuramu nezasáhlo.A to jsem taky udělala.Střela mě zasáhla kousíček u srdce a já s ohromnou bolestí spadla na zem.Přestala jsem všechno vnímat.Když jsem se sípavě nadechovala,slyšela jsem,jak mi v plicích místo kyslíku bublá krev.Dýchalo se mi hůř a hůř,zatmívalo před očima a z úst mi proudem tekla krev.Viděla jsem,jak se nade mnou Kurama sklání,slzy mu tečou a něco říká,ale neslyšela jsem ho.Nejspíš,že to bude dobré,že mám vydržet,ale je pozdě.Kurama se sklání a líbá mě na ústa,jako by mě tím chtěl oživit,ale je pozdě,až moc pozdě.I přes tu příšernou bolest se přinutím slabě usmát.,,P-promiň,a-asi ten sl-slib nedodr-držím…"šeptám omluvně.Kurama zoufale vrtí hlavou,ale to už přestávám vnímat všechno,zavírají se mi oči,srdce pomalu přestává bít a mě pohltí temnota…
wow
(Asska, 20. 3. 2008 20:37)