Kapitola 4.

Pomalu otevírám oči a zjišťuju,že jsem na rozvalená na zemi.Náhodou,spí se na ni dobře.Opatrně jsem se zvedla,očakávajíc další vlnu bolesti,ale nic se nestalo.Rozhlédnu se a málem vykřiknu leknutím.To-to je paráda!Na zemi vedle mě sedí Pavla,ale tak trochu...jiná.Má dlouhé,temně černé vlasy,krvavě rudé oči,dlouhé přední špičáky(jak se vede tatíkovi Drákulovi v Transylvánii?),sněhově bílou pleť,na sobě dlouhý,černý kalhoty,černý triko na ramínka,vysoký,černý boty a na rukách řetězů víc,než měla normálně.Netušila jsem,že se jí tam vleze ještě tolik.Zírala jsem na ni s pusou dokořán.I Yusukemu ušlo tiché:,,Tý brďo!"Přes oblečení měla Pavla dlouhý,černý hábit.V obličeji byla úplně stejná jako Ai Enma,dívka z pekla.Až jsem se lekla,že je to opravdu ona a jde si pro Kristýnu.To by mi jako vůbec nevadilo,i kdybych za to měla zaplatit bůhví co.Vždyť jsem jí to říkala celou dobu-je to Temnej anděl!XDPohledem se přesunu k Tomášovi,který se právě zvedal ze země,a čočky mám až někde v Austrálii.Vypadal hrozně roztomile,ani se Pavle nedivím!Ale stejně u mě pořád boduje Kurama.:)Tomáš měl tmavě hnědé,až do černa zbarvené oči,hnědý vlasy měl nagelovaný s ofinou přes jedno oko,na hlavě roztomilé vlčí uši(Pavla na něj civěla jak na svýho anděla strážnýho.Už jsem kolem její hlavy viděla poletovat svatozář.),dokonce i huňatý vlčí ocas.No jo,Yo-ko Kuramův vlčí příbuznej.Na sobě měl černé kapsáče a,světe,div se!,černou obrovskou mikinu s nápisem SLIPKNOT.Fakt se divím,že Pavle ještě čelist neupadla.Takže až spolu budou chodit(ne jestli.Až!),vím,o co přijde Tomáš první.XDDJen ještě že tu není Lucka:( ,,Teda,Pavlo,ty máš drsnou podobu.To abych z tebe začala mít strach.""řekla jsem upřímně a nemůžu odtrhnout oči z těch jejích rudých.Jako bych se dívala do sklenice plné krve.,,Díky,ale já do svýho obličeje nevidím.Zato vidím do tvýho,vypadáš hrozně roztomile!Jako malé koťe,nejraději bych si tě pohladila."řekla Pavla pobaveně.A když ONA říká,že vypadám roztomile,tak jí musím věřit.Ale i tak...,,Co?Cože?Jak vypadám?"zděsila jsem se.Otočila jsem se na Kuramu,o kterým se taky nedalo říct,že by měl pusu zrovna zavřenou.Genkai mi hodila malý zrcátko(babča myslí fakt na všechno).Ani se mi moc nechtělo na sebe podívat,ale jsem od přírody zvědavá,takže se prostě musím podívat.Kouknu se,a málem jsem zrcátko upustila.To je síla.Místo modrých očí mám oranžovo-žluté,místo kulatých zorniček mám mám jakousik kočičí čárku a namísto dlouhých blond vlasů mám dlouhé,světle hnědé.Z hlavy mi trčí malá černá ouška(no těbůh,jak se řídí????)a mám i černý,kočičí ocásek.Je to hrůza,nemůžu si na něj zvyknout.Z už tak dlouhých,na rudo nalakovaných nehtů mám drápky(jasně,takže už vím,čím budu na přízraky S třídy útočit,fakt díky).Na sobě mám dlouhý rudý triko s lebkou a červený tříčtvrťáky.Boty nemám jak Pavla,jsou to normální,červeno-černý botasky.Ach jo,začínám Pavle závidět.XD.A aby mi to nebylo líto,tak mám i na krku řetěz.Taky jsem měla pocit,že jsem nějaká lehčí a mám chuť hrát si a dovádět.Radostně vyskočím až na nejvyšší větev nejvyššího stromu.Rozhlédnu se a vidím špičku internátu v dálce.Jinak jsou všude kolem samý stromy.Seskočím zpátky dolů a měkce přistanu na zemi.,,To je super!Čekala jsem něco mnohem horšího.Akorát mi tu vadí ten vocas."prohlásila jsem vesele. ,,Výborně,takže podoby už máte za sebou.Jen jedna otázka:nemáte pocit,že vás něco chce ovládnout proti vaši vůli?"zeptala se Genkai podezřívavě.,,Abych řekla pravdu,babi,tak ani ne."ozvala se Pavla,a já s Tomášem jsme přikývli.Genkai její oslovení přešla bez povšimnutí.Zato já bych už visela v okovech.,,Úžasný.Ggenkai,vy jste říkala,že to pravděpodobně nezvládnou.Zřejmě je v nich mnohem víc,než jsme očekávali."řekl Kurama s hrdým úsměvem.Znovu jsem mu zkusila přečíst myšlenky,ale nic.Sakra,to přece není fér.Zrovna ten,kterýmu chci myšlenky přečíst nejvíce.Pak na to už ale kašlu.,,Tak,čím teda začneme?"zeptal se netrpělivě Tomáš.,,Jsem ráda,že se alespoň někdo z vás zeptal.Takže...nejprve začneme přípravou na úplné ovládnutí vašich dosavadních schopností.Varuju vás,nebude to procházka růžovým sadem,ale teď,když už jste se proměnili,nemůžete couvnout.Začneme tím nejlehčím-chozením po jehlách."řekla Genkai nekompromisně.Hm, supr.Myslím ,že by mě to nemělotak překvapovat. ,,Já moc ráda jehly nemám.Vždycky jsem měla depku,když mi přišla pozvánka na očkování proti tetanu."otřásla jsem se.Kurama,Pavla a Tomáš se začli smát,Yusukemu cukaly koutky,Kuwabara to ani pořádně nepochopil,Hiei si pohrdavě odfrkl a ostatní to raději ignorovali.,,Podobu drasticky změnila,ale humor jí zůstal stejný."pousmál se Yusuke.Však co,je to pravda.,,Chození po jehlách?To je dobrý,čekala jsem něco mnohem áročnějšího.To v pohodě zvládnem."mávla Pavla rukou.,,Hele,začínáš si věřit stejně,jako jeden malej prďola v černém,zde přítomen."upozornila jsem ji,a v tu chvíli mi těsně nad hlavou přeletěl balvan.Naštvaně jsem se otočila a jediný,koho vidím,je Hiei,jak si vesele píská na větvi-bidle.To je hejsek.,,Paráda.Takže,když to bude pro vás lehký,pojďte za mnou,začneme ihned."řekla Genkai zamračeně,a tak nám nezbývalo nic jinýho,než fakt jít.,,Vy ostatní půjdete jinam.Budete trénovat podle sebe,co chcete zlepšit."ukázal Koenma na Yusukeho,Kuramu,Kuwabaru a Hieiho.My ostatní tři-já,Pavla a Tomáš jsme šli za nakrknutou Genkai.Už teď se mi začíná po Kuramovi stýskat.Bez nich jsem ještě nervóznější.

Šli jsme jen chvíli,Genkai nás odvedla na nedalekou mýtinu.Uprostřed byly ty...jehly.Mě to spíš připomínalo poloviční šavle.,,Tohle jsou jehly jak moje prdel."pomyslím si.Nahlas to ale raději neříkám,živě si vzpomínám,co se dělo,když Genkai odporoval Yusuke.,,Na tomhle máme jako chodit?"ozval se Tomáš s obočím až někde pod ofinou.I Pavla trochu znejistěla.,,Ale samozřejmě.Však co,když jste zvládli přeměnu,tohle zvládnete až směšně lehce.Musím vám připomenout,že tu přeměnu by obyčejný člověk nepřežil,tak si toho važte."řekla Genkai se založenýma rukama.Když jsme tam pořád stáli jak tvrdý y,hluboce si povzdychla.,,To vám musím všechno vysvětlovat?Ach jo,zlaté časy,kdy jsme trénovali s Yusukem.(tak tohle je moc,teď jsem se fakt urazila!).Sundejte si boty a stoupněte si na jehly.Ale nebuďte zbrklí,musíte si představit,že je to normální podlaha,musíte zapomenout na bolest,a teprve pak projdete první fází tréninku."řekla Genkai kysele.Supr,zapomenout na bolest.To se lehko řekne,a zvlášť jí.A jak si jako mám z těch bodáků představit podlahu?!Nic jinýho nám ale nezbývá,takže si sundáváme boty i ponožky(necítíte tu někdo něco?XDD)Že by nám bylo teplo,to se zrovna říct nedá.Sedneme si na zem do tureckého sedu a začneme "meditovat".Tzn.,že jsem dělali takový ty praštěný zvuky,jako bychom se dávili,a v duchu si opakovali:,,Uvolni svou mysl,soustřeď se..." Asi po půlhodině,když už nás začala bolet hlava,nás Genkai vyzvala,ať si na ty jehly stoupnem.,,Ehm...Jste si jistá?"zeptal se Tomáš se strachem v hlase.I já jsem se klepala,jen Pavla vypadala celkem v poho.To bude tou její upíří krví.Jak já jí závidím...,,Samozřejmě,že jsem si jistá.A za trest půjde první Tereza,za ty její přitroublé poznámky."řekla Genkai a škodolibě se na mě zašklebila.Sakra,proč já někdy nedržím hubu?!V duchu prosím,ať mě Kurama zachrání,jenže ten nikde,takže pomalu jdu k těm šavlím.,,To na ně mám prostě šlápnout a chodit?"zeptala jsem se nejistě.Genkai po mně hodila ne moc milý pohled,takže jsem to brala jako souhlas.Byly docela vysoké,ale díky hbitosti,kterou jsem jako kočičí démon získala,jsem na ně lehce vyskočila.Jenže to jsem dělat neměla.O to horší byl tvrdý-spíš ostrý-dopad.Šavle se mi zabodly hluboko do nohou.Málem jsemzařvala bolestí,ale v duchu jsem si to před tou starou rašplí zakázala.Polkla jsem nasucho,zadržela bolest,falešně se usmála a zvedla palec,jako že je všechno v pohodě.Genkai mě celou dobu bedlivě pozorovala,beztek už mě prokoukla.Jak já tu zaujatou babiznu nenávidim!Chvíli jsem tam jen tak stála a všimla jsem si,že bolest už ustala.Stoupla jsem si na další.Cítila jsem,jak se mi ty jehly zarývají do masa,ale už to tak nebolelo.A tak jsem šla dál do kruhu,dokud jsem si pořádně nezvykla.Na jehlách zůstávaly stopy mé krve z chodidel.Asi po půl hodině mi Genkai konečně dovolila skončit,a já s es úlevou svalila na zem.Třela jsem si chodidla,i když to pořádně štípalo.Podívala jsem se na ruce a měla jsem je od krve.Já mám sice krev moc ráda(i když ne tak,jako Pavla teď),ale nejsem zrovna nadšená,když valí ze mě.Genkai ke mně přišla.Podívala se mi na strhnutou kůži na nohách,pohrdavě si odfrkla,mávla rukou,a zranění bylo pryč.Tak teď jsem si připadala jako blb.Zrovna byla na řadě Pavla.Pomalu si stoupla na jehly a taktéž zadržovala bolest.Jenže pak udělala něco,co by mě v žovotě nenapadlo.Sepjala ruce a začala svou energii soustředit do nohou,a tím si vytvořila jakýsik ochranný obal.Prostě jí ty šavle nijak neporanily kůži;ta se má.Pak už v pohodě ušla 30 koleček,i když jí ubyla kapka energie.Zvládla to perfektně,dokonce i Genkai ji pochválila.Moje už tak malé sebevědomí kleslo tak nejníž,jak jen to šlo.Na řadě teď byl Tomáš,kterej to měl samozřejmě nejlehčí.Udělal to samý,co Pavla,akorát dříve,než na ty jehly vůbec stoupl.Takže neměl ani škrábnutí.A takhle to šlo celej měsíc.Od rána do večera jsmetrénovali s půlhodinovou přestávkou na oběd,a večer jsme si jídlo ani nevychutnali,protože jsme byli celí polámaní,poškrábaní,popálení,a já nevím,co ještě.I Kurama a ostatní trénovali,ale podle sebe.Měli to taky mnohem lehčí,protože trénovali schopnosti,které už dávno ovládli.A Hiei nás několikrát poctil svou přítomností,aby se na nás přišel "podívat".V překladu-přišel se nám vysmívat,jací jsme to amatéři.A Genkai mu v tom nijak nebránila,spíš jsem měla pocit,že by se k němu nejraději přidala.Vždycky jsem měla pocit,že ti dva jsou sehraná dvojka...