Kapitola 5.

Asi týden před začátkem turnaje jsme se všichni sešli na poradu v Yusukeho pokoji.Mluvili jsme o Turnaji,bezpečnosti,strategii,o ostatních soutěžících...Moc jsem toho nepochytila,vlastně jsme se o to s Pavlou ani nijak zvlášť nesnažily.Připomělo mi to ten den,kdy nám poprvé řekli o našich podobách.Jsou to necelé dva měsíce,ale připadá mi to jako věčnost.Teď už jsme zcela ovládli naše tři schopnosti i podoby,a i když tomu nechtěli Hiei Yusuke ani Kuwabara věřit,byli jsme na jejich úrovni,ne-li ještě výš.Včera jsme se s nimi utkali-já s Hieim(konečně jsem se mu mohla za všechno to ponižování pomstít),Pavla s Yusukem a Tomáš s Kuwabarou.Pavla Yusukeho porazila do pěti minut,protože ji podcenil,Tomáš Kuwabaru za deset.Přece jen,i když je Kuwabara nahnilej hloupej tuřín,bojovat umí líp než dobře.Jen já jsem měla s Hieim tak trochu problémy(byla jsem na pokraji zhroucení),ale přece jen jsem to přežila a nakonec zvítězila.Vlastně to bylo díky němu-poslal proti mě Dračí plamen,ale asi zapoměl na mou schopnost.Absorbovala jsem jeho útok do sebe a poslala ho zpátky na něj,ale s mnohem větší silou.Nezabilo ho to,protože kolem něj Kurama utvořil ochrannou bariéru.Byla jsem na něj za to nabručená,ale pak mě vzal Kurama kolem ramen.,,Přece bys ho nezabila,on to tak nemyslí.A navíc by nám chyběl v Turnaji."řekl mi těsně u ucha.Mmyslela jsem,že ještě spím.Sakra,kéž by tu teď byla Kristýna!A navíc plánuju malou kosmetickou úpravu jejího zmalovanýho obličeje.Toho bude litovat,že si kdy dovolila na Kuramu.Chudák Kurama...Nic jsem mu ale raději neřekla,ještě by přišel na to,že jsem žárlila.A s tím jeho mega mozkem by na to přišel sakra rychle.Porada konečně skončila.Jěště že nám z ní nedala Genkai test,koule by byla jistá.Dávala jsem pozor jen tehdy,kdy mluvil Kurama,ale to jsem spíš naněho jen tak zírala,než abych ho poslouchala.Mít mozek jako má on,už mám vystudovanou vysokou s červeným diplomem a prací v Americe.A zatímco my jsme trénovali,naše kopie slušně(no,slušně...Prej moje kopie hodila třídní knihu na střechu internátu...)seděly v lavici a učily se.Nejdříve mi bylo divný,že jsem se ráno probudila, a najednou znám 10 chemických vzorců,které jsem v životě neslyšela.Takovej život se mi líbí,a i Pavla s Tomášem jsou z toho paf.Ale ten trénink byl fakt hroznej.Genkai nutila chudáka Pavlu skákat z útesů,aby se naučila lítat.Já už bych byla zakopaná pod hlínou a kecala bych s pavoukama.Já jsem to ale taky neměla nijak jednoduchý.Když jsem trénovala napodobování jinejch útoků,myslela jsem,že natáhnu bačkory.,,Musíš mou sílu absorbovat a poslat ji zpátky na mě!"řekla tehdy Genkai.Nevěděla jsem,co dělat,ale než jsem se stačila zeptat,Genkai na mě poslala Duchovní vlnu.Tak jsem na to srala a jen si udělala pár salt a kotrmelců ve vzduchu,prorazila pár stromů,když mě vlna zasáhla.Vstala jsem a stěžovala si,že jsem absolutně nevěděla,jak to mám udělat,jenže to Genkai neobměkčilo,spíš naopak.,,Buď ráda,že nemáš zlomený vaz.Tak se tu přestaň flákat a znova,dokud to nezvládneš!"zařvala Genkai,a už na mě letěla další Duchovní vlna.No prostě hnus,ale asi tak po patnácti pokusech,když jsem myslela,že to zabalím a nechám se raději zabít hned,se mi to povedlo.Genkai byla pěkně v šoku.A když Tomáš cvičil třeba léčení,Genkai mě vybrala jako pokusnýho králíka.Nejhorší bylo,že když se mu to zrovna nepovedlo,tak místo toho,aby mi zahojil zlomenou ruku(mimochodem,tu mi babča zlomila sama,aby bylo co léčit),tak mi narostla třetí.Prostě moje noční můra,budu z toho mít trauma na celý život.

Uběhly další dva dny a do Turnaje už jsme byli přihlášení.Zbývalo ještě pět dní.Už nemám strach,jen nejistotu z toho,co nás tam čeká.S Pavlou jsme se ale hodně vynasnažily,aby to nešlo poznat,protože nám bylo jasný,že by se nám všichni krom Kuramy,a možná i Koenmy a Yusukeho vysmáli.A mám takovej pocit,že v čele výsměchu by stál Hiei s obrovským transparentem:NEJSEŠ TY MAGOR??"Děkuju mnohokrát,ale tohle fakticky nemám zapotřebí.Pak se ale na nástěnce v internátu objevilo oznámení,kterýho jsem si všimla při odchodu z jídelny.Hned jsem zavolala Pavlu,ať se jde dolů podívat.Zvedlo jí to náladu stejně,jako mě.Dnes večer se totiž pořádá diskotéka v párech(!!!).Já normálně takovýhle mejdla moc nežeru,ale potřebovala jsem se nějak odreagovat,takže jsem byla ochotná tam jít.Ale Pavla by tam šla,i kdyby měl zítra nastat konec světa,protože tam bude hrát Tomášova kapela.Slyšela jsem,že jsou fakt dobří,a Tomáš tam hraje na bicí(mimochodem,můj nej hudební nástrojXD)Šly jsme na pokoj a začaly se domlouvat,jak se mám zeptat Kuramy,jestli by tam nešel se mnou,když musíme bejt v párech.Heleďte,já nejsem ten typ,co by v pohodě zašel za klukem a zeptal se ho na takovou věc.Pavla sice taky ne,ale přece jen je v takovýhle věcech odvážnější než já,a tak mi zkoušela poradit.Jenže její rada pokaždý končila tím,že se mám prostě sebrat a jít za ním,jenže to nepřicházelo v úvahu.Bohužel,Pavla ví,jak na mě.,,Takže to tam hodláš jen tak sedět na zadku a dívat se,jak Kurama tancuje s Kristýnou a jinýma hnidkama?!"seřvala mě.No jo,tahle představa mě děsila.Tak to už za ním raději zajdu,než abych ho nechala napospas Kristýně.Najednou někdo zaklepal na dveře a ve dveřích se objevila-jaký milý překvapení-Kristýna.Náááhoda...Krev se mi začala vařit,ale nedala jsem to na sobě znát,a obě s Pavlou jsme se na ni falešně usmály,jako to dělávala ona.Jenže Krista si asi usmyslela,že už nemá cenu si hrát na naše kámošky,a prostě na mě vybalila:,,Poslouchej,Terezo.Nech Kuramu na pokoji,je ti to jasný?!Dneska s ním půjdu na tu dízu,tak se od něho drž dál." Nemohla jsem uvěřit tomu,co to zas vypustila z pusy.Co si to o sobě vůbec myslí??,,Super,a teď poslouchej ty mě.Kurama není ani tvůj,ani můj,tak si na něho laskavě nedělej nároky.A nemysli si,že by s tebou šel.Myslíš,že o tebe Kurama stojí?Hahaha,copak ti to ještě nedošlo?To jseš tak blbá?Furt se na něho lepíš jak veš,furt dolejzáš,ale on si tě nevšímá.No,čím to asi bude,co myslíš?Prostě tě nechce.A jen tak pro představu,já i Pavla jsme Kuramovy moc dobrý kámošky,a má k nám mnohem blíž než k tobě.Tak si dej laskavě odchod,huso."řekla jsem co nejslušněji(protože já jsem slušná holkaXDD) a Pavla celou dobu jen kývala na souhlas.Tak tady Kristýnka pohořela.Chvíli na nás nenávistně koulela bulvama,a pak se otočila a práskla za sebou dveřmi.,,Tak teďs jí to nandala."vydechla Pavla a začala se chcechtat tomu,jak byla Kristýna dojebaná.Pak zas někdo zaklepal.Dveře ale neotevřela Kristýna nebo nějaká jiná štětka,ale ...Kurama!Ale málem mi upadla čelist,když jsem si všimla,že má na sobě jenom kalhoty.Asi se zrovna převlíkal,protože triko držel v ruce.Já jsem ale byla ráda,že si ho ještě neoblík.,,Ahoj holky.Viděl jsem,jak tu šla ta přetvářka.Co chtěla?"zeptal se zvědavě a přitom netušil,že tím mi to ještě všechno komplet zkomplikoval.,,Ahoj.Musím jít na záchod."řekla zničehonic Pavla,mrkla na mě a zdejchla se.Prostě zmizela.A cestou ještě strčila Kuramu dovnitř a zavřela za ním dveře.ONA SE HO DOTKLA!!!TA SE MÁÁÁ!!!XDDDKurama byl pěkně zmatený,se mu nedivim.,,Co to bylo?"podivil se.Pokrčila jsem rameny,že nemám tušáka.To jsem ale lhala,sakra jsem věděla,o co jí jde!Ona nás schválně nechala o samotě,abych mu mohla říct o tý díze!Kruciš,ale JAK mu to mám říct?!,,No,Kristýna,vlastně nechtěla nic."řekla jsem koktavě.Přece mu tu teď nezačnu vykládat,že jsme se dohadovaly o něm!,,Aha."přikývl chápavě,a pak se zarazil.,,Sakra,promiň,zapoměl jsem se obléknout."omluvil se rozpačitě a k mý smůle si ho oblíknul.Povzdychla jsem si a šla si sednout na postel,a Kurama si ten povzdech vyložil jaksik špatně.Ve skutečnostijsem povzdychla nad tím,že nezůstal oblečenej(spíš teda neoblečenej),jak byl.Sedl si vedle mě,objal mě kolem ramen a starostlivě se na mě podíval.,,Jsi v pohodě?"zeptal se.,,Jo,proč?"podivila jsem se.Vážně jsem byla v poho,až na tu věc s tím tancováním.Ale to přece vědět nemůže.Snad...,,No,zdáš se mi nějaká nervózní."pousmál se lišácky,až jsem se začervenala.Hele,přece nemůže vědět,že je to z tý jeho blízkosti.Fakt,žaludek mi dělal různý salta.,,Ale ne...Nejsem,fakt.A...P-proč sis to myslel?"zeptala jsem s ea docela jsem se bála jeho odpovědi.,,Víš přece,zanedlouho se koná ten zatracený Turnaj a tak...Taky jsem si všiml toho oznámení dole.Alespoň se nějak odreagujem,co?A hlavně vy to potřebujete nejvíce.Viděl jsem vás při tréninku,byli jste skvělí.Abych řekl pravdu,lituju předem vašeho soupeře."vysvětlil Kurama.Je docela zvláštní,že takhle se rozjede jen tehdy,když jsme spolu sami.Což není tak hrozně často,jak bych chtěla.Ale zato jsem si oddychla,že netuší nic o tom,co k němu cítím.Nechci,aby se to dozvěděl takhle,jestli se to dozví vůbec.Ale fakt jsem se bála,srdce mi totiž bušilo tak zběsile,až jsem měla strach,že to uslyší.,,Jo...Tak to jo.Hele,můžu ti věřit?"zeptala jsem se a lehce jsem zrudla.Kurama se na mě překvapeně podíval a sundal mi ruku z ramen.,,Jasně,že můžeš.Ptej se klidně na cokoliv."řekl s úsměvem,kterýmu prostě nešlo odolat.Už-už jsem se mu to chystala říct,ale znovu mě zaplavila vlna nervozity.,,No...Chci se ti k něčemu přiznat."začala jsem pomalu a v duchu jsem se stále rozmýšlela,jestli mu to nemám říct.,,Poslouchám,pokračuj."pobídl mě Kurama poměrně nedočkavě.Ne netrpělivě,spíš zvědavě,co ze mě zas vyleze.A pak....

Ale pak jsem se to rozhodla vzdát,alespoň prozatím.A tak jsem mu řekla to první,co mě napadlo.,,No...Víš,nechci,aby si ze mě někdo utahoval,a tím myslím hlavně Hieiho.Bojím se toho Turnaje.Poslední dobou mám hroznej pocit z toho,že se tam něco strašnýho stane a že bychom tam neměli jezdit.Jasně,vím,že to nejde,ale právě proto mě to zneklidňuje ještě víc."řekla jsem nakonec.Byla topravda,ale tak hroznej pocit to nebyl.Větší starost mi spíš dělalo to,aby na zítřejší oběd nedali dušenou mrkev nebo ňákej jinej blivajz,kterej by se hodil leda tak do žumpy pro potkany.Ale zdálo se mi to,nebo se Kurama opravdu zatvářil zklamaně?Přísahala bych,že tak nějak ochabnul.,,Aha...S tím se bohužel nedá nic dělat,máš pravdu,musíme tam jet.Jinak by nás na místě zabili.Navíc,už toho umíte opravdu hodně za tak krátkou dobu,a podle Genkai se toho ještě při Turnaji naučíte nejméně dvakrát tolik.Tak se nemusíš bát,a navíc jsme tam my.Ale nesmíš to podcenit,to zase ne.A neboj,nikomu to neřeknu.Nemáš se za co stydět.Vsadím se,že třeba takovej Kuwabara má z toho Turnaje noční můry od tý doby,co zjistil,že bude mnohem horší než ten minulý."uklidnil mě a sourozenecky mě pohladil po vlasech.Tý narážce jsem se musela fakt zasmát.Teď už jsem z Kuramovy blízkosti nebyla tak paf,jako třeba před měsícem.Asi to bude tím,že jsem si zvykla.Pak se ale Kurama nečekaně zvedl.,,No nic,už budu muset jít."řekl krapet posmutněle a šel ke dveřím.Tak to jsem asi podělala,asi čekal,že se mu svěřím s něčím vážnějším,než s takovouhle blbinou.Mohla jsem si vymyslet něco lepšího.Nevím,co mě to popadlo,ale najednou se slyším,jak říkám:,,Kuramo,počkej!Já jsem se tě vlastně chtěla zeptat na něco jinýho.Nešel bys se mnou na tu d-dízu?"Vykulila jsem oči jak žába a zacpala si pusu,ale jaksik pozdě.Sakra,proč jsem mu to říkala?Kurama se za mnou překvapeně otočil.Nic neříkal,prostě tam jen tak stál a vypadal,že neví,co mi má na to odpovědět.Tuhle chvíli ticha naprosto zbožňuju:(,,Prosím,řekni,že půjdeš.Už takhle se cítím dost trapně."přála jsem si v duchu.Kurama přešel ke mně(polknu nasucho) a znovu si sedl.,,Proč ses mě nezeptala hned na začátku?"podivil se s mírným úsměvem.Cítila jsem,jak pomalu rudnu.,,No...Víš...To...Já...Vlastně ani nevím,prostě jsem...bála jsem se,že prostě nebudeš chtít a já budu za trapku(copak jsem si ještě nezvykla???)."řekla jsem rozpačitě a zkoumala strukturu podlahy.Kurama se na mě chvíli nevěřícně díval,pak ale zničehonic propukl v hlasitý smích.Skoro jsem spadla z tý postele,jak jsem se lekla.Hmm,takže super.Takže jsem mu to raději ani říkat neměla.Připadala jsem si tak trapně,že už by pro mě bylo lepší,kdyby přece jen odmítl,ale on se tu směje.A dokonce nemá daleko k slzám.Začala jsem být uražená,nechápala jsem,co je mu k smíchu.Po chvilce se Kurama poměrně uklidnil,kromě toho,že měl ještě vlhké oči.,,To je zvláštní.Já jsem se chystal pozvat tebe a Yusuke se se mnou vsadil,že se tě stejně ani nezeptám.A ty ses mě mezitím zeptala sama...To je k smíchu.Chtěl jsem tě pozvat trochu později,ale myslel jsem,že bys stejně odmítla(to si dělá prdel.Odmítnout?Ho?!Máš recht,to je opravdu k smíchu)."řekl s úlevou v hlase.,,Jo?Aha,já jsem si totiž myslela,že se směješ tomu,že jsem se tě vůbec zeptala.Takže...šel bys?Opravdu by ti to nevadilo?Vždyť ty můžeš jít s každou holkou na tomhle internátě,krom Pavly."řekla jsem ještě trochu vyjeveně.Kurama na mě vykulil oči.,,To-to si fakt myslíš?"podivil se a zčervenal.Páni,ten je skromnej.Ne že bych to už nevěděla.,,Jasně že bych šel.Vždyť jsem se tě chtěl zeptat sám.Tak jo,už fakt budu muset.Vyhrál jsem sázku,takže se Yusuke bude muset proběhnout po chodbě jenom v ručníku a ječet:,,Já jsem tarzáááán!,,To bude sranda,už se těším."smál se Kurama škodolibě.Aha,takže už mámjasno v tom,s kým nikdy nebudu uzavírat sázky.Nicméně,smála jsem se taky.,,Tak pro tebe mám přijít,nebo se sejdeme tam?"zeptal se vesele.,,Ehm...Třeba..Tam?"vykoktala jsem se a nejraději bych si uvalila.Proč jsem mu sakra neřekla,ať pro mě přijde!Ale to už je teď stejně fuk.,,Tak ahoj večer."rozloučil se,a najednou mě políbil na tvář.Určitě si musel všimnout,jak jsem ztuhla překvapením.Kdo by to čekal?Já teda ne.Pousmál se a odešel.Ty bláho.Lidi,to je konec,podržte mě,protože já to teď silně nedávám.Juchů,a Kristýna se může jít zahrabat do hnoje.Taky Lucka prý pohořela u Tomáše.Slyšela jsem od drbny Kuwabary a detektiva Yusukeho,že Tomášovi už ruply nervy a v jídelně jí celkem slušně řekl,ať jde někam,že o ni nestojí a ať mu už nic neposílá.No,kdyby ho neměla ráda Pavla,bylo by mi jí docela líto.Ale on má rád Pavlu,takže má smůlu.A nemá bejt tak hloupá,že se baví s Kristýnou.Ještě jsem na tu husu nevymyslela pořádnou pomstu,ale časem určitě na něco vhodnýho přijdu.