13. kapitola

,,C-co ten tady dělá?A kterej z nich to vůbec je?“ vydala ze sebe konečně Ayame a zmateným pohledem hypnotizovala ránu na Daisukeho hrudi.

,,Ayame,můžeš být trochu zdvořilejší a pustit nás bez zbytečným řečí dovnitř?Je to Daisuke,a tu ránu,na kterou tak civíš,mu udělali ti ostatní dva,“ řekla Ayako jedním dechem a za ruku vedla rozpačitého Daisukeho dovnitř.Ayame neodporovala,a nebýt toho,že Hiei svou rychlostí proklouzl dovnitř,zavřela by mu omylem dveře přímo před nosem.

,,Můžete mi to laskavě vysvětlit?Hiei,co se stalo,když jsem byla doma?“ zeptala se zmateně,ale nikdo jí nebyl s to odpovědět.Ayako dovedla Daisukeho do obýváku,kde si Daisuke lehl na pohovku a Ayako mu bez rozpaků stáhla triko.Ayame na její počínání zírala s pusou dokořán a i Hiei byl vykolejený.Daisuke ležel klidně dál,ale rudý byl jak pivoňka.

,,Hiei,mohl bys mi podat tu lahvičku?“ zavolala Ayako přes rameno,zatímco prsty zkoumala ránu.Hiei jí lahvičku hodil obloukem přes celou místnost a Ayako ji obratně chytila.Ayame se nestačila divit.Co se to stalo s její tichou,bojácnou a stydlivou sestřičkou?

,,Možná to bude trochu štípat,“ upozornila Ayako Daisukeho a trochu látky kápla na zkoušku přímo do rány.Tekutina zlověstně zasyčela jako kyselina a Daisuke bolestně zasyčel.

,,Promiň,ale nesmíme riskovat,že vykrvácíš,“ omlouvala se Ayako s lítostivým výrazem ve tváři mu na hruď pomalu vylila celý obsah lahvičky.Látka začala při styku s kůží vřít a Daisuke zatínal nehty do potahu sedačky,ale nevydal ze sebe ani hlásku.Po pár vteřinách tělo látku vstřebalo a rána srostla tak dokonale,že po ní nezůstala ani jizva.

,,Musím Genkai poděkovat,“ poznamenal Daisuke uznale a posadil se,zatímco Ayako mu houbičkou otírala pot z čela.

,,Co je mezi těmi dvěma?“ naklonila se Ayame užasle k Hieimu,ale ten jen s absolutně stejným výrazem pokrčil rameny.

Daisuke se zvedl na nohy,spokojený,že se může zase svobodně hýbat.

,,Děkuju,Ayako,opravdu nevím,co bych dělal,kdybys mě v tom lese nenašla,“ řekl vděčně a obdařil ji zářivým úsměvem.Ayako jen zavrtěla hlavou a úsměv opětovala.

,,Zato mě je to jasný.Byl bys pod drnem,“ zabručel Hiei znechuceně a přešel k oknu.Daisuke se za ním díval a nic nenamítal.Věděl,že ten skrček má protentokrát pravdu,a navíc,teď žádné hádky nebyly zapotřebí.Teď musí všichni držet pospolu,jestli chtějí přežít.

,,Ayame,nebudeš mít nic proti tomu,že u nás Daisuke nějakou chvíli pobude?“ otočila se Ayako k sestře s prosebným pohledem.Ayame se zarazila.

Vždyť ani nevíme,jestli přátelství jen nepředstírá!Ale na druhou stranu vypadá mile a upřímně…A navíc,Ayako by se mnou hodně dlouho nepromluvila ani slovo,kdybych odmítla.

,,Tak dobře,ať si tu teda je.Hlavně na mě přestaňte oba tak zírat,jste jak opuštěný štěňata,“ povzdychla si a zavrtěla nechápavě hlavou.Ayako se rozzářila a běžela ji samou radostí obejmout.Daisuke k nim přešel.

,,Moc ti děkuju,Ayame.Ayako říkala,že jste každá jiná,a teď chápu,jak to myslela.Rád tě poznávám,“ řekl mile a podal jí ruku.Ayame se na ni chvíli zaskočeně dívala,pak se ale pousmála a potřásla mu jí.Daisuke se otočil směrem k Hieimu,a i když mu přitom pěkně cukalo obočí,trhaně poděkoval i jemu.Hiei jen něco zabručel,ale jakmile spatřil vražedné pohledy obou dívek,jeho díky slušně přijal.

,,No,mohla bych si s tebou promluvit?Osamotě,“ řekla s Ayame s důrazem a už táhla sestru do chodby.

,,Co se děje?“ užasla Ayako a zmateně na ni koukala,jak se ohlíží,jestli je někdo neposlouchá.Pak spustila.

,,No páni,jen na chvíli tě spustím z očí a ty si najdeš kluka!Je to sice démon,ale jak se zdá,je opravdu na naší straně.“

,,Ale počkej,tak to vůbec není…“

,,A navíc je hezkej a má podobnou povahu jako ty.Přeju vám to!“

,,Nech mě to nejdříve vysvětlit,ano?“

,,A dal ti už pusu?“

Ayako si zdrceně povzdychla,tady žádné vysvětlování nepomůže.Měla vědět,že Ayame si bude stát za svým.

,,Skoro…“

,,Jo!“ výskla Ayame spokojeně,div že neposkočila radostí.

,,Jsem na tebe hrdá,jen tak dál.Hlavně si ho udržuj,takovej krasavec se po světě hledá horko těžko.Teda,jestli jsou v Zásvětí takovýhle kluci,jdu si balit kufry…“ mínila,teď už spíš jen tak pro sebe.Ayako na ni jen bezmocně hleděla.

,,Půjdu mu tedy ukázat náš pokoj,“ navrhla,a když se Ayame zeširoka ušklíbla,raději ihned zmizela z jejího dosahu.

,,Co jste tam dělaly tak dlouho?“ přivítal je ne moc mile Hiei.

,,Měla jsem se ségrou řeč,“ odpověděla Ayame stručně.Hiei chvíli těkal očima ze zčervenalé Ayako na stále se ušklíbající Ayame,a přikývl hlavou,jako že rozumí.

,,Ehm…Daisuke? Ukážu ti náš pokoj,chceš?“ nabídla se Ayako a Daisuke ihned souhlasně přikývl.Ayame i Hieiho nechali v obýváku a sami odešli po chodech nahoru.Ayame ještě stačila zahlédnout,jak Daisuke chytl Ayako cestou za ruku a ta mu ji vděčně stiskla.

Když došli do pokoje,nestačil se Daisuke divit.Ayako mu musela vysvětlit,k čemu všechny věci slouží a přesvědčovala ho,že žádná z nich mu rozhodně nijak neublíží.Pak si spolu sedli na postel.

,,Jsem ráda,že jsem tě tam našla.Zdá se,že i sestra si tě oblíbila,“ řekla Ayako se šťastným úsměvem a hleděla do země.

,,Já jsem taky rád.Máte to tu opravdu zvláštní,ale úplně jiným způsobem než v Zásvětí,“ odtušil Daisuke a oči mu zářily radostí jako malému dítěti,když se rozhlížel kolem.

Chvíli bylo ticho a každý se díval jiným směrem,ale pak ji Daisuke znenadání chytl za ruku a přitáhl k sobě.

,,Můžu…Můžu ti pořádně poděkovat?“ zeptal se s potutelným úsměvem.Ayako se mu zadívala do očí a lehce přikývla.Daisuke ji tedy objal kolem pasu a něžně políbil.Ayako sice ztuhla,ale s příjemným pocitem v břiše se nebránila a jemně odpovídala.

A aniž by o tom věděli,Ayame je s tichým chichotáním pozorovala klíčovou dírkou.

PS.: Už mám skoro i 14. kapitolu,takže počítám,že tu bude brzy!Jsem to ale šikovná,že?(dělá si plané naděje)..XD