11. kapitola

Ayako na raněného démona ještě chvíli třeštila oči,než se k němu odvážila přiblížit.S lehce nedůvěřivým pohledem si k němu přisedla.

,,Nemusíš se mě bát.Nic ti neudělám,a zvlášť ne v tomhle stavu.Ty jsi…Ayako?“řekl Daisuke pobaveně,i když měl tvář zkřivenou bolestí a špatně se mu dýchalo.Ayako spadl kámen ze srdce,lehce kývla hlavou a zatvářila se ustaraně.

,,A ty jsi Daisuke,že?Co se ti stalo?“vyptávala se zvědavě a přisedla si blíž.Sklonila se až k němu a zblízka si prohlížela krvácející ránu přímo uprostřed hrudníku.Daisuke mírně zrudl,ale urputně se snažil nedat nic najevo.

,,Ta rána je dost hluboká…“usoudila Ayako zamyšleně se soucitným pohledem.

,,Ále,Aizawa mi dal trochu zavyučenou.“uchechtl se Daisuke,ale vzápětí toho litoval,protože se dostavila další vlna bolestí.Ayako k němu zmateně vzhlédla a zadívala se mu do fialových očí.

,,Trochu zavyučenou?!Vždyť krvácíš!Jsi přece jeho bratr,ne?“

,,To ano,ale mezi démony je to většinou jedno,víš?“vysvětlil Daisuke trpělivě a vyčerpaně zavřel oči.

,,Musím tě dostat ke Genkai,tam ti pomůžeme,“řekla vyděšeně,ale Daisuke rozhodně zavrtěl hlavou.

,,Ne,nebudou mi věřit.“

,,Ale budou,neboj se.Jsi zraněný,Genkai by tě určitě nenechala umřít.“ujistila ho Ayako přesvědčivě.Přidřepla si k němu,jeho ruku si dala kolem krku a chtěla mu pomoct vstát,ale Daisuke znovu bolestně zasténal.Ayako ho ze strachu položila zpátky,aby mu neublížila ještě víc.

,,Tak víš co?Běž tam a přiveď pomoc sem.“navrhl Daisuke se zavřenýma očima.

,,Nemůžu tě tu nechat samotného.Co kdyby se tu objevili tví bratři?“zamítla Ayako a pomalu začala propadat panice.Připadala si bezmocná.Zrovna teď,když jde o život,nemůže nic udělat.Ale najednou zaslechla,jak někdo volá její jméno a rozzářila se.

,,Hiei,jsem tady,potřebuju pomoc!“křikla a v mžiku vedle ní stál Hiei.Jakmile ale zahlédl démona,zamračil se a tasil katanu.

,,Ne,Hiei,počkej!On nám nic neudělá!Je zraněný,Aizawa a Arashi ho nejspíš zmlátili.“řekla rychle Ayako a postavila se před Daisukeho.

,,Uhni,Ayako!Zraněný nebo ne,je to jeden z našich nepřátel!“zavrčel Hiei a snažil se ji odstrčit,ale Ayako se tentokrát jen tak nedala.

,,Tak to jsem od tebe vážně nečekala,Hiei!Ty bys napadl zraněného?To je mi ale zbabělost!A víš ty co?Pokud ho chceš zabít,zabij nejdřív mě!“řekla tvrdě a neústupně se mu dívala do očí.Hiei na ni nevěřícně zíral,ale když viděl,že s ní nic nehne,otráveně si povzdychl a katanu schoval.

,,Jak myslíš,ale jestli nás napadne,tak ti za nic neručím,jasný?“

Ayako s úlevou kývla a pustila ho k Daisukemu,který je nechápavě pozoroval.

,,Takže on se nemůže hýbat,co?“usoudil Hiei a pohrdavě se uchechtl.

,,Jmenuju se Daisuke,kdyby něco.“řekl Daisuke zamračeně a nějakou jízlivou poznámku o jeho vzrůstu vypustil.

,,To mě ale nezajímá.Tak vy máte nějaký rodinný spory,jak vidím.“odfrkl si Hiei.Daisuke rozzuřeně zavrčel a zaťal ruce v pěst.Ayako se na ně střídavě dívala.

,,Ti dva si nejspíš rozumět nebudou…“pomyslela si sklíčeně a netrpělivě si odkašlala.

,,Ehm,Hiei?Mohl bys ho přenést ke Genkai?Mohl by vykrvácet,víš?“

Hiei se na ni podíval jako na blázna.

,,To mu mám jako pomáhat?!“

Ayako ho ale zpražila pohledem tak vražedným,že Hiei si raději znovu odfrkl a pomohl Daisukemu na nohy.

,,Nejdříve ale přenesu tebe.Kdyby tě tu někdo zabil,nechci to mít na krku,Genkai by mě zabila.“

Ayako už chtěla něco namítnout,ale Hiei ji umlčel.

,,Můžeš mi věřit,hned,jak přenesu tebe,přenesu taky jeho.“ujistil ji,opřel Daisukeho o strom a přešel k ní.Ayako se vděčně usmála.

,,Tak dobře věřím ti.“kývla,povzbudivě na Daisukeho mrkla a hned nato stála před vilou.

,,Počkej tady.“řekl Hiei,a za pár vteřin stál zpátky i s Daisukem.

,,Tady ho ale držet nehodlám.Chceš ho zachránit ty,ne já.“řekl nabručeně a předal ho Ayako.Daisuke zrudl vzteky.

,,Tak hele,prtě,já se o pomoc neprosil,a zvlášť ne tvoji!“zavrčel nenávistně a na chvíli bolest zcela ignoroval.

,,Dávej si pozor na jazyk,nebo bys o něj taky mohl přijít,ty jeden prohnilý démone.“odsekl Hiei a vytáhl katanu.

,,Hiei,přestaň!Schovej tu katanu a neprovokuj!“křikla Ayako naštvaně.Pod Daisukeho váhou skoro necítila záda.Hiei se na ni dotčeně podíval.

,,Jak to myslíš,neprovokuj?To on s tím začal,sama jsi to slyšela!“bránil se vztekle,ale katanu schoval.

,,Nech toho,chováš se jako malé děcko!Můžeš,prosím,otevřít dveře?“řekla Ayako s lehkou panikou v hlase,když cítila,že Daisukeho tělo začíná těžknout,jak pomalu ztrácel vědomí.Hiei pokrčil rameny a celkem nerad otevřel.Společně všichni vešli dovnitř.Ayako položila Daisukeho opatrně na pohovku v liduprázdném obýváku,a Hiei se mezitím šel podívat po Genkai.

,,Ayame tu s tebou není?“zeptal se Daisuke potichu s přerývaným dechem.Ayako si k němu s ustaraným pohledem přisedla a zavrtěla hlavou.

,,To je zvláštní.Pamatuju si,jak jste byly vždycky spolu.“pousmál se Daisuke a chytl ji za ruku.Ayako cítila,jak pomalu rudne,ale nic na sobě nedala znát.

,,Opravdu,ty jsi nás znal už…předtím?Jaké jsme byly?“zeptala se místo toho zvědavě a pátravě se na něj zadívala.Daisukemu úsměv povadl a už-už se chystal něco říct,když dovnitř vešel Hiei a za ním Genkai s Kuramou.Genkai Daisukeho ihned zpražila svým proslaveným pohledem (Yusuke s Kuwabarou by mohli vyprávět…) a ten urychleně pusu zavřel.Zato Ayako tím nebyla moc nadšená a pohled jí oplatila tak nejlépe,jak uměla.

,,Tak o co jde?“povzdychla si a přešla k nim.

,,Našla jsem Daisukeho zraněného v lese.“

,,Kdo mu to udělal?“

,,Aizawa,jeho bratr.“

Genkai tázavě pohlédla na Daisukeho a ten přikývl na souhlas.Genkai přiložila ruce k jeho ráně a zavřela oči.Na chvíli Daisukeho obklopila jemná záře,a pak se Daisuke s ohromením posadil.

,,Genkai,ale tu ránu jste mu nevyléčila.“upozornila Ayako zmateně a ukázala na nezahojený šrám na Daisukeho hrudi.

,,Ne,opravdu?“ podivila se Genkai ironicky.,,Já jsem neměla v úmyslu něco léčit.Jen jsem ho na pár hodin zbavila bolestí.“

Ayako na Genkai nevěřícně třeštila oči.

,,To nemyslíte vážně,že ne?Daisuke potřebuje pomoc,a vy mu jenom zmírníte bolesti!No to je od vás moc pěkné!“

,,Možná si to neuvědomuješ,ale tohle je jeden z našich nepřátel.Tak proč bych ho měla léčit?“ hájila se Genkai neústupně.Daisuke už chtěl něco rozhořčeně namítnout,ale Ayako ho předběhla.

,,Ne,není to nepřítel!Je jiný než ti dva!“

,,A můžeš to nějak dokázat?“ přidal se Hiei.Ayako začínala zuřit.

,,Ne,ale žádný důkaz nepotřebuju,prostě to vím!Jinak by nás už napadl,ne?!“

,,Vždyť ani nevíme,proč byl zrovna tady v lese.Je klidně možný,že ho ti dva poslali k nám jako špeha.Podle mě mu prostě nemůžeme věřit.“řekl Hiei moudře a ušklíbl se na Daisukeho.To Ayako dopálilo a už se neudržela.

,,Jasně,a věříš ty vůbec někomu?!Hele,mě je úplně fuk,co si o tom myslíte vy,ale ať chcete,nebo ne,já mu věřím.Takže pokud mu nechcete pomoct vy,udělám to klidně sama!“ křikla naštvaně,popadla překvapeného a zároveň dojatého Daisukeho za ruku,cesto ještě povalila Hieiho schválně na zem a s třísknutím dveří odešla.Všichni,dokonce i Genkai,zírali na dveře s pusou dokořán.Na takovou reakci nebyli připraveni,a zvlášť ne u Ayako.

,,Nejdřív Ayame,pak Ayako.Jsem zvědavá,jak dlouho ty dveře ještě vydrží,když s nimi zacházíte takhle.“povzdychla si Genkai,která se vzpamatovala jako první.Kurama s Hieim,který se právě zvedal na nohy,si vyměnili šokované pohledy.