13. kapitola- Arogance
17. 7. 2009
,,Jestli nejsi zdejší, odkud jsi? Vidím tě tu poprvé," pokračoval Mizuke se zaujetím, které by mi i lichotilo, kdyby to nebyl bezcitný vrahoun. Vstala jsem ze země a znejistěla. Co mu mám říct? Nevěděla jsem, kolik toho můžu vyzradit nebo jestli mám jen na chvíli odvést pozornost. Po očku jsem se nenápadně koukla na kluky, kteří se ještě pořád bůhvíproč schovávali. Hiei, ještě pořád naštvaný, se na mě ani nepodíval, ale Yusuke ze mě a ostatních nespouštěl oči a opatrně přikývl.
,,Zdaleka," odpověděla jsem neúplně a přitom popravdě.
,,Nehraj si s námi," zavrčel Kisuke pobouřeně a výhružně vycenil špičáky, Mizuke jej však pozvednutím ruky umlčel.
,,Jak moc zdaleka?" zajímal se a jeho zlatavé oči doslova zářily. Nervózně jsem polkla nasucho a naskočila mi z něj husí kůže. Čím déle jsem se na něj dívala, tím více jsem musela Katty obdivovat. Připadala jsem si před ním tak...nicotná a bezcenná, ještě více než obvykle. Rozhodla jsem se ale na jeho hru přistoupit- beztak jsem neměla navybranou.
,,Vážně moc," pokusila jsem se o úsměv, ale dle Kisukeho rozzuřeného výrazu v obličeji se můj pokus nejspíš neúmyslně zdeformoval v úšklebek. Mizuke však narozdíl od něj na sobě nedal znát žádné známky rozčilení, stále si udržoval klidnou a vlídnou masku. To mě mátlo a zároveň děsilo.
,,Máme tady svou práci," připomněl Kisuke svému pánovi a vrhl po mě vražedný pohled. ,,Mohli bychom zabít ji i s tím děckem." K mé neskutečné úlevě Mizuke zavrtěl hlavou.
,,Slyšel jsi, příteli. Není zdejší. Možná by nám mohla pomoci v našem hledání. Viď, maličká?" znovu se otočil ke mě a udělal krok vpřed. Mírně jsem se přikrčila a při jeho oslovení mi obočí vyjelo pořádně nahoru. Maličká..?
,,Mohla bych vám pomoci víc, než si myslíte," prohlásila jsem tajemně, přestože jsem si nebyla úplně jistá tím, co dělám. Yusukeho plán byl však zcela jasný- nalákat Mizukeho do lesa. Jenže co pak? Pokud jde vážně po Katty, bude to celkem problém. Přiznávala jsem si to nerada, ale nechtěla jsem, aby mu znovu padla do spárů, nejen kvůli paní Cynthii...
,,Opravdu? To si rád poslechnu," zaradoval se Mizuke a obdaroval mě úsměvem. ,,Jen nechápu, proč se tví přátelé pořád schovávají." Nervózně jsem se kousla do rtu a mlčela. Vypadal, jako by ho ani nenapadlo, že bych mohla blafovat. Viděla jsem, jak Yusuke a Hiei vyšli zpoza domku a nedůvěřivě si ho měřili pohledem- zřejmě jsem nebyla jediná, komu to přišlo divné.
,,Mizuke-san, nevěřte jim. Bylo by lepší je zabít, umíme si přece poradit sami. Nepotřebujeme pomoc!" Narozdíl od Mizukeho, jeho poloupíří společník nebyl tolik důvěřivý.
,,Uklidni se, můj příteli. To děvče nám nabízí svou pomoc, tak proč ji nevyužít?" Za celou tu dobu Mizukeho tvář neopustil úsměv. Byl tak klidný a naoko mírný.. Nebýt Kisukeho reakcí, zřejmě bychom od svého původního plánu upustili. ,,Nemám pravdu, zlatíčko?"
,,To zlatíčko si odpusť," zavčela jsem podrážděně a ignorovala Kisukeho rozhořčené zaprskání. Pravdou bylo, že s klukama za zády jsem si připadala v bezpečí. ,,Jen si nejsem příliš jistá, jestli mi stojí za to vám pomáhat. Co z toho budeme mít?"
,,Co takhle to, že vás hned na místě nezabiju? Je to dost fér?" Úšklebek mě velice rychle opustil, zatímco Mizukeho úsměv se ještě zvětšil. Ten zmetek měl navrch a moc dobře si to uvědomoval. Než jsem stačila cokoli odpovědět, měla jsem ruce sevřené za zády a u krku Kisukeho vyceněné špičáky. V tu chvíli mi došlo, že tady sranda definitivně končí.
,,Pusť ji," zaslechla jsem za sebou Yusukeho smrtelně vážný hlas, ale bála jsem se jakkoli pohnout. V žilách mi koloval adrenalin a začínalo mi být špatně od žaludku.
,Tak takové to je, cítit opravdový strach.´ Ještě snad nikdy jsem se tolik nestrachovala o svůj vlastní život. ,Máš schopnosti, tak je sakra použij!´ Pevně jsem semkla víčka a soustředila se. Byla jsem připravená se přemístit ke klukům, díky proudící energii mi brnělo celé tělo, ale zničehonic to všechno ustalo. Mravenčení zmizelo jako lusknutím prstů. Nechápala jsem to; co jsem udělala špatně?
,,O nic se nepokoušej. Ať už to mělo znamenat cokoli," zasyčel mi Kisuke varovně do ucha a na důraz svých slov mi hrubě zakroutil zápěstím. Zasténala jsem bolestí a pod tím nátlakem padla na jedno koleno.
,,Pusť ji!!"
,,Ale no tak, přátelé, neunáhleme se," rozpřáhl Mizuke mírumilovně ruce, ale moc dobře jsem si všimla, jak se při pohledu na mě doslova rozzářil. ,,Kisuke, nauč se už konečně ovládat, dělá nám to neplechu. Chovej se k té dámě s úctou. Ale pokud dovolíte, pánové, ještě si ji u sebe chvíli necháme," kouknul na Yusukeho s Hieim, kteří stále byli připraveni v bojové pozici. ,,Řekněme jako takovou malou zálohu pro případ, že byste chystali něco nekalého."
,No výborně, tak teď se to všechno posralo.´ Jaká ironie, nakonec jsme jako myši zahnané v rohu skončili my.
,,Můžeme tedy vyrazit? Určitě víte, co hledám a kde se to právě teď nachází, nemám pravdu?" Na Yusukem bylo vidět, že svého plánu začíná litovat. Nejraději by nějak Kuramův tým varoval, jenže nebyla možnost. Kisuke mě trhnutím znovu zvedl na nohy a donutil mě k pohybu. Jeho stisk povolil a já bych se mu možná i dokázala vysmeknout, ale neudělala jsem to. Měla jsem strach, byla jsem zbabělá. Najednou jsem měla pocit, že je všechno ztraceno. Ale proč? Ještě jsme ani nezačali a já už propadám panice! ,Proč jsem se vůbec proměnila? K čemu to bylo?´ Tohle byla opravdu poslední kapka.
,,Mohl bys mě pustit?" zaškubala jsem sebou naštvaně a zaměřila se na černovlasého démona. ,,Stejně vám neutečeme, my přišli za vámi. Navíc, můžeš nás jednoduše zabít, ne? Tak proč kolem toho tolik naděláš?"
,,Hezký pokus, ale snažíš se zbytečně. Tak zavři hubu a dělej, co Mizuke-san řekl." Kisuke už zřejmě ztrácel trpělivost a jeho stisk znovu zesílil. Koutkem oka jsem zahlédla, jak Hiei nápadně rukou zavadil o rukojeť katany. Tvářil se ledabyle, byla jsem si ale jistá, že uvnitř něj to vře vzteky. Někdo jako on se jen tak nedrží na uzdě, tentokrát se ale striktně držel Yusukeho plánu. Na výsledku mu nejspíš hodně záleželo...
,,Fajn, tak pojďte za mnou," řekl Yusuke zamračeně a vyrazil z uličky směrem na náměstí, přičemž si udržoval od svých pěti nepřátel bezpečnou vzdálenost. Kisuke se mnou smýkl a donutil mě tak k ne zrovna dobrovolnému pohybu. Za námi si seběvědomě kráčel Mizuke v doprovodu svých tří goril a nakonec ostražitý Hiei.
Při tom pochodu, kdy ticho občasně narušil smích oněch naprosto přebytečných démonů, jsem opět propadla bezmoci. Nevím, čím to bylo, ale poslední dobou jsem si připadala čím dál víc jako odpad. K čemu jsem tady dobrá? Akorát jako rukojmí s pusou plnou nenaplněných žvástů. Ani moje schopnosti na nepřátele nefungovaly. Měla bych s tím hodně rychle něco dělat, jinak mě na maskota pasují oficiálně. Jenže co? Tady žádné sólové hrdinské výstupy nepomůžou, ba naopak...
Z dumání o své bezcennosti mě náhle vytrhl Yusuke, který si podivně nahlas odkašlal.
,,Jedno se ti musí nechat, kotě, tvá krev voní neuvěřitelně lákavě," uchechtl se Kisuke a dal si záležet na tom, abych ho slyšela jen já. ,,Až tady skončíme, pěkně si tě vychutnám. Nezbyde v tobě ani kapka." Nasucho jsem polkla a snažila se ho ignorovat, Místo toho jsem se zaměřila na Urameshiho, přesněji na jeho hlavu. Ani jsem se nemusela snažit, o pár vteřin později nebyl můj vlastní hlas jediný, který se v mé mysli rozléhal.
,Zkus to vydržet, prosím. Pokračujeme v našem plánu, jo? Vedeš si dobře.´ Musela jsem se pousmát, Yusuke byl jako pravý vůdce party. Už jen jeho slova mě povzbudila a připomněla mi, že v tom nejsem sama. ,Až Kurama uvidí, že jsem tě jim tak nechal, pěkně mi to spočítá.´ Pobaveně jsem se uchechtla, ale jakmile jsem si uvědomila, že Kisuke je v těsné blízkosti za mnou, naoko jsem se rozkašlala. ,Dávej bacha, ať něco nepoznají! Taky ti to připadá divný, viď? Jak snadno to jde. Určitě něco chystají, jsem si tím jistej. Musíme být připraveni na všechno. Sotva se k druhé skupince přiblížíme, vysmekni se tomu manekýnovi, využij toho, že to nebude čekat. Pak poběž za Katty a ani se od ní nehni. Kdo ví, jak bude reagovat. Bez boje se neobejdeme, ten nechte na nás. Ty musíš hlídat ji, aby neudělala nějakou blbost.´ Nemohla jsem tomu uvěřit. Já že mám Katty dělat bodyguarda? Hlídat ji, aby proti Mizukemu nevyrazila na vlastní pěst? Jaký paradox, že právě po tomhle jsem toužila já sama. Ovšem chtěla jsem být nějak užitečná. Pokusit se napravit to, co jsem zvorala. Tohle byla má šance! Když se budu držet Urameshiho instrukcí, určitě to vyjde.
Šla jsem v klidu dál s rukama za zády, poslušně jako ovečka. Kisuke nesměl pojmout sebemenší podezření, že něco chystám. Ten se ale příliš nestaral o to, co by se mi mohlo honit hlavou- každou chvíli se mi nosem otřel o odhalený krk a nasával vůni krve. Přestože byl fakt kus, nebylo mi to ani trochu příjemné. Pokaždé mi naskočila husí kůže a hrdlo se mi stáhlo ve strachu, že by mohlo být každou chvíli prokousnuto.
,,Další vaši přátelé?" podivil se zničehonic Mizuke a donutil mě tak vrátit se do reality. Před námi se rozprostíral les, kterým jsme sem přišli, a u stromů na jeho konci stáli Kurama s Kuwabarou. Ať už jsem mhouřila oči, jak chtěla, Katty jsem nikde neviděla. Kisuke si pohrdavě odfrkl a prudce si mě k sobě přitiskl, až jsem sykla bolestí.
,,Já to říkal, blafovali! Teď nás nic nedrží, můžeme je zabít! Mizuke-san, pokud dovolíte, tuhle kočičí holku si beru na starost," prohlásil natěšeně a znovu vycenil své malé vražedné nástroje.
,,Přestaň," rozkázal Mizuke s pohledem upřeným někam za kluky. ,,Naše hledání je u konce, příteli."
,Takže opravdu jde po ní,´ problesklo mi hlavou a sledovala jsem, kam míří jeho pohled. Netrvalo dlouho a zpoza jednoho stromu vyšla Mizukeho oběť, kterou jsme byli připraveni ochránit. Byla smrtelně bledá a čelo se jí lesklo kapičkami potu, jinak se ale statečně držela a pohlížela na svého trýznitele s jistým výsměchem a pohrdáním. Ignorovala jsem Kuramův starostlivý pohled, přestože jsem teď potřebovala jeho uklidňující hřejivou náruč více než kdy jindy. Přišel čas na Yusukeho plán. Počkala jsem si, až Kisuke opět povolí sevření zklamáním nad zjištěním, že zatím mou krev neochutná. Vší silou jsem mu patou dupla na nohu a jakmile mě pustil a se zaskučením se prohnul, vrazila jsem mu loket do obličeje. Ozvalo se nepříjemné lupnutí a další Kisukeho zasténání- to byl pro mě signál. Raději jsem se ani neohlížela a okamžitě vyrazila kupředu za Katty.
,,Ty malá mrcho!" zařval bílovlasý démon rozzuřeně, zatímco se držel za silně krvácející nos, ale Hieiho katana u krku mu zabránila v pronásledování mě. V duchu jsem mu děkovala a slibovala, že už se do něj nebudu nikdy navážet.
Když jsem však probíhala kolem Kuramy, ani jsem nevěděla jak a přitáhl si mě na malý okamžik do náruče.
,,Drž se zpátky a dávej na sebe pozor," zašeptal mi prosebně do ucha, rty se otřel o mou tvář a hned na to mě pustil. Ke Katty opodál jsem dorazila jen tak-tak, naprosto omámená a rudá jako rajče.
,,Pojď, musíme se někam schovat," vyhrkla jsem a popadla ji za ruku ve snaze dostat ji pryč z bojové zóny. Dál jsem se ale nedostala. Katty stála neochvějně na místě jako skála a pohledem propalovalasvého někdejšího mučitele. Mizuke se taktéž ani nehnul a její pohledy opětoval s širokým vítězným úsměvem.
A pak promluvil. Pronesl jednu obyčejnou větu, která jistojistě dokázala Katty nepříjemně pozměnit život i vzpomínky.
,,Rád tě zase vidím, mé dítě."
Minna, chtěla bych vám moc poděkovat. Vaše komentáře u minulé kapitoly mě opravdu potěšily. Nebýt jich, trvalo by napsání další části mnohem déle...Především chci poděkovat mekuramě a slibuju, že se pokusím mezi Terki a Kuramou alespoň něco malého zkloubit...Tak, snad se vám část líbila :)
Komentáře
Přehled komentářů
nechci bejt za nevěrnici, ale to čekání na pokráčko mě málem stálo potěšení z další kapitolky. Strašlivě moc děkuju a mám radost jako ...!! Jestli je ti TerkixKurana vážně tolik proti mysli, tak se nenuť, já to pochopím, i když brečky "fňuk!". Ale tomuhle se v angličtině říká cliffhanger (konec visí na tenoučkém lanku) a já už se nemůžu dočkat, až se podívám o kousek dál. Lol! Proč to pro Katy musí být tak krutý! A co čeká Terku v Kuramově společnosti, když Mizuke je takový děsivý magor?! Nebudu moct spát.
A ještě jednou děkujuděkujuděkuju:::::DDDDD
Jupííí!!!!
(Kikki, 19. 7. 2009 22:35)Drahá nee-chan... jsem trak ráda, že přibyla další kapitolka...zvedla mi o hodně náladu....
hurá
(Riuu, 17. 7. 2009 21:05)Jo na tohle jsem se těšila vážně!! A konečně jsem zkoukla Yu Yu Hakusho a teď už tomu rozumím:D vážně za to čekání to. Jo a dej dej se dohromady s Kuramou ale Hiei by byl lepší:D Ať Kurama žárlí:D A maš u mě toho chibi mazlíčka...
..................
(Akyra, 17. 7. 2009 19:00)Kagome gomene ale plně souhlasím sDark honem pokráčko xD
NANI?!?!?!?!?!?!?!
(darknesska, 17. 7. 2009 17:34)COŽE COŽE COŽE?!??! A TAKHLE TO JAKO SKONČÍŠ?! *darky je absolutně na prášky!* Tak dlouho jsem čekala na pokračování! A ty uděláš... tohle!!!! já z tebe vyletim z kůže!!!! to se dělá?! Sakra yu! tohle mi nemůžeš dělat! bůh ví,jak dlouho budu muset čekat na další part! T__T zato tě nepochválím! ... ... Ale bylo to senzační!!!!
áááááááá! mám zpoždění jako .....
(mekurama, 11. 9. 2009 23:38)