Sakura zmateně zamrkala a zamračila se. Opravdu Aki Naruta znala, nebo se to tak jevilo jen jí? Nenápadně pootočila hlavou k Sasukemu a málem jí poklesla čelist. Kdyby řekla, že byl překvapený, nemluvila by úplnou pravdu- byl by to jen slabý odvar toho, jak se Uchiha tvářil doopravdy. Střelila pohledem zpátky k Aki a přimhouřila oči, jakoby se snažila něco vyčíst alespoň z jejích gest. Ovšem neúspěšně, ta holka se opět usmívala.
,,Ty mě znáš?" vypravil ze sebe Naruto konečně. I jeho to zarazilo- tohle se snad ještě nikdy nestalo!
,,Jen jsem o tobě leccos slyšela," připustila Aki popravdě a odolávala pohledu nebesky modrých očí. Dělalo jí potíže držet své emoce na uzdě, zvlášť když jen dva metry od ní stál Uchiha. Uvnitř to v ní přímo vřelo vzteky, ale nerada by si ty dva ostatní hned znepřátelila, kdyby po Sasukem zničehonic skočila a začala ho škrtit.
,,Od koho?" zajímal se Naruto a bylo vidět, jak je spokojený. Jeho úsměv Aki bůhvíproč uklidňoval- narozdíl od nejistého úsměvu Sakury.
,,Tam, odkud pocházím." Nedělalo jí sebemenší problémy odpovídat trhaně a v hádankách. Cítila jakýsi druh sebeuspokojení, když si všimla, jak Sasukemu začíná nepatrně cukat v obočí. Popravdě, Uchihu už ta směšná hra na seznamování dávno přestala bavit. Přestože ho zajímalo, co je "ta holka"- jak ji v duchu nazýval- zač, měl mnohem lepší věci na práci než tohle. V Aki viděl jen další přítěž, další brzdu, která mu bude bránit v cestě za svým cílem. Stačily mu dvě- a rázem přibyla ještě třetí. Kdyby si sám neuměl s dlouhým seznamem odpovědět, ptal by se stylem: ,,Za co?!"
,,Sakuro, mohla bys vyprovodit Aki zpátky do jejího bytu?" ozval se zničehonic Kakashi, a tím všechny čtyři vylekal. Málem by na něj a Iruku, se kterým si sensei vyměnil starostlivý pohled, úplně zapoměli.
,,Ale no táák, sensei!" zabručel Naruto, kterého si Aki získala už jen tím, že znala jeho jméno. Tím jeho pozornost rozhodně upoutala a on byl celý zvědavý, odkud že to vlastně pochází. ,,Ještě o ní nic nevíme! Když už má být s námi v týmu, tak by o sobě měla něco říct!"
,,Zítra je taky den, Naruto. Navíc, mám pro Aki připravený malý test podobný tomu, který jste podstoupili na začátku jako tým vy tři," uklidňoval jej Kakashi, ale pod svou maskou se usmíval. Věděl to. Věděl, že Naruto s tím problémy mít nebude. Tedy, alespoň prozatím, vše ostatní už bude záležet jen na Aki.
,Rolničky,´ problesklo Sasukemu hlavou a nechal na svou tvář vloudit posměšný úšklebek. Jak primitivní... S touhle holkou ovšem spolupracovat nechtěl- vždyť vypadala ještě neschopnější než Sakura! Bude mu jen překážet...
,,Fajn, ale hned teď jdeme za baa-chan, ať nám všechno vysvětlí, když nechce ona sama," ukázal uražený Naruto nemístně prstem na Aki. Té se nelíbilo, že se o ní baví, jakoby tam ani nebyla. Byla však Kakashimu vděčná, ve skutečnosti nečekala, že ji pustí tak brzy. ,Nakonec snad nebude tak špatný, vypadá, že toho stejně příliš nenamluví.´ Po očku koukla po Sasukem a měla chuť na něj minimálně vypláznout jazyk, když už nic jiného. ,Alespoň narozdíl od tohohle...´ Ani nevěděla, jak mladšího Uchihu nazvat. Na někoho takového byly všechny nadávky krátké.
,,A sensei, kde tedy Aki bydlí?" zeptala se Sakura zvědavě a udělala k dívce krok blíž.
,,Hned vedle Naruta, shodou okolností byl vedlejší byt volný."
,Jo tak shodou okolností,´ odfrkl si Sasuke posměšně a měl pocit, že toho ještě hodně o celé této situaci neví. To v něm opět zažehlo zvědavost a musel s Narutem souhlasit- měli by hokage navštívit, pokud se vše potřebné dozví.
,Zvláštní,´ pomyslela si Sakura užasle, ale příliš se tím nezaobírala. ,,A vy půjdete kde?"
,,Vezmu Naruta a Sasukeho k Tsunade-sama," odpověděl ke skryté radosti obou chlapců Kakashi a Aki si oddychla. Alespoň že nebude u toho, vážně tohle neměla zapotřebí. I když ta dívka, Sakura, vypadala, že by to možná i pochopila... ,,Pokud bys chtěla, přijď pak za námi. Do té doby můžeš Aki trochu provést po vesnici a hlavně jí ukaž místo, kde se scházíme před tréninkem." Sakura chápavě přikývla a tajně doufala, že se podrobnosti dozví od samotné Aki. Co ji nejvíce hlodalo, byly ty nevysvětlitelné pohledy vysílané k Sasukemu. Za žádnou cenu nešly přehlédnout a vycítila z nich nenávist. Nechápala to- proč by měl někdo Sasukeho nenávidět?
,,Tak se zatím měj," mávl Naruto lehce zdrženlivě rukou směrem k Aki na pozdrav a pak se s hvězdičkami v očích zaměřil na druhou dívku. ,,Vrať se za námi brzy, Sakura-chan!"
Sakura na to jen zatnula ruce v pěst a nebýt Aki, která tomu všemu přihlížela, jednu by mu ubalila. ,Idiot, takhle to vypadá, že ji mezi sebe nebereme!´ zaklela rozzuřeně a nebyla si jistá, proč tohle udělal. Chlácholivě se na Aki usmála, ovšem ta její úsměv nezaregistrovala; právě odpovídala na Narutův "pozdrav".
,Já ti to říkal, Kakashi,´ pomyslel si Iruka, který to vše jen nečinně pozoroval. Jak si myslel- s Narutem to nebude úplně tak bezproblémové, nezačne jen tak věřit někomu, o kom nic neví.
,,Tak pojď, půjdeme," vyzvala Sakura Aki, zcela nečekaně ji vzala kolem ramen a chtěla ji odvést směrem ke dveřím. Bezúspěšně. Jakmile se totiž dotkla Akiiných zad, dívka bolestně zasyčela a vysmekla se z jejího dosahu.
,Kruci!´ zaklela Aki v duchu a nadávala si za tu chvilkovou slabost. Cítila na sobě pohledy pěti párů očí a otočila se k nim zády. Sakura rozpačitě stáhla ruce zpátky a přemýšlela, jestli jí náhodou nějak neublížila, přestože to bylo takřka nemožné.
,,Ehm...Stalo se něco?" podivil se Naruto zmateně a s vykulenýma očima zíral na Akiina záda. ,Ta holka asi fakt není normální!´ pomyslel si, ale ihned se za svou myšlenku zastyděl. Přece nebude někoho soudit hned při prvním- respektive druhém- setkání. Zrovna on!
,,Vůbec nic," zavrtěla Aki prudce hlavou, stále stojíc zády k ostatním. ,,Půjdeme?" Dál už na nic nečekala a spolu se značně nervózní Sakurou vyšla z učebny.
***
,,Ehm...Poslyš, Aki...Můžu se tě na pár věcí zeptat?" Sakura se odvážila na svou novou týmovou partnerku promluvit, až když byly na půl cesty k bytu dívky. Do té doby obě dvě nepřítomně zíraly před sebe.
,,Ty to nechceš slyšet od hokage, že ne?" pousmála se Aki, aniž by na ni pohlédla. Popravdě, byla na to připravená, věděla to. Myšlenky obou dívek plynuly stejným směrem- pokud si mezi sebou mají vybudovat nějaké pouto, měly by o sobě vědět alespoň minimum.
Sakura se mírně začervenala a zavrtěla hlavou.
,,Až dojdeme ke mě, řeknu ti, co budeš chtít," slíbila jí Aki a na okamžik se zarazila. ,,Pokud budu sama znát odpověď." Sakura včas spolkla další otázky, počínaje jejího původu a konče známostí s dvěma jistými geniny. Zvědavost ji zevnitř sžírala a na okamžik zalitovala, že nemohla jít za Tsunade spolu s chlapci- touto dobou už nejspíš seděli v její kanceláři.
,,Pamatuješ si cestu k tomu mostu?" zeptala se jen tak mimochodem, aby řeč nestála. Aki v duchu protočila oči v sloup, ale navenek vydala jen souhlasné zamručení. Než stihly doopravdy odejít z akademie, stačil za nimi Kakashi křiknout cosi o zítřejším tréninku v devět hodin. Sakura Aki kysele prozradila, že může přijít klidně v jedenáct, a i tak tam bude dříve než jejich nedochvilný sensei.
,Zajímalo by mě, proč na ni všichni tak civí,´ pomyslela si růžovovlasá dívka v duchu, když spolu procházely ulicí, která byla díky trhu o něco rušnější než ty ostatní. Chápala ty užaslejší, ale našlo se i několik málo nepříjemnějších pohledů. Připadala si, jakoby s sebou vedla nějakou špínu a ne živou lidskou bytost. Aki ovšem vypadala úplně klidně- tím na její už tak dlouhý seznam přibyla další otázka. Cesta se Sakuře neuvěřitelně táhla a na její vkus šla Aki nějak pomalu. Jindy by už začala jančit a pohánět ji, bála se ale, že by ji mohla vyděsit. Už tak měla pocit, že Aki to protahuje schválně- jakoby chtěla co nejvíce oddálit chvíli, kdy se bude muset otevřít. Musela to respektovat. Jak si tak dávala cestou všechno dohromady, zamrazilo ji. ,Musela prožít něco strašného, když se tomu tak snaží uniknout...´
***
Přestože Aki šla tak pomalu, jak jen to šlo, netrvalo příliš dlouho a stála před dveřmi svého bytu. Z kapsy kalhot vylovila klíč, dvakrát jím v zámku otočila a vešla dovnitř i se Sakurou v patách.
,,Ráda bych ti něco nabídla, ale ještě jsem se v kuchyni příliš nerozkoukala," obdařila ji Aki omluvným úsměvem a Sakura pocítila šanci na znovunavázání konverzace.
,,Jestli chceš, můžu tě naučit vařit, něco málo umím," nabídla se a hned šla do kuchyně prozkoumat lednici. Byt byl velmi podobný tomu od Naruta, proto se v něm lehce vyznala.
,,To bys byla hodná," následovala ji Aki a chvíli jí zvědavě koukala přes rameno.
,,Hmm, jsou tady základní potraviny, ale nevidím žádný čaj ani koření..." mumlala si Sakura spíš pro sebe a otevírala jednu skříňku po druhé. Aki seděla u stolu a ani na chvíli z ní nespustila oči. Teď si tady připadala spíš jako host než majitelka bytu. Se zájmem sledovala dívčino počínání a líbilo se jí, s jakou spontánností se v kuchyňce pohybovala.
,,Budeme muset brzy zajít pár věcí dokoupit," povzdechla si Sakura a otočila se zpátky k Aki. ,,Máš nějaké peníze?"
,,Ano, hokage mi nějaké dala," odpověděla Aki a sledovala, jak si Sakura sedá hned vedle ní na druhou stoličku. ,,Musím si ale koupit i nějaké oblečení, tohle je jediné, co mám. S těmi penězi příliš dlouho nevystačím."
,,Neměj obavy," ujistila ji dívka s laskavým úsměvem, ,,za splněné mise nám něco málo platí. Přinejhorším bych ti půjčila něco svého." Aki nad jejím přístupem jen žasla. Nevěděla, jestli je opravdu tak milá, nebo to dělá jen z povinnosti, ale byla za to opravdu ráda. Navíc jí v očích viděla, že ji upřímně zajímá, co je zač. Jen si nebyla jistá, že je dostatečně připravená o sobě říct i něco víc. Dnes brzy ráno to byla pouhá chvilková slabost a taky úleva, co ji donutily to ze sebe dostat, ale tohle bylo už o něčem úplně jiném.
,,Co jsou ti dva zač? Jací jsou?" vychrlila ze sebe narychlo to první, co ji napadlo, když viděla, jak se Sakura nadechuje. Ještě se nechtěla otevřít, ještě ne.
,,Cože?"
,,Ti dva, Naruto a S-asuke," upřesnila s mírnými potížemi s vyslovením druhého jména.
,,Aha..." nadzvedla Sakura lehce obočí. Moc se jí nic vyprávět nechtělo, raději by sama poslouchala, ale podvolila se. ,Možná, když budu mluvit já, odhodlá se i ona...´ ,,Naruto a Sasuke-kun jsou skvělí týmoví partneři, lepší jsem si ani přát nemohla. Na první pohled vypadají, že se nenávidí, Naruto neustále provokuje a vyvolává zbytečné hádky, ale ve skutečnosti jsou přátelé. V boji jsou skvěle sehraní a rozumí si i beze slov. Oba to neměli v dětství lehké, možná i proto spolu tak vychází... Naruto je takový blázen, neustále se směje jako idiot, ale...nikdy se nevzdává a za přátele by položil i vlastní život. Jde si za svým snem, chce se jednou stát hokagem. A Sasuke-kun..." Na chvíli se odmlčela a Aki neušel ruměnec na její tváři. ,,Navenek je odtažitý a tváří se, že ho nikdo a nic nezajímá, ale... Podle mě je to jen maska, ve skutečnosti má dobré srdce a na přátelích mu záleží. Je taky velmi silný, pochází z Uchiha klanu a zdědil plno úžasných technik..." Teď už byla Sakura rudá jak rak a její zastřený výraz v očích mluvil za vše.
,Dobré srdce, to tak,´ ucedila Aki znechuceně v duchu a nechápavě nad dívkou kroutila hlavou. Jak by mohl mít někdo takový dobré srdce? Už jen při zmínce o úžasném a dokonalém Uchiha klanu a jeho technikách se jí chtělo zvracet. Ani se nemusela ptát, co k tomu klukovi cítí. Přestože se s láskou ještě nesetkala- alespoň co si pamatovala- bylo jí to na první pohled jasné.
,,Jste asi sehraná trojice," usoudila. Na to Sakura jen vyhýbavě přikývla a uhnula pohledem. Od té doby, co se začala učit na medika, jí sebevědomí stouplo, ale občas ji dosud přepadaly pochybnosti, že je tam jen navíc.
,,Aki? Můžu...Můžu se teď ptát já? Pokud to nevadí?" odhodlala se a znovu se jí podívala do očí. Chvíli si jen vyměňovaly pohledy, než si Aki zhluboka povzdechla.
,,Dobře... Ptej se, na co chceš," souhlasila a dala tak všanc svou pověst, kterou si teprve chystala budovat. ,Ona to určitě všechno pochopí,´ chlácholila se v duchu a trpělivě čekala na první otázku.
Teď, když konečně dostala prostor, Sakura nevěděla, na co se zeptat jako první. Jakoby měla v hlavě vygumováno. Nechápala, kam se ten příval otázek poděl, ale v klidu zavřela oči a snažila se nanovo vymyslet první příhodnou otázku, od které by se postupně odvíjely ty další samy.
,,Co to máš se zády? Učím se na medic- ninju a poznám, když je někdo zraněný. Když jsem se tě dotkla, ucukla jsi bolestí, viď?" Aki potlačila nespokojený úšklebek, takovou otázku nečekala. Nepřítomně hleděla na desku stolu a kývla hlavou na souhlas. Když už má odpovídat, tak upřímně.
,,Mohla bych se na to podívat?" požádala ji Sakura a povzbudivě jí položila ruku na hřbet dlaně, kterou měla Aki na stole. Tentokrát černovláska nepřikývla ani nedala najevo jakýkoli souhlas, pouze vstala ze židle. Aniž by se jí přestala dívat do obličeje, rozepnula si mikinu a následně ji přehodila přes opěradlo židle, kde měla i své kimono. Vystavila tak Sakuře pohled na svůj krk a ruce, kde se jí viditelně vyjímaly malé jizvy. Sakura se snažila netvářit příliš překvapeně a pouze přimhouřila oči, aby lépe viděla. Netušila, od čeho by mohly být; bylo jich poměrně hodně a vypadaly mělce, ale nemohla odhadnout, jak staré asi jsou. Tu a tam byl kousek její jinak bledé kůže namodralý, občas zbarvený téměř do černa.
,,I tričko," pobídla ji lehce zamračeně a zkoušela se připravit na nejhorší. Jenže to bylo těžké- jak se má člověk připravit na něco, když neví, co má očekávat?
Aki ji, celkem nerada, poslechla. Přetáhla si triko přes hlavu a rovnou se k ní otočila zády. Bylo jí velice nepříjemně a chtěla to mít za sebou, ale věděla, že tímhle to teprve začíná. Po tomhle bude následovat plno dalších otázek, které se neobejdou bez odpovědí. Jejích odpovědí.
Sakura polekaně zalapala po dechu a jednu ruku si přitiskla k rychle se zvedající hrudi. Nevěděla, co dělá, jen matně si uvědomovala, jak se zvedá ze židle.
,,Co... Co to proboha je?!" ydala ze sebe přiškrceně a na chvíli musela odvrátit pohled od Akiiných doslova rozdrásaných zad.

Vy víte, jak já Sakuru nesnáším, ale...V této povídce z ní udělám hodnou a milou holku. Hodí se mi to tam :) Snad se vám kapitola líbila, i když se v ní nic nedělo...T_T Tak ahoj v pátek xD

Pardon, nemohla jsem si to odpustit *w*
jee
(arya, 8. 3. 2009 16:47)