8. kapitola

Aki si povzdychla a aniž by Sakuře dovolila prohlédnout si ty rány, okamžitě si triko navlékla zpátky. Stále k ní stála zády a zatím nevypadala, že by měla v úmyslu svou pozici měnit. Upřímně, takhle jí to naprosto vyhovovalo, což se ovšem nedalo říct i o Sakuře.

,,Aki? Slyšíš mě? Co to s nimi máš?“ naléhala dívka dál a musela se držet, aby nezvedla hlas. Ještě pořád byla mírně v šoku z toho neskutečného množství modřin, ran a šrámů. ,,Musíme zajít za Tsunade-sama, aby ti to vyléčila! Opravdu nechápu, proč to už dávno neudělala!“ Na to si Aki pobaveně odfrkla.

,,Nerada tě vyvádím z omylu, ale to už Tsunade nejspíš udělala. Ta záda jsou už vcelku zahojená, jen jsem na ně kapku citlivá,“ řekla a konečně se k ní otočila čelem. Kdyby tahle situace nebyla tak vážná, Sakuřinému zděšenému výrazu by se ze srdce zasmála. Ovšem při představě toho, co bude následovat, ji chuť smát se rychle přešla. Vážnýma očima pozorovala, jak Sakura ustupuje a opatrně si sedá zpátky na židli. Viděla, jak usilovně se snaží dostat z toho šoku, a lítostivě se pousmála. ,No co, chtěla to vidět na vlastní oči, jen jsem jí vyhověla´ pomyslela si, jakoby své jednání potřebovala ospravedlnit.

,,Kdo…“ začala Sakura po chvíli a zhluboka se nadechla. Dala si záležet, aby si udržela klidný hlas a zkusila to znovu. ,,Kdo ti to udělal?“

,,Mí majitelé,“ odpověděla Aki pohotově, protože odpověď si připravila už předem. To označení se jí zamlouvalo- naprosto Akatsuki vystihovalo a zároveň mělo ironický podtext. Sakuru až zamrazilo, s jakým pohrdáním a zároveň respektem jí Aki odpověděla. ,Skoro se až bojím dozvědět víc…´ kousla se dívka nerozhodně do rtu, ale její zvědavost v tuto chvíli neznala hranic.

,,Majitelé?“ zopakovala po ní a lehce nakrčila obočí. ,Jak to vůbec myslela, majitelé? To jako rodiče?´ Když se nad tím zamyslela, nejenže nevěděla, odkud Aki přišla; neměla navíc ani tušení, proč se tak rozhodla. ,Možná měla problémy s rodiči, možná na ni byli zlí a utekla, nebo ji sem poslali oni…´ Bylo mnoho možností, které Sakuru napadaly, ale žádná se ani v nejmenším neblížila pravdě. Dívka tušila, že si těch šoků dnes zažije více, nemohla ovšem vědět, že to pro ni bude až taková pecka.

***

Přesně ve stejnou chvíli byla kancelář nynější Hokage pohroužená do tíživého ticha. Jen jeden člověk v místnosti se tvářil klidně a uvolněně. Druhému dospělému se ve tváři zračilo napětí, třetímu- Shizune- obavy a zbylí dva genini na tom byli o poznání hůř. Nedalo se posoudit, kterého z nich ony informace šokovaly více, jestli Sasukeho nebo Naruta, oba však nevěřícně hleděli na ženu před sebou a zkoušeli to vše strávit. Naruto snad poprvé v životě neměl co říct a Sasuke jen křečovitě svíral okraj své židle, snažíc se uklidnit. Opravdu to potřeboval, jeho sebeovládání právě dostávalo pořádně zabrat. Všechno mu docházelo, i to, s jakou nenávistí se na něj Aki dívala. To ovšem neznamená, že by to mladý Uchiha i pochopil. Tsunade, sedící za svým kupodivu poloprázdným stolem, si oba chlapce měřila pátravým pohledem a trpělivě čekala. Uvědomila si, že čím dál častěji kontroluje spíše Sasukeho než Naruta a potlačila úšklebek. Věděla, že tohle je vážná situace, ale nemohla si pomoct. Uchihova reakce a výraz v obličeji byly k nezaplacení. Když k ní přišli, už pro ně měla nachystané židle. Počítala s tím a varovala i Shizune, že sem každou chvíli nejspíš vrazí bez zaklepání- což se opravdu stalo, protože šel Naruto napřed a Kakashi ho nestihl zarazit. Nikdo z nich se nestačil na cokoliv zeptat a ona už je požádala, ať si sednou. Vyprávění vzala od podlahy- stručně, rychle, výstižně. Řekla jim všechno, co se dozvěděla od Aki, až na jeden nemilý fakt o znásilnění. Přišlo jí nevhodné tohle říkat dvěma klukům. Navíc, tohle vědět opravdu nepotřebovali.

,,Je tohle všechno pravda?“ promluvil Naruto neobvykle vážně a ani na okamžik nespustil své modré oči z ženy před sebou.

,,Ano, Naruto, myslím to vážně,“ protočila Tsunade oči v sloup a po očku koukla po Kakashim. Ten stál u okna a vypadal, že nevnímá, Hokage si však byla jistá opakem.

,,Takže ona vyrůstala u Akatsuki?“

,,Nevím, jestli se to tak dá říct, ale v podstatě máš pravdu. Poslední čtyři roky, nejspíše velice nepříjemné roky, strávila právě u nich,“ přikývla na další Narutův dotaz a dala si záležet, aby kluci pochopili, v jaké situaci se Aki nachází. Samozřejmě nepočítala s tím, že by všude hned zapadla, ale chtěla jí to přinejmenším ulehčit. Jediné, co ji doopravdy zaráželo, bylo, že dotazy pokládal z dvojice Uchiha-Uzumaki právě Naruto. ,Začínám být z toho všeho vyčerpaná, a to tady Aki není ani den…´

,,Setkala se s Itachim?“ Tsunade střelila pohledem k Sasukemu a setkala se s jeho očima. Z jeho pohledu se nedalo nic vyčíst, byl zastřený a doslova ji jimi probodával. ,Už jsem myslela, že mu zdřevěněl jazyk. Nejspíš jsem to zakřikla..´

,,Podle všeho ano,“ odpověděla popravdě a neuhýbala jeho pohledu. Uchihova vrstevnice před ním sice padaly na kolena se slinou u pusy, ale na ni to pochopitelně nijak nepůsobilo. Egoisté jí nikdy nešli pod nos a tenhle černovlasý mladý spratek rozhodně nebyl výjimkou.

,,Podle čeho?“ dorážel Sasuke drze dál a nedbal na to, s kým mluví. Už při první zmínce o Akatsuki se v něm probudila zuřivost a jen stěží ji v sobě dusil. Nejraději by se zvedl, šel za Aki a klidně by z ní třeba vymlátil, kde se Itachi schovává. Ovládat se ovšem uměl. Teď však jeho trpělivost byla podrobena těžké zkoušce.

,,Stejně jako ostatní ji „mučil“ pomocí svých technik.“ Tsunade se z hlasu vytratila veškerá přátelskost a teď si Sasukeho zlostně měřila pohledem. Nelíbilo se jí, jak s ní mluví a nejspíš by mu to i řekla, kdyby se znovu neozval Naruto.

,,Proč ji tak mučili? Proč ji u sebe měli tak dlouho? Nechápu to, proč zrovna ona?“ zeptal se zamračeně a založil si ruce na prsou. Odpovědi se mu však nedostávalo. Sasuke těkal očima z Naruta na zamyšlenou Tsunade, ale ve skutečnosti přemýšlel o něčem jiném. Teď ho příliš nezajímaly důvody oné zločinecké organizace, v hlavě měl pouze jednoho jejího člena. Člena, který vyvraždil celý jeho klan, vlastní klan. Člena, který byl čirou náhodou jeho vlastním bratrem. A to hlavní- člena, kterého teď zničehonic měl téměř na dosah ruky!

,,To jsou otázky, na které odpovědi bohužel neznáme. Ani sama Aki to neví,“ promluvila Tsunade po chvíli, ale na Naruta se ani nepodívala- ona, Kakashi i Shizune bedlivě pozorovali Uchihu, jako by jen čekali, kdy jeho trpělivost dosáhne mezí. I Naruto po něm občas hodil očkem, ale popravdě se mu vůbec nelíbilo, že dokonce i Tsunade věnuje tolik pozornosti Sasukemu. Znovu si založil ruce na prsou a zkusil se nad tím vším zamyslet. A stejně mu to nedávalo smysl.

,Čtyři roky si ji u sebe nechali, to přece není možný…Když jsem ji viděl, vypadala v pohodě, myslím. Něco mi tady nehraje-ttebayo!´

,,Takže!“ zvedla Tsunade zničehonic hlas, až sebou oba chlapci polekaně trhli a byli tak donuceni k ní zvednout pohled. ,,Protože je docela dobře možné, že budou po Aki pátrat, do té doby, co bude ve vašem týmu, vám nebudou udělovány žádné mise mimo Konohu.“

,,Cože?!“ Teď už se Naruto neudržel a rozhořčeně vyskočil ze židle. ,,Proč kruci?! Dokázali bychom se o ni postarat! Baa-chan!“ Tsunade na to jen tázavě zdvihla obočí.

,,Posaď se, Naruto,“ houknul po něm Kakashi nekompromisním tónem a Uzumaki, rudý jako krocan, naštvaně dopadl zpátky na židli. Tsunade na znamení díků na Kakashiho kývla hlavou a pak se vážně obrátila zpět k chlapcům. Bylo vidět, že ani Sasukeho tenhle handicap ohledně misí příliš nepotěšil.

,,Opravdu, Naruto? Dokázali byste ji ochránit před Akatsuki, pokud by na vás zaútočili? O čemž nepochybuji, že by se tak stalo, jakmile byste opustili Konohu!“ Narutovi se to sice nelíbilo, ale musel jí dát za pravdu. Ať už si věřil jakkoli, věděl, že proti Akatsuki by byli bezmocní.

,Nemůžeme dopustit, aby se vzdálili od Konohy. Akorát bychom jim nahráli do karet, zmocnili by se jak Aki, tak Naruta,´ pomyslela si Tsunade. Stačil jí jediný pohled na Kakashiho a bylo jí jasné, že s jejím rozhodnutím souhlasí.

,,To je tak neschopná?“ odfrkl si zničehonic Sasuke, který konečně začal plně vnímat okolí. Naruto, aniž by si to uvědomil, téměř neznatelně přikývl.

,,Co tím myslíš?“ otázala se Tsunade výhružně a zachmuřila se. ,Takže to nebude tak snadné.´ Ani trochu se jí nelíbilo, k čemu tohle všechno směřovalo, a ještě méně se jí zamlouval Sasukeho výraz. Z jeho očí ihned vyčetla, že má něco zalubem a nebylo těžké uhodnout co.

,,Bránila se jim čtyři roky, ne snad? Nebo je až tak ubohá, že je tak dlouho bavilo dívat se na ni, jak kňučí a prosí je o milost?“ Sasuke se výrazům všech přítomných v místnosti musel ušklíbnout. Nevěřícně na něj hleděli a Tsunade ještě k tomu vypadala, že ho co nevidět roztrhne jak hada.

,,Co to zase meleš, Sasuke?“ Naruto si Uchihu znechuceně měřil pohledem a pořád nevěřil tomu, co od něj slyšel. Znělo to tak posměšně, jakoby si to snad zasloužila. On sám ji jako členku týmu 7 ještě nebral, ale tohle už bylo o něčem úplně jiném.

,,Vím, o co ti jde a můžeš na to rovnou zapomenout,“ zavrčela Tsunade a pohledem Uchihu vraždila. Naruto zmateně sledoval s nadzvednutým obočím střídavě Sasukeho a Hokage. Sasuke se zamračil a jeho pobavený úšklebek mu zmrzl na rtech. Světlovlasý chlapec ani nedutal a jen čekal na nějaké vysvětlení.

,,Nepoužiješ Aki jako návnadu, abys našel bratra, rozumíš?!“ Tsunade jakožto Hokage by neměla členovi své vesnice vyhrožovat, ale momentálně byla naštvaná k nepříčetnosti. ,Zatracený Uchiha, za tohle mi jednou zaplatí!´ Tušila, čeho všeho by byl schopen, pokud se jednalo o Itachiho. A to si ještě donedávna myslela, že má rozum. Teď to však vypadalo, jakoby si s Narutem vyměnili role- Sasuke se vzpíral a Naruto tiše seděl. Zatím.

,,Rozumíš?! Je to rozkaz!“ zahřměla Hokage s nervy v kýblu, postavila se a pěstí práskla do stolu. Naruto i Shizune málem vyletěli z kůže, ale Sasukeho to nechávalo ledově klidným. Tsunade na něj svrchu shlížela a z očí jí metaly blesky, ovšem chlapec odmítal uhnout pohledem jako první. Pátá už cítila, že pokud to neutne teď, asi ho zabije, jak jí lezl na nervy už jen ten jeho pohled. Ta nadřazenost, která z něj přímo čišela..! Ještě chvíli a jednu by mu jistě ubalila.

,,Doufám, že jsme dohodnutí,“ řekla o něco mírněji a pomalu si sedla zpět do křesla. Dělala všechno pro to, aby nedala najevo své vyčerpání. V noci se vůbec nevyspala a Uchiha jejímu stavu vůbec nepřispíval. Jeho mlčení si automaticky vyložila jako souhlas, už se jím nehodlala dál zabývat, alespoň prozatím. ,Jen ať si něco zkusí,´ pomyslela si v duchu s nepěkným úšklebkem a i s křeslem se natočila ke Kakashimu. Ten jakoby čekal právě na tohle gesto, si významně odkašlal a přešel ke dveřím, vedoucím z kanceláře na chodbu.

,,Ale baa-chan, ještě nevíme všechno!“ namítl Naruto, když viděl svého senseie připraveného k odchodu. Sasuke se mlčky zvedl ze židle, ruce zabořil do kapes bílých kalhot a bez reptání se připojil ke Kakashimu. Na první pohled se zdál být jako schlíplý pes, kterému byla odepřena kost, ale Tsunade se i tak nezbavila vtíravého pocitu, že je to jen naoko. Na to Sasuke Itachiho až příliš nenáviděl, aby se dal zastrašit výhružkami Hokage.

,,Baa-chan!“ Naruto už skoro křičel, jen aby na sebe upoutal pozornost. ,Už zase! Zase zírá jen na Sasukeho!´ Teď si sice stěžoval, ale ještě před chvílí děkoval všem padlým hokage, že Tsunade ječí na Sasukeho a ne na něj.

,,Zmlkni gaki!“ odsekla popuzeně, že ji tak neurvale vyrušil uprostřed přemýšlení. ,,Nic dalšího ode mě vědět nepotřebuješ, víc toho ani nevím.“ Naruto se tedy s uraženě nafouklými tvářemi otočil a následoval ty dva, kteří už čekali jen na něj.

,,A Kakashi?“ zavolala ještě Tsunade, než se dveře stačily zavřít. ,,Nezapomeň pravidelně podávat hlášení.“ Rozčepýřená hlava ve dveřích přikývla, že rozumí, a o vteřinu později se Tsunade v kanceláři ocitla téměř sama.

,,Myslíte, že s tím chlapcem budou nějaké problémy?“ zeptala se Shizune mírně roztřeseným hlasem a poprvé tak dala najevo svou přítomnost. Tsunade se ani nenamáhala na ni podívat, jen si hluboce povzdychla.

,,O tom není pochyb,“ odpověděla mrtvým hlasem, až tmavovlasou ženu zamrazilo v zátylku. Tsunade doopravdy nepochybovala o tom, že se od Uchihy ještě něčeho dočkají. Až příliš byl hnán pomstou a živými vzpomínkami, ale v tuhle chvíli to Pátou nijak zvlášť netížilo. Než se Shizune nadála, Tsunadina hlava klesla na stůl a Hokage si konečně dopřála pár hodin zaslouženého spánku.

Omlouvám se všem, už dlouho tady nic pořádného nepřibylo T_T Zkuste to, prosím, respektovat :) Snad se to časem zlepší a já budu s chutí pokračovat xD Kagome-chan