Sladké sny
Sladké sny
„Lorde Raenefe!“ neslo se sídlem. „Lorde Raenefe!“
„Erutis, kde je Lord Raenef?“ zeptal se Eklips.
„Zase se ti ztratil? Není to za tento týden už potřetí?“
Eklips v sobě zadržoval jakoukoliv poznámku na její účet.
„Potřebuju ho najít!“ zdůraznil.
„A netrklo ti třeba, že nechce, abys ho hledal. Jsi děsnej šťoural, má přece taky právo na svý soukromí.“
„Šťoural?“ zopakoval a v kotli se vztekem to začalo vřít.
„Erutis, kde je?“ snažil se říct klidně a na místě ji nepřipravit o hlavu.
„Vím já, mě je to šumafuk,“ řekla a dál se lhostejně houpala na židli. „Třeba mu konečně svitlo a zdrhl tohohle domu hrůzy.“
Eklips pokračoval v obcházení sídla. Už třetí kolečko kolem všech pokojů, komnat a pořád nemohl najít svého pána.
„Chrisi, neviděl jsi Raenefa?“ zeptal se a doufal, že bude mít větší štěstí než s Erutis.
„Toho ňoumu? Zase ti zdrhl?“ Eklips zatl pěsti. Tady ten prcek se mu vysmívá!
„Chrisi je nutný, abych ho našel!“
„Myslím, že je nutný, aby sis dal pohov. Nech ho chvíli dýchat, není to pejsek, kterej přiběhne, když zapískáš.“ Eklips v duchu zaúpěl. S Erutis se na něj spikli.
„Chrisi…“
„No jo, před pěti minutama,“ řekl aniž by vzhlédl od knihy, kterou četl.
„A řekneš mi kde?!“ Byl to spíš příkaz než prosba.
„V kuchyni, bral si mlíko a misku.“
„Mlíko? A misku?“
„Sorry, ale na větší pokec nebyl čas,“ řekl. „Třeba šel zalívat kytky. Při jeho demenci by to nebylo žádné drama.“
„A kam šel neříkal?“
„Nesvěřuje se mi. Třeba si vede deníček,“ navrhl. Eklips rezignovaně odešel z knihovny. Po schodech vyšel do posledního patra severní věže. Zpátky k Raenefově komnatě.
„Lorde Raenefe?“ zkusil a nakoukl dovnitř. V pokoji bylo ticho a prázdno. Chystal se zavřít dveře, když se odněkud ozvalo mňouknutí. Eklips nestačil postřehnout odkud.
„Pst,“ ozvalo se. Tentokrát Eklips přesně věděl odkud zvuk vyšel.
Došel k posteli a přešel na druhou stranu.
„Lorde Raenefe?!“ řekl, aby na sebe upozornil. Raenef zvedl hlavu.
„Eklipsi!“ řekl překvapeně a schoval cosi za záda. Eklips, ale poznal o co jde. Je to zrzavé, čtyři nohy, uši, oči nos, ocas a mňouká to (ano správná odpověď je kočka).
„Lorde Raenefe, co je to?“
Raenef zamyšleně sklopil oči a pohledem bloudil po parketové podlaze.
„No… totiž… já…“ koktal. „Našel jsem ji venku,“ řekl konečně a zpoza zad vytáhl malé, zrzavé kotě.
Kotě na Eklipse upřelo svoje oči a natáhlo k němu packy. Eklips mírně couvl.
„Líbíš se jí,“ řekl Raenefe a přitáhl si kotě do náruče. „Prosím, můžu si ho nechat?“
„Lorde Raenefe, jako pán démonů…“
„Eklipsi, prosíííím,“ řekl a upřel na něj štěněčí oči. Eklips pozoroval kotě, které se schoula u Raenefa v klíně , ocas kolem těla a spokojeně usnulo.
„Ať ho vidím, co nejmíň,“ řekl nakonec. Raenefovi se rozzářili oči, jako dvě žárovky.
„Díky!“
„Za deset minut v knihovně,“ dodal a zamířil pryč.
„Teď tu kromě Chrise a Erutis musí trpět i čtyřnohého všežravce.“ Vešel od knihovny, kde se, krom Chrise, uhnízdila i Erutis.
Ani jeden z nich nezvedl hlavu. Oba, jakoby si ho nevšimli, dál zírali do svých knih. Erutis se dál houpala na židli a líně otáčela stránky. Bylo tu jisté podezření, že měla knížku vzhůru nohama. Zatímco Chris s nohama na stole upřeně zíral na tu stejnou stránku už deset minut.
Eklips si připadal jak v zoo. Kvočna Erutis, krocan Chris, teď to kotě. Byl tu větší klid, když tu byl s Raenefem sám.
Konečně do knihovny vešel Raenef a v náručí se mu choulila zrzavé stvoření.
„Promiňte, ale to ta koule chlupů nemohla zůstat v vašem pokoji?“ zeptal se Eklips a už mu lezla tahle kočičí aféra krkem. Viděl ji před deseti minutama, ale už teď si v hlavě srovnával recept na kočičí guláš.
„Ne! Nemůžu ji nechat samotnou.“ V tu chvíli už se k němu hnala Erutis.
„To je kotě? Kdes ho tady v tom údolí smrti vzal?“
„Našel jsem ji venku,“ řekl Raenef šťastně, že se aspoň někdo nechová tak mrzutě, jako Eklips.
„Nerada si to přiznávám, ale je roztomilá,“ řekla a pohladila ji po hlavě. Kotě zvedlo hlavu a upřelo na ni oči.
„Mě je celkem jedno, co si tu chováš za havěť, ale ať mi neleze do postele,“ pronesl Chris nezaujatě.
„Kromě tebe a švábů, tam nepáchne ani myš,“ odbila ho Erutis.
„Jak se jmenuje?“ začal se znovu věnovat kotěti.
„Ještě jsem nad tím nepřemýšlel,“ řekl zamyšleně Raenef.
„Proč tedy slečna Erutis nevezme tu šelmu a nevymyslí jí jméno, zatímco my se budeme věnovat studiu,“ řekl Eklips a vzal Raenefovi kotě. Raenef měl na krajíčku, ale kotě se o všechno postaralo. Vadilo mu, že ho Eklips vzal z centra pozornosti a z Raenefovi teplé náruče. Začalo kolem sebe máchat tlapkami až si jedna našla cestu k Elipsově tváři a vyzdobila ji čtyřmi rudými škrábanci.
Eklips probodl kotě očima a hodil ( a to doslova) ji zpátky Raenefovi.
„Studium se přerušuje, dokud bude tenhle dům obývat tohle stvoření,“ řekl navztekaně a vyšel z knihovnu. Ku podivu všech, dokonce práskl dveřmi. Erutis, Raenef a dokonce i Chris se ohromeně dívali na dřevěné dveře, které málem vypadli z pantů.
„Tohle byl Eklips?“ podivila se Erutis. „Ten chladný Eklips, zachovávající klid ve všech situacích?“
„Třeba už mu šibe,“ řekl Chris a znovu se ponořil do knihy.
„Erutis, pohlídej ji prosím,“ řekl Raenef a podal kotě Erutis. Ta se rozzářila, jako vánoční stromeček.
„Nespěchej,“ řekla a začali si hrát s kotětem. Raenef vyšel z knihovny a rozhlédl se kolem. Nakonec zamířil do Eklipsova pokoje.
Zastavil se před dveřmi a přemýšlel jestli má zaklepat nebo rovnou vejít. Sluší se zaklepat, ale Eklips mu určitě neotevře. Když rovnou vejde, dostane se do jeho pokoje, ale bůhví, jestli se mu podaří přežít.
Nakonec položil ruku na kliku a stiskl.
„Eklipsi?“ řekl a nakoukl dovnitř. Žádný křik, žádná rána a hlava byla pořád na svém místě.
Odvážil se pootevřít dveře víc a vejít dovnitř.
„Eklipsi, jsi tady?“ Raenef se rozhlížel kolem. Nikdy nebyl v Eklipsově pokoji. Byla to posvátná zóna. Zóna, která se nepřekračuje. Vstup na vlastní nebezpečí.
Nelišil se od jiných pokojů, jenom působil tak nějak tajemně, možná i trochu hrozivě.
„Je slušnost zaklepat, než vejdete,“ ozvalo se. „Jako pán démonů byste to měl vědět.
Raenef se otočil po hlase. Ve dveřích vpravo od něj stál Eklips. Škrábance na tváři rudě zářili a trochu krváceli.
„Promiň, ale… je mi líto, co se stalo,“ řekl a sklopil hlavu.
„Pán démonů se neomlouvá!“ připomněl mu Eklips.
„No jo, ale ta kočka sotva přijde a zamňouká ti omluvnou serenádu.“
„Lorde Raenefe, ta kočka tu nemá, co dělat. Tohle je sídlo pána démonů, ne zoo.“
„Ale Eklipsi…“
„Ne, Lorde!“
Raenef se namíchl.
„Jestli jsem pán démonů, tak mě musíš poslouchat. Zůstane tu! A jestli se ti to nelíbí, klidně můžeš vzít roha. Jako učitel umíš stejně jenom peskovat!“
Eklips se překvapeně díval na Raenefa. Nikdy nekřičel a obzvlášť ne na něj. Preferoval spíš slzy než křik.
Raenef se rázně otočil a vyšel z pokoje. Sídlem se ozvalo další prásknutí dveří.
Raenef došel do knihovny a od Erutis si vzal kotě. Vlastně jí ho vyrval z náruče.
„Vypadáš rozzlobeně,“ řekla překvapená jeho gestem. „Dovolil jí Eklips zůstat?“
„Eklips mi může vlízt na záda,“ řekl a znovu za sebou práskl dveřmi.
„Teda ten zuří,“ řekla Erutis.
„Konečně se taky někam posunuli,“ řekl Chris.
„Hmm?“
„Zatím Eklips peskoval a Raenef brečel. Konečně se Raenef naučil křičet.“
Raenef vešel do pokoje, což se taky neobešlo bez prásknutí dveří. Kotě téměř dusil v náručí. Měl vztek. Eklips mu pořád opakoval, jak musí být tvrdý, protože je pán démonů. Nemilosrdný a krutý. Ale po dnešním výstupu se vůbec necítil nijak dobře. Rozhodně ne jak pán démonů.
„Začínám toho litovat,“ řekl a položil kotě na postel. Lehl si vedle něj a začal ho drbat za ušima.
„Vím, že si Eklips nebere urážky k srdci, ale co když opravdu odejde.“
Kotě zamňoukalo a překulilo se na záda.
„Nechci, aby odešel. Jenže, když se mu půjdu omluvit, klesnu u něj na nejnižší příčku, protože pán démonů se neomlouvá. Vzdá to se mnou a šoupnou mi nějakého dědulu.“
Eklips stál za dveřmi a napjatě poslouchal. Chystal se jít za Raenefem a rozumně si s ním promluvit, když ale zaslechl jeho hlas zastavil se. Ještě víc ho překvapilo, když zaslechl svoje jméno.
„I přesto, jak umí být tvrdý je to dobrý učitel a já nechci jiného.“
Eklipse to překvapilo, ale i, i když si to nerad připouštěl, potěšilo.
Chvíli ještě poslouchal, ale dál už Raenef nic neříkal. Eklips počkal ještě chvíli a pak nakoukl dovnitř. Jak si myslel. Raenef spal.
Eklips došel k jeho posteli a přikryl ho. Raenef si okamžitě přitáhl deku blíž k tělo. Kotě které leželo kousek od něj se potáhlo a doťapkalo k okraji postele. Natáhlo hlavu směrem k Eklipsovi a zavrtělo ocasem. Pak mu čumáčkem strčila do ruky. Když neucukl, otřela se o ni hlavou a pak celým tělem. Přitom spokojeně předla.
„Dobře, odpouštím ti,“ řekl a pohladil ji po hlavě.
Raenef se probudil a zašátral rukou kolem sebe. Nic. Posadil se a rozhlížel se kolem. Na posteli nebyl. Prohledal celý pokoj, včetně každé zásuvky. Kotě zmizelo.
„Erutis, neviděla jsi to kotě?“
„Ne!“ řekla. „Ty jsi ho ztratil?“
Raenef sklíčeně kývl.
„Já… jsem včera křičel na Eklipse. Řekl jsem, že jestli ji chce vyhodit, tak může jít sám. A ani jeho jsem v pokoji nenašel.“
„Když o tom, tak mluvíš. Od včerejška jsem ho neviděla.“
To Raenefovi na náladě nepřidalo.
„Budu hledat dál,“ oznámil.
Raenef prošel každý pokoj, škvíru, kout, ale ani kotě ani Eklipse nenašel.
„Ach jo“ vzdychl a zdrceně se posadil na zem. Venku byla zima a zem studila, ale jemu to bylo jedno. Bylo mu hrozně. Kotě mu uteklo, Eklips odešel.
„Hepčííí.“ Raenef se oklepal zimou. Už tu seděl přes tři hodiny a v týhle zimě to nebylo zrovna ideální.
„Hepčííí,“ ozvalo se znovu.
„Asi jsem se nastydl,“ řekl si a přitáhl si kolena k tělu. Nechtělo se mu chodit dovnitř.
Víčka mu těžkla až usnul.
Když se probudil, cítil, jak leží na něčem měkkém a teplém. Nechtěl otvírat oči, bylo mu příjemně.
„Lorde Raenefe?“ Ten hlas…
Raenef otevřel oči a posadil se.
„Eklipsi!“ Raenef se rozzářil, jak sluníčko. Eklips seděl kousíček od něj, na jeho posteli.
„Ty se mi zdáš, že jo?“
Eklips se pousmál a položil svoji ruku na jeho tvář. Příjemně hřála.
„Kde jsi byl?“
„Vaše kotě mi vlezlo do postele,“ řekl.
„Já…“
„Neomlouvat se,“ upozornil ho. „Neřekl jsem, že mi to vadí. Byla zraněná. Nejspíš vám utekla a někde si poranila nohu. Jenom jsme ji ošetřil a pro jistotu odnesl k jednomu léčiteli.“
„Ošetřil jsi ji? Ale přece ti vadila!“ Raenef se podíval na kotě, které leželo Eklipsovi v klíně.
„Změnil jsem názor.“
Najedou Raenef kýchl.
„Proč jste byl venku v takovéhle zimě?“
„Hledal jsem vás, ani jednoho jsem nenašel a… byl jsem unavený.“
„Budete muset pár dní ležet,“ řekl a podal mu sklenici. „Vypij to, bude se ti líp spát.“
Raenef se zatvářil mrzutě a vypil obsah sklenice.
„Je nutné, abych ležel?“
„Ano.“
„Budu se hrozně nudit.“
„Nebudete,“ ujistil ho.
„Eklipsi, hlavně ne studium.“
„Tím vás nebudu zatěžovat,“ řekl a posunul se blíž k Raenefovi. Kotě nesouhlasně zamňoukalo a přesunulo se vedle Raenefa.
„Neodejdeš?“
„Měl bych?“
„Křičel jsem na tebe a vyhodil tě…“
„A?“
„No, já… když jsem tě nemohl najít, myslel jsem, že sis to vzal k srdci a…“
„Už byste měl vědět, že svého pána neopouštím.“
„Hmm.“ Raenef sklopil hlavu a zadíval se na kotě, ležící na zádech kousek od něj. Najednou ucítil, jak ho objímají ruce. Eklipsovi ruce. Pevně ho obemkly a přitiskli k Eklipsově tělu. Hřáli ho, dávali mu pocit bezpečí a lásky.
Raenef zavřel oči a položil si hlavu na Eklipsovu hruď. Poslouchal jak mu bije srdce. Cítil se mu tak blízko, jako kdy jindy.
Eklips ho hladil po hlavě a přitom si hrál s pramínky jeho vlasů.
„Eklipsi?“ zašeptal Raenef.
„Ano?“
„Jsem rád, že zůstaneš.“
Eklips se pousmál. Z úst jeho lorda to byla pro jeho srdce rajská hudba.
„Já taky.“
Raenef se najednou cítil unavený. Ruce měl jak z olova a celé tělo mu těžklo. To, co mu dal Eklips, zabíralo.
„Chce se mi spát.“ Eklips ho od sebe jemně odtáhl. Raenef byl tak unavený, že v Elipsových rukách působil, jak hadrová panenka. Oči měl zavřené, ale ještě pořád byl vzhůru.
„Jen spěte, malý lorde,“ řekl a naposledy si ho k sobě přitáhl. Ale kromě hřejícího objetí, čekali na Raenefa i Eklipsovi rty. Jemně až téměř ostýchavě Raenefa políbil. Na jeho rtech pořád cítil sladkou chuť nápoje, který mu dal vypít. Raenefovi se od srdce po těle rozbíhal příjemně hřejivý pocit. Chtěl otevřít oči, chtěl vidět Eklipsovi do tváře, byla ale moc unavený.
Když se ho chystal Eklips položit do postele, Raenef zvedl ruce a omotal je Eklipsovi kolem krku.
„Zůstaň,“ zašeptal. Eklips si nebyl jistý, jestli Raenef ještě bdí nebo mluví ze spaní.
Raenefovi ruce se semkly kolem krku víc.
„Zůstaň,“ zašeptal znovu. Eklips se usmál. Sehnul se až se Raenef položil na postel. I přestože už nejpíš spal, Eklipse nepouštěl.
Eklips si lehl vedle Raenefa. Opatrně sundal jeho ruce z svého krku. Jakmile se mu to podařilo, Raenefovi ruce se přesunuli dolů a sevřeli Eklipsův plášť.
Eklips se usmál.
„Sladké sny,“ zašeptal a sám zavřel oči. Za chvíli byl i on v říši snů, stejně jako jeho malý lord.
Komentáře
Přehled komentářů
Wau já jen zírám. Tohle je fakticky krásná povídka. Chladný Eclips, byl najednou k Raenefovi jemný. To je tak roztomiléé. Opravdu boží. Máš velký talent.
Ůplně božský
(Bloud, 15. 9. 2009 19:22)Naprosto ůžasný,hlavně závěr:)...holka ta se ti povedla a to vážně!!!
P.S.
(Alee-chan...x3 (Krycí jméno Zrůdná Neko), 18. 8. 2009 2:45)Ale ta hláška „No jo, ale ta kočka sotva přijde a zamňouká ti omluvnou serenádu.“ mě fakt dostala...xD xD
Naše češtinářka by asi zaplakala...
(Alee-chan...x3 (Krycí jméno Zrůdná Neko), 18. 8. 2009 2:42)
Uvííí...*zakvílela*
Nádhera,nikdy bych do Eclipse neřekla tak jemné zacházení (Možná taky proto,že jsem Deník ještě nedočetla.) a vážně se mi po tváři rozlil uslintaný kirakira výraz,ale ty hrubky! Jashine!
Hluboké gomenasai,ale já sem na to asi vyloženě alergická...o_O
Tohle bylo
(Nex (www.nex.estranky.cz), 22. 7. 2009 22:52)tak krásné a jemňounké...jako kočičí mňouknutí. :) Doufám, že časem do téhle sekce přibude další dílko, nejlépe pokračování. Tenhle kousek jako by vypadl z předlohy..neuvěřitelně vystiženo. Všechna čest.
Íííík ^^
(Michiyo, 23. 5. 2009 19:57)Hih :) Deník Pána Démonů je nej, doma máme celou sérii, už *s Yuiko, co psala ten koment pod tím mým xD*. Krásná povídka, škoda, že to tak není v tý manze xD
Jeeeee :)
(Yuiko, 8. 11. 2008 17:30)Krááásnýýý!!!!!!!! xD Miluju Deník Pána Démonů!!! Doma mám zatím jenom 3 díly, ale dokupuju a prostě tuhle mangu zbožňuju!!!!! Eklips a Raenef jsou tak úžasný pár xD A tolik jsem se snad u žádné (teda krom jené) knížky (mangy) nenasmála xDDD
uaaaa
(Sax, 23. 9. 2008 14:27)
Miluju Eclipse... tohle bylo úplně jako kdyby to k tomu deníku patřilo a jen ten díl vystřihly...
Moc pěkný, fakt... ^_^
paráda
(Kat, 14. 9. 2008 12:59)mám doma Deník pána démonů a jako by vypadli z knihy. Povedlo se to. Gratuluji a není Eclipse prostě sladký? Je fakt kawaii chjoo
=)))))
(Nelie, 2. 8. 2008 16:55)
po dvout ýdnech přijedu z dovolené, nebo spíš z dvoutýdeního utrpení, a hned vidím, žwe moje soutěžová povídka má úspech. Těma komentářama jste mi udělali radost a ani nevíte jakou. A co teprve těch 16 meilů z naruto-fiction. teda lidi fakt moc děkuju.
Kagome/Kurama:Hned co budu mít víc času, ti pošlu obrázek Sasukeho a přidám další povídky=)
!!!
(darknesska, 29. 7. 2008 9:27)
páni!!!! nádherný! moc se ti to povedlo! moje první povídka co čtu na DPD
:-D...dobrý....
(kikki, 24. 7. 2008 18:01)Nelie fakticky válí...její povídky jsou fakt good...moc ti děkuju za spřátelení....
.......................
(Katty, 24. 7. 2008 0:08)*S otevřenou pusou a vytřeštěným výrazem padá z židle a jako cvok se válí po zemi.Po chvilce se zvedá.*Fajn už jsem tu a musím říct že ta povídka je fakt super.Souhlasím s Haru , kdybych věděla že je tady taková konkurence tak raději zalezu 2 metry hluboko a nevystčím čumák.Moc se ti ta povídka povedla mi se moc líbí.
jigoku shoujo
(lovelesskaa, 23. 7. 2008 17:31)ehe vím že to sem nepatří, ale ty si na nějakém blogu psala že znáš jednu linku do pekla o které nevíš že je to podvod, nemola by si mi jí poslat?? prosím zde je můj blog: www.lovelessskaa.blog.cz díky
...
(haru, 23. 7. 2008 17:14)kawai poviedka, proste skvelá. Vážne keby som tušila aká tu bude konkurencia nepúšťala by som sa do toho (ľudia napíšte mi niekto kde sa dá dostať k tejto mange pls)
sugoiiiiiiiiiiiiiiiiii
(Nioven, 23. 7. 2008 13:56)Úžasné. Ja sa mám za, čo hanbiť. Ak to porovnám tvoje je dlhšie a omnoho lepšie. Je to skrátka parádne. :DDDDD
Áá úplná krása...
(Mysticia-sama, 17. 10. 2009 10:14)