Běžel, co mu nohy stačily a sotva popadal dech. Na chodbě narážel do studentů, kteří se za ním zlobně ohlíželi, ale jemu to bylo jedno. Pro tuto chvíli dokázal myslet jen na jednu jedinou věc.

,Naruto...Co jsi to zas provedl?´ Schody seběhl během vteřiny a rozrazil dveře vedoucí na školní hřiště, kde se měl světlovlasý chlapec údajně nacházet. Už by ho to nemělo překvapovat, ale pokaždé o něj měl strach. Věděl, že jednou na to tvrdě doplatí a on se vždy bál, aby to náhodou nebylo už teď.

Už zdálky viděl svého kamaráda, jak sedí na trávě s hlavou skloněnou. Nebyl však sám, jak tomu bylo pokaždé, když ho takhle našel. Díky dlouhým fialovým vlasům poznal v dívce svou spolužačku, o které věděl snad jen on, že je do Naruta zamilovaná. Seděla vedle něj a skláněla se nad ním, jako by mu něco šeptala. 

,Že by se konečně k něčemu odhodlala..?´ podivil se v duchu, ale víc se tím nezabýval. Doběhl ke dvojici a mohutným vydechnutím na sebe upozornil.

,,Sh-Shikamaru-kun!" trhla sebou Hinata polekaně a okamžitě se odporoučela zrudnout. Ruku, kterou druhého chlapce objímala kolem ramen, okamžitě stáhla a dělala, jako by se nic nestalo.

,Ta se nikdy nezmění,´ pomyslel si, kývl jí hlavou na pozdrav a opřel se rukama o pokrčená kolena. Tolik se nenaběhal ani v hodinách tělesné výchovy, na kterou měli nechvalně proslulého Gai-senseie a už nesčetněkrát Narutovi v duchu sliboval, že mu to všechno spočítá. ,,V pořádku, Hinato, já už se o něj postarám."

,,Nepotřebuju pomoct," zamumlal blonďatý chlapec potichu a pořád odmítal podívat se svému kamarádovi do obličeje. Věděl, že udělal blbost, ostatně jako vždycky, ale i tak si stál za svým. Neměl náladu cokoli vysvětlovat nebo se s kýmkoli bavit, chtěl být sám. Shikamaru mu to však nikdy nedovolil, ani teď ne.

,,Nech si ty kecy a vstaň. Kvůli tobě jsem dal pořádně zabrat svým plicím, tak na to ber ohledy," protočil oči v sloup a založil si ruce na prsou. Nechtěl být na něj takový, zvlášť když věděl, v jaké situaci se právě nachází, ale nemohl si pomoct. Bál se o něj a samou úlevou dělal tohle. Pokaždé jen čekal, kdy se od někoho ze školy dozví, že Naruto leží kvůli tomu bezcitnému parchantovi v nemocnici.

,,O-on-"

,,Ne, Hinato!" křikl po dívce Naruto a nenechal ji, aby cokoli řekla. Hinata smutně zavřela pusu a sklopila oči snažíc se zamrkat slzy. Shikamaru to jen šokovaně sledoval- Naruto se takhle nikdy nechoval a už vůbec ne k někomu tak plachému a citlivému, jako byla Hyuuga Hinata. Nikdy po žádné dívce nekřičel. ,,Už vstávám." Uzumaki se vzepřel na rukou a pomalu se snažil zvednout. Moc mu to ale nešlo a jeho dlouhým černým pláštěm, který by mu mohl zavázet, to rozhodně nebylo.

,Tentokrát to fakt přehnal.´ Shikamaru neváhal, dal si Narutovu ruku kolem krku a i přes chlapcovy protesty mu pomohl na nohy.

,,Přestaň si hrát na hrdinu!" okřikl ho, když už mu to začalo lézt na nervy. Uzumaki sklapl a vrhl po něm jen další zuřivý pohled, ale Shikamaru si v něm mohl všimnout i bolesti. Opět si mohutně povzdychl a otočil se s ním, aby ho mohl odvést zpátky do školy.

,,Díky, žes tu se mnou byla," řekl ještě blonďák směrem k Hinatě, ale jeho díky neznělo zrovna dvakrát upřímně. Nechtěl být na ni hnusný, přece jen vypadala, že o něj má vážně strach, ale nedokázal jí být vděčný, spíše naopak. To byl jeho boj a ona se do něj neměla plést.

Zatímco jej vedl nahoru zadním schodištěm, kudy téměř nikdo nechodí, mohl si Shikamaru prohlédnout Narutovu tvář. Doteď ji před ním schovával a on poznal, proč.

,,Ti tě teda zřídili, Naruto," konstatoval netaktně při tom pohledu, kdy jeho obličej hrál různými barvami. Jako by to Uzumaki nevěděl sám...

Jakmile s menšími obtížemi vyšli schody do třetího a posledního patra školní budovy, vydali se dalšími k nenápadným dveřím vedoucím na střechu. Studenti měli přísně zakázáno tam chodit, ale od té doby, co Naruto ukradl školníkovi klíč, se střecha stala jejich oblíbeným místem. Měli tam klid, nikdy je nikdo nehledal a výhled na město je uklidňoval.

Shikamaru opatrně položil svého kamaráda na zem a sám si sedl před něj tak, aby na něj viděl. Naruto vypadal zuboženě, možná ještě víc než kdy předtím.

,,Tak povídej, jak to bylo tentokrát?"

,,Jako vždycky..."

,,Naruto, poslyš...Chápu, proč to děláš, ale-"

,,Ne, mlč! Nic nechápeš!" zakřičel blonďák i přes mírnou bolest v břiše. Měl toho všeho po krk, už nevěděl, co dál by mohl dělat. ,,Nikdy jsi v takový situaci nebyl, tak neříkej, že mě chápeš! Nikdo to nechápe! Ani ty, ani Hinata, nikdo!" Shikamaru seděl klidně dál a nedal najevo, že by se ho ta slova nějak dotkla. Svým způsobem měl Naruto pravdu. Ani trochu nechápal jeho pocity. ,Bože, pokud tohle obnáší láska, nenech mě se nikdy zamilovat.´ ,,Jo, promiň. Máš pravdu, nechápu to. Snažím se ti porozumět, ale nejde mi to. Tak mě nech ti alespoň pomoct, když už nic jiného." Jeho slova zabrala, Naruto pomalu přikývl a upřel na něj pohled plný zoufalství.

,,Já už si nevím rady. Jednu chvíli po mě hází zvláštní pohledy a pak..."

,,Je to zmetek, Naruto. Co na něm vidíš? Tohle nechápu ze všeho nejvíc. Ponižuje tě, vysmívá se ti a ty ho stejně...stejně ho máš rád." Slovo "miluju" nešlo Shikamarovi příliš přes pusu. Byl to měsíc, co se mu Naruto se svými city svěřil, ale doteď si na ten fakt nemohl zvyknout.

,,Já nevím," zašeptal blonďák zničeně a složil si hlavu do dlaní. ,,Nemám ponětí, měl jsem za to, že ho nenávidím, ale..." Byl rád, že alespoň Shikamaru o tom ví. Nedokázal si představit, že by to v sobě musel pořád dusit, už tak toho na něj bylo moc. Poslední dobou se to jen horšilo, na něj a jeho nechvalně známou partu narážel čím dál častěji a on se vždy nechal vyprovokovat. Ostatní si mysleli, že Naruto je jen prachprostý rváč a chce si jen dokázat, jak je silný, jeho důvody ovšem byly úplně jiné. Dělal to pro něj, chtěl na sebe upozornit, chtěl ho zaujmout. Jeho, nejznámějšího kluka na celé škole, který měl plno "přátel", stejně tak jako peněz. Uchihu Sasukeho.

,,Zase jsi se s nimi popral?"

,,No co myslíš?"

,,A zapojil se i on?" Odpovědí mu bylo kroucení hlavou. ,,Zbabělec..."

,,Nejspíš mu nestojím ani za tu námahu."

,,Spíš bych řekl, že má strach. Ty bojuješ dobře, ale oni jsou na tebe čtyři. Kdyby si byl sebou jistý, rozdal by si to s tebou on sám. Poslyš, co tam vlastně dělala Hinata?" Shikamaru raději odvedl řeč od Sasukeho. Věděl, že Naruta bolí o něm mluvit. Nedokázal si ani představit, že by se zamiloval do někoho, kdo v podstatě může za všechny modřiny a šrámy, které kdy utržil.

,,Já ani nevím... Prostě se tam objevila uprostřed boje a zastavila je. Tvářil se tak pohrdavě, když ji uviděl. Teď mě určitě nenávidí ještě víc. Neměla tam chodit, neměla právo se do toho plést!"

,,Co tedy chceš dělat? Chceš ho donutit, aby tvé city opětoval?" Naruto mlčel a neodpovídal, proto Shikamaru pokračoval dál. ,,Sám víš, jaký je. Je jako kus ledu. Ty jsi zase..." zamyslel se nad tím, jak by Naruta popsal a při tom mu ukázal, jak moc rozdílní ti dva jsou. ,,Jsi jako oheň. Prostě jste oba každý úplně jiný. Vím, že se říká, že protiklady se přitahují, ale tady se bavíme o Uchihovi a-"

,,Já vím! Všechno tohle já vím! Je mi jasný, že...no...Každopádně v nic nedoufám, neměj strach. Jen chci...Chci, aby mě uznal. Chci se s ním utkat, jen já a on. A porazím ho! Ukážu mu, že Uzumaki Naruta nikdo ponižovat nebude!" Shikamaru se musel zasmát, tohle byl ten Naruto, kterého znal. Ten druhý, zamilovaný Naruto a bez naděje, se mu vůbec nezamlouval.

,,Fajn, ten okamžik si nenechám ujít. Kolik chceš za jeden lístek do první řady? Nicméně, teď si zajdi na ošetřovnu, vypadáš hrozivě," poukázal na fialový monokl pod Narutovým okem a roztržený ret. Nechtěl raději ani vědět, kolik zranění ještě má, byl si ale jistý, že jeho obličej není jediný takhle zřízený.

***

Týden. Celý týden se Naruto uzdravoval a znovu nabíral ztracené sebevědomí. Za tu dobu se nenechal ani jednou vyprovokovat k další rvačce, zejména díky Shikamarovi, který teď chodil všude s ním. Sasukeho banda se mu vysmívala, že je to slečinka, co potřebuje bodyguarda, ale Naruto sebral všechnu sílu sebeovládání, otočil se k nim zády a ignoroval je. Měl teď před sebou vyšší cíl, kterého hodlal stůj co stůj dosáhnout. Svých citů se však zbavit nedokázal a pokaždé, když Uchihu viděl, bodlo ho u srdce. Nejvíce ho trápil fakt, že se kolem něj čím dál častěji motala Ino, velice pohledná blondýnka z vedlejší třídy, a on ji od sebe neodháněl jako ostatní. Přiznával si, že žárlil. A to pořádně.

,,Myslíš, že s ní něco má?" zeptal se jednoho dne po škole Shikamara, kdy oba mířili po chodbě ze školy. Jeho obličej už byl téměř v pořádku a odvaha a odhodlání na tom byly ještě lépe. Tmavovlasému chapci neušel Narutův ustaraný výraz a nejraději by ho nějak utěšil, uchlácholil. Lhát mu ale nehodlal.

,,Nejsem si tím úplně jistý, ale holky ve třídě si o nich povídají. Slyšel jsem, že Sakura chodívá na záchodky brečet pokaždé, když je spolu uvidí, tak nevím..." Naruto chápavě přikývl a snažil se krotit své představy, v nichž blondýnku pomalu a bolestivě zabíjí. Věděl, že nemá právo dělat si na Sasukeho nárok. No, pokud šlo o nafoukaného Uchihu, toto právo neměl nikdo.

,,Naruto, teď se neotáčej," sykl zničehonic Shikamaru a na poslední chvíli Narutovi zabránil, aby se v reflexu otočil. ,,Ignoruj ho a jdi dál." Kousek za nimi šla Sasukeho parta v čele se samotným Uchihou a vedle něj si sebevědomě kráčela Yamanaka Ino, na tváři úsměv a kolem ramen Sasukeho ruku. Nechtěl, aby to jeho kamarád viděl, ten pohled by mu mohl srazit to znovunabyté sebevědomí a to bylo to poslední, co potřeboval.

,Určitě je to on. Co mám dělat? Proč jen nechce, abych ho viděl? Že by byl...s ní?´ Naruto to risknul a zcela nečekaně se otočil. Shikamaru nesouhlasně zaúpěl, ale už nemohl nic dělat. Varoval ho a on neposlechl. Jen si v duchu přál, aby se před ním Naruto sám neponížil, jinak by všechno jeho úsilí přišlo vniveč. Ani na okamžik z něj nespustil oči a hledal jakékoli známky bolesti v jeho obličeji. Jak milé to pro něj bylo překvapení, když viděl, že se Naruto tváří naprosto uvolněně. Kdyby jen to, nějakým zázrakem se mu podařilo vykouzlit něco, čemu se dalo říkat posměšný úšklebek.

,Vedeš si dobře, ukaž mu, že žádná slečinka nejsi,´ pochválil ho v duchu a slíbil si, že hned potom ho pozve na rámen. ,Ten mu určitě spraví náladu.´ ,,Ale ale, kohopak to tady máme?" Z přemýšlení jej vytrhl Sasuke, který teď stál před nimi a kriticky si je měřil pohledem. ,,Koukám, že ses hodil do pořádku, gratuluju. Ale ani se nedivím, kdybys tolik neškemral, ať přestaneme, dostal bys mnohem větší nakládačku." Shikamaru moc dobře věděl, že Uchiha kecá. Naruto by se v životě neponížil natolik, aby začal prosit, obzvlášť ne někoho takového. I světlovlasému chlapci bylo jasné, že je to jen další pokud o vyprovokování, ale tentokrát nedokázal být v klidu. Cítil se v pořádku, plný energie a momentálního vzteku, který na chvíli úplně potlačil lásku k němu. Tak proč se do něj konečně s chutí nepustit?

,,Sasuke, nech toho," zaprosila najednou Ino a vysílala k šokované dvojici chlapců omluvné pohledy.

,,Cože?" vypadlo ze Sasukeho a v jeho hlase byla slyšet ne zrovna nejlépe skrytá hrozba. Blondýnka se mírně přikrčila, nehodlala to ale tak snadno vzdát. Zatahala ho za rukáv bílé košile a lehce se na něj mračila.

,,Říkám...ne, prosím tě, abys je nechal na pokoji. Vždyť přece nic neudělali, ne? Tak už pojď." Sasuke, který se po celou tu dobu díval přímo na Naruta, na ni stočil pohled.

,,Fajn, zlato, jak myslíš. Jen protentokrát. V noci mi to ale pěkně vynahradíš," svolil nerad a před zraky všech si ji za pas přitáhl k sobě, aby své rty spojil s jejími. Shikamaru sebou trhl a po očku koukl na Naruta. Jeho kamenná tvář zmizela a teď se tvářil nanejvýš otráveně, protáčel oči v sloup a kroutil hlavou. Kdo by jen řekl, že k černovlasému chlapci cítí i něco víc než jen rivalitu?

,,Máš dnes štěstí, ubožáku," odfrkl si Sasuke, když se od omámené Ino odtáhl. Věnoval mu poslední úšklebek a pokračoval i se svou dívkou a čtyřmi kumpány dál.

,,Ale já s tebou ještě neskončil, Uchiho!" křikl po něm Naruto se zaťatými pěstmi a předsvědčivým nenávistným pohledem. Sám byl ze sebe zmatený. Při jejich polibku...Sám nevěděl, jak se cítí. Možná by bylo přesnější říct, že necítil nic. Byl to hezký moment vzhledem k tomu, že teď by si nejraději zalezl někam do kouta a zároveň měl chuť Sasukemu pořádně nakopat zadek. ,,Za dvacet minut se sejdeme na hřišti. Klidně si s sebou ty svý gorily vezmi, ale tentokrát to bude mezi námi, jen ty a já." Sasuke se k němu pomalu otočil a mlčky jej pozoroval.

,,Sotva ses vzpamatoval z jedný rvačky a ženeš se do další? A jsi si tím jistý? Nerad bych tě poslal k zemi jedinou ranou, za to mi nestojíš," věnoval mu rádoby milý a starostlivý úsměv, čímž rozesmál ty čtyři. Ino jen nechápavě zakroutila hlavou. Chtěla mu trochu pomoct, bylo jí ho líto a on Sasukeho vyzve sám. Musela uznat, že kuráž opravdu nepostrádá.

,,Nech si ty kecy! Za dvacet minut buď tam."

,,Jak chceš, rád ti vyhovím, ale účty za doktora ti platit nebudu."

,,Platit budeš leda za svého, Uchiho." S tím se otočil a zamířil opačnou stranou i s nadmíru vyjeveným Shikamarem.

,,Fakt tohle chceš? Tak brzy?" šeptl Shikamaru ustaraně, ale věděl, že když se Uzumaki pro něco rozhodne, nikdo mu to nevymluví. ,,Ale vedl sis skvěle, brácho."

,,Hm." Naruto nebyl příliš ve své kůži. Pořád měl před sebou jeho obličej. Ty dokonale tvarované rysy, pronikavé černé oči, bledá pokožka, rty zvlněné do úšklebku, který k němu tolik pasoval...I přesto byl na sebe hrdý. Vyzval ho a hodlal za každou cenu vyhrát. Začínalo mu být Ino líto, Sasukemu vztah nikdy dlouho nevydrží. Myslel si o ní, že je to jen namyšlená sebestředná nána, ale dnes ho překvapila. Bylo hezké vědět, že na této škole existuje holka, která Sasukemu dokáže alespoň trochu odporovat. Každá jiná by mu na všechny bez rozmyslu kývla.

,Sakra, proč zrovna já? A proč zrovna on? Mám pocit, že je to jen nějaký hodně špatný vtip...Musím si najít holku nebo přinejmenším nějaký koníček, abych na něj přestal myslet. Ani mě nehne, že bych se mu vyznával, to raději spáchám sebevraždu, už tak mě ponižuje bezdůvodně. Nechci vědět, co všechno by dělal, kdyby ten důvod měl. Jen počkej, já ti ukážu, co je Uzumaki Naruto zač! Pak mě budeš muset uznat!´ Nebyl naivní, ale doufal, že by se z nich časem mohli stát alespoň přátelé nebo něco na ten způsob. Však proč taky ne? Byli sice jako- jak poukázal Shikamaru- oheň a led, to ale přece neznamená, že se budou nesnášet do konce života. ,No co, proteď mi bude stačit jeho uznání, až ho srazím na kolena.´

***

Cestou na hřiště si byl sebou Naruto čím dál jistější. Mohl za to hlavně Shikamaru, který jej s důvěrným úsměvem (a těžkým srdcem) za chůze povzbuzoval. Tohle bylo snad poprvé, kdy ho blonďák neviděl za celý den aspoň na chvíli usnout.

Když však dorazili na místo, úsměvy jim pohasly a nálada rapidně poklesla. Pokud si Naruto vzpomínal, řekl svému protivníkovi, ať si s sebou klidně přivede ty čtyři idioty s vymytým mozkem. Ale aby přišel snad s polovinou školy, to už je přece jen trochu moc!

,,Řekni, že se mi to jen zdá," zasténal Naruto a znervózněl, když si pomyslel, že bude bojovat před lidmi, kteří ho nemají zrovna dvakrát v lásce. A že jich nebylo málo...

,,Klid, tohle jen nasvědčuje tomu, že má strach. Ví, jak jsi silný a potřeboval si zvednout sebevědomí. Chce tě rozhodit, ale ty se budeš soustředit jen na něj. To nebude těžké, viď? Navíc, porazíš ho před takovým publikem a uzná tě nejen on, ale i všichni ostatní." Naruto až žasl nad tím, jak na něj Shikamarova slova zapůsobila. Nasadil rozhodný úsměv a hrdě vešel do velkého kruhu, který studenti utvořili.

,,Jdeš si pro nakládačku, Uzumaki! Sasukeho neporazíš!"

,,Pořád to zkoušíš a pořád nic, co?!"

,Takže ten zmetek všem napovídal, že to on Naruta porážel...Uzumaki, nandej mu to!´ V Shikamarovi to přímo vřelo. Čím víc toho o Uchihovi věděl, tím méně mu byl po chuti.

,,Omlouvám se," ozvalo se zničehonic vedle něj, až sebou chlapec polekaně trhl. ,,Snažila jsem se mu to rozmluvit, ale nešlo to." Narozdíl od Sasukeho, Ino ho čím dál více mile překvapovala. Nechápal, že i ona podlehla takovému nanicovatému frajírkovi, co má plnou pusu keců ale skutek utek.

,,V pohodě, Naruto ho sám vyzval. Nakonec budou muset odnášet na ošetřovnu Sasukeho," ušklíbl se a pohotově chytil plášť, který mu Naruto hodil, aby nepřekážel.

,,No...jak myslíš," pokrčila blondýnka pochybovačně rameny a vrátila se na "své místo" blíž Sasukemu.

Viděl, jak se oba chlapci postavili do bojové pozice. Uchihovi na tváři hrál sebevědomý úšklebek, zato Naruto byl soustředěný, přesně jak mu radil.

,,Nechceš to raději vzdát, usuratonkachi? Sám musíš vědět, že na mě nemáš!" křikl Sasuke, zatímco si protahoval klouby na rukou, až v nich zlověstně zapraskalo.

,,Nežvaň a rovnou řekni, že máš strach," odvětil Naruto a cítil, jak mu v žilách koluje adrenalin. Nemohl se toho okamžiku, kdy se do sebe pustí, vysloveně dočkat a oči mu jiskřily očekáváním.

,,Tak už začněte!" ozvalo se odněkud nedočkavě, což byl pro Naruta signál. Odrazil se od země a neuvěřitelnou rychlostí zamířil s napřaženou pěstí k Sasukemu. Ten ji lehce vykryl a sám zaútočil, ale ani jeho rána nezasáhla cíl. Chlapci začali hlasitě povzbuzovat, přece jen jim v těchhle chvílích bylo vcelku fuk, kdo bojuje. Hlavní bylo, že boj nějak vypadá a dá se na něj dívat. Zato dívky, ty nadšeně ječely pokaždé, kdy se Uchiha jen pohnul- jinak řečeno, nezavřely klapačky. Ve chvíli, kdy si Sasuke roztrhl košili a ta odhalila kousek jeho těla, se Shikamaru vážně obával o svůj sluch. Obzvlášť když nedaleko něj stála Sakura se svými kamarádkami.

,Nebojuje špatně,´ uznal při pohledu na Sasukeho pohyby, ale i přesto nebyly tak neochvějné a přesné jako ty Narutovy. Oba dva už utržili pěkných pár ran a byli zadýchaní, stále však ani na chvíli nepolevili. Na Narutovi bylo občas poznat, že si ten boj užívá a jen Shikamaru věděl proč, ale Sasuke byl čím dál vzteklejší. Zřejmě ho rozhodil fakt, že blonďák se prát opravdu umí, hlavně ho však žralo to, že nevyhrává. Zatím to vypadalo nerozhodně a to se mu ani za mák nelíbilo.

,,Vzdej to, ty nulo! Jseš jen ubohá troska bez rodičů, nemáš žádný přátele, nemáš nic!"

Shikamarovi se situace definitivně přestala líbit. Moc dobře věděl, co Uchiha dělá. Cítil se po pár dalších ranách zahnaný do kouta a teď se snažil Naruta rozhodit, vyvést ho z rovnováhy. Ještě víc byl ale znepokojený tím, že s Uzumakim to nijak nehnulo. Jindy by proti každému bezhlavě vyrazil, byl velice horkokrevný, a teď se soustředil jen na boj a Sasukeho pohyby.

,Dusíš to v sobě, Naruto, vidím to na tobě. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, každopádně to máš v kapse.´ A měl pravdu.

,,Prohráls," vydal ze sebe Naruto zadýchaně, když stál nad zraněným Uchihou. Ten seděl schoulený na zemi, křečovitě se držel za břicho a z úst mu vytékal tenký pramínek krve. ,,Tak už konečně uznáš, že nejsem žádnej ubožák? Jsem Uzumaki Naruto, pořádně si to zapamatuj!" Následně všechny šokoval, když černovlasému chlapci podal pomocnou ruku. ,I někdo jako ty si zaslouží druhou šanci, Sasuke...´ Uchiha zvedl hlavu a překvapeně se na Narutovu napřaženou ruku zadíval. Pomalu zvedl tu svou a blonďáček se už-už začínal zubit, dokud ho Sasuke po ní nepleskl.

,,Nech si to pro sebe, ubožáku! Co si o sobě vůbec myslíš?! Že tě jako uznám?! To, žes měl projednou štěstí, neznamená, že budeme kamarádi! Jsi jen odpad a nic víc, tak si nehraj na něco, co nejsi!" Narutův úsměv zamrzl při pohledu na Sasukeho vzteky zkřivený obličej a s prázdným výrazem stáhl ruku zpátky. Nechtěl tomu uvěřit, ale až teď viděl Uchihu v pravém světle. Byl si jistý, že není špatný, že má nějaký důvod se takto chovat. Tohle ho ale přesvědčilo o opaku. Sasuke není ani zdaleka tak dokonalý, jak si většina myslí.

,,Nesnáším tě!" To už na světlovlasého chlapce bylo moc.

,,Fajn, jak myslíš," pokrčil rameny, otočil se a beze slova odešel od ostatních. Čím dále od nich byl, tím více si uvědomoval tupou bolest v srdci. Zjištění, že je zamilovaný do takového sraba, mu na náladě nepřidalo. Nevnímal Shikamarovo volání a rozběhl se, nechtěl ho teď vidět. Nechtěl vidět nikoho a už vůbec ne Sasukeho. Přestože ani pořádně nevěděl, kam jde, nohy jej neomylně nesly nahoru na oblíbené místo. Potřeboval se uklidnit, všechno si znovu probrat, udělat si ve svých pocitech pořádek a protřídit je. A hlavně- zbavit se těch, které mu nyní připadaly naprosto zbytečné.

,Nemiluju tě, Uchiho Sasuke. Myslel jsem si to, ale pletl jsem se. Nemohl jsem mít rád někoho, jak jsi ty, někoho tak bezcitného...Jsi jen arogantní kus ledu. Nenávidíš mě? Je mi to jedno. Já tě porazil a to mi stačí. Ale já ti ještě ukážu, nejsem ubožák. Ne já, to ty. Shikamaru měl pravdu, jsme rozdílní, jako led a oheň. Půjdeš ke dnu, Sasuke, tak pomalu, že si to ani nestačíš uvědomit...A pak, pak budeš muset uznat, že já jsem lepší a ty že jsi ta nula!´

Tahle povídka je do soutěže u B-chan na téma Oheň a led, ale nedoufám v nějaké dobré umístění. Napsala jsem ji dnes a taky tak vypadá. Chtěla jsem, aby to nebylo OOC, ale ten Shikamaru se mi nezamlouvá. Pokud vám Sasuke připadal příliš bezcitný- to mě netíží, protože takhle ho já zbožňuju úplně nejvíc. Raději aby byl "jako led" než jako zamilovaný jelimánek, který Naruta zahrnuje růžemi, něžnými slovíčky a podobně. To už prostě není Uchiha Sasuke.

I přesto budu doufat, že se mezi vámi najde alespoň jeden člověk, kterému se povídka líbila :) Pokud, ne, chápu to- já sama s ní nejsem spokojená ani trochu T_T Gomen, Katty, pokud ten Naruto není ani teď podle tvých představ...