Nápoj lásky

,,Nebudete mít nic proti,Sasori-danna?“

,,Mě je to jedno.Dělej si,co chceš,Deidaro.“

,,A neřeknete mu nic,že ne?“

,,Už jsem ti říkal,že se do toho nehodlám míchat.Jestli na to Itachi přijde,vinu neseš ty.“

,,To jste moc hodný,danna…“

Deidara a Sasori stáli v tmavé místnosti a šeptem se dohadovali.Deidara držel v jedné ruce sklenici,a v druhé malou lahvičku oblého tvaru s červeným obsahem.Na tváři mu pohrával škodolibý úsměv,což byla s jeho nevinným vzhledem neobvyklá kombinace.

,,Tohle je odplata za ten jeho seberealismus,“ řekl blonďatý mladík a v očích mu zářily jiskřičky pobavení a nadšení.Jeho výraz by se dal přirovnat k malému kotěti,před které postavíte obrovské klubko vlny.

,,Je ten nápoj lásky silný?“ zeptal se Sasori s očividným zájmem,což Deidarovi přidalo na náladě.

,,Ani ne,ale to nevadí,právě naopak.Nedivím se,že mi ho ta stará babka prodala tak levně.Ale tím to bude ještě zajímavější.Určitě bude stačit na to,aby ze sebe Itachi udělal naprostého idiota.“

„Opravdu?Tak na to jsem zvědavý.A do koho chceš,aby se Itachi na chvíli zbláznil?“

,,Nechte to na mě,Sasori-danna.Mám to všechno dokonale promyšlené,“ ujistil ho Deidara sebejistě a otevřel lahvičku.

,,Ihned po nalití nápoje musím říct nahlas jméno konzumenta,a hned nato jméno toho,do kterého se má konzument zamilovat,“ vysvětloval přitom,položil skleničku na malý stolek vedle postele a přelil do ní celý obsah lahvičky.

,,Itachi Uchiha,Sasuke Uchiha,“ zašeptal Deidara napjatě a Sasori překvapením vytřeštil oči.

,,Ale to…To je přece…“ zakoktal se.Ve chvíli úžasu nebyl s to ze sebe vydat jedinou srozumitelnou větu.

,,Přesně tak.Jeho mladší bratr,“ doplnil ho Deidara a přikývl.Sledovali,jak lektvar rudě září,pak ale jeho půvab vymizel a vypadal jako obyčejné červené víno.

,,Jsi si opravdu jistý,že bude fungovat?“ zeptal se Sasori pochybovačně.

,,Stoprocentně,danna.Až to Itachi vypije,usne.Za šest hodin se vzbudí,“ Deidara pohlédl na hodiny, „to znamená,že vstane asi kolem osmé.“ Vzal skleničku opatrně do ruky a proti směru lampy se na ni zadíval.

Zničehonic zaslechli ozvěnu těžkých kroků,které se nezadržitelně blížily přímo k nim.

,,To je Itachi!Přesně podle plánu,“ zašeptal Deidara a táhl Sasoriho na jediné místo,kde se mohli schovat-do skříně,kterou Itachi už dávno nepoužíval.Sotva za sebou skříň zavřeli,otevřely se dveře pokoje a dovnitř vešel s vyčerpaným výrazem Itachi.Svlékl si plášť,sundal boty a žuchl sebou na postel.Deidara a Sasori ho upřeně pozorovali škvírou mezi dvířky a v duchu doufali,že Itachi neusne dřív,než si lektvaru vůbec všimne.

Jejich tužby se vyplnily dříve,než čekali.Itachi se převalil na bok,otevřel oči a jeho pohled spočinul na sklenici.Zatvářil se užasle,posadil se a nedůvěřivě si ji měřil pohledem.Vzal ji do ruky,a stejně jako Deidara se na ni zadíval proti světlu.Pak si k ní přičichl,a po jeho tváři přeběhl potěšený úsměv.

,,Myslí si,že je to víno,“ zašeptal Deidara téměř neslyšně.Sasori ho neposlouchal,dál sledoval Itachiho pošetilé počínání.

Itachi už váhal jen vteřinku,než obsah vypil až do dna.Hned,jak poslední kapka nápoje zmizela v Itachiho útrobách,vypadla mu sklenička z ruky a tuhý jako špalek se svalil zpátky na postel.

Deidara vyskočil ze skříně a radostně výskl.

,,Deidaro!“ zasyčel Sasori varovně,když se soukal ze dna skříně.

,,Co se děje?On se přece nevzbudí.“

,,On sice ne,ale mohl bys vzbudit někoho jiného.“

,,Máte pravdu,omlouvám se,danna…“

,,A co budeme dělat dál?“

,,Počkáme si,až se vzbudí,a budeme ho špehovat,“ zahuhňal se Deidara,spokojený sám se sebou.Přece jen,ne každému se podaří pokořit a zesměšnit Itachi Uchihu.Tímhle si určitě zvýší reputaci u ostatních Akatsuki.

,,Ty si tu klidně čekej,já se jdu vyspat.Za to riziko mi to nestojí,“ řekl Sasori znuděně,a za doprovodu Deidarových zklamaných pohledů odešel pryč do svého pokoje.

,,Jak myslíte,nevíte,o co přicházíte,“ zabrblal Deidara a přešel k Itachimu.Jeho zklamaný pohled se zničehonic změnil na pohled plný nenávisti a znechucení.Bradou si Itachiho natočil k sobě a vtiskl mu hrubý polibek na rty.jak čekal,Itachi se neprobudil.

,,To máš za všechno to ponížení,ty bastarde.Teď budeš ponížený ty,“ řekl Deidara vážným hlasem a vlezl si zpátky do skříně.Měl vztek,ale sotva pomyslel na ráno,ihned ho přešel.I když se mu nesedělo zrovna nejpohodlněji,za několik minut usnul.

Ráno Deidaru probudil rachot.Deidara sebou trhl a nahrnul se ke škvíře mezi dvířky.Viděl,že Itachi je vzhůru a snaží se navléct si boty.Mladík zahlédl v Itachiho očích zvláštní,chtivý výraz a spokojeně se pousmál.Když Itachi konečně zmizel na chodbě,s bolestným zasténáním vylezl ze skříně a pořádně se protáhl.

,,Spát ve skříni,to byl opravdu úžasný nápad…“ řekl si zničeně,ale plíživě se vydal směrem,kudy šel Itachi.

Deidara ho venku hledal asi patnáct minut.Když už začínal ztrácet naději a nadávat si do blbců,zahlédl ho,jak kolébavou chůzí míří přímo do lesa u Konohy.

,,Přesně tak,Itachi.Jen běž a poznej pravé ponížení,“ šklebil se Deidara a sledoval ho dál.Itachi si Deidary nevšiml,vlastně nevnímal ani okolí kolem sebe.V mysli měl jen jedinou věc- musí najít Sasukeho,svého malého,hloupého bratra.Proč,to ani za mák netušil,ale nohy ho nesly dál.

Přesně v tu chvíli se Sasuke procházel v tom samém lese.Ani nevěděl,proč sem šel,měl nutkání sem zajít.

Deidara viděl,jak Itachi míří přímo k Sasukemu a schoval se za nejbližší keř.

,,Tady jsi,hledal jsem tě,“ ozval se Itachi se samozřejmostí v hlase a přinutil tím Sasukeho,aby se zastavil a ohlédl.

,,Co to-“ vydal Sasuke ze sebe a zhrozeně se díval,jak Itachi kousek od něj zastavuje.Nemohl uvěřit svým očím.Právě před ním stojí objekt jeho pomsty,jeho straší bratr,který tak nemilosrdně vyvraždil svůj vlastní klan!Chvíli trvalo,než se Sasuke přenesl přes počáteční otřes,ale pak se postavil do bojové pozice a rukou mimoděk zajel k pouzdru na noze,kde měl schovaný svůj kunai nůž.

Itachi ho hladově pozoroval a srdce se mu rozbušilo touhou.

,,Nepřišel jsem bojovat,tak se uklidni,“ řekl dychtivě a přistoupil k němu.Sasuke se zatvářil zmateně.Co že to řekl?Itachi nechce bojovat?

Itachi na něj upíral žádostivý pohled,až ho zamrazilo.

,,Nemůžu si tě vyhnat z hlavy,musím na tebe pořád myslet a nemůžu se na nic soustředit.Jen na tebe,“ pronesl s náznakem zoufalství.Sasuke na něj třeštil oči s pusou dokořán a netušil,co na to říct.Ucouvl od něj,ale strom,kterého si předtím nevšiml,ho zarazil.

,,Co to meleš?“ hlesl a ve tváři se mu zračilo cosi jako strach.Jakoby úplně zapomněl na svou pomstu a na to,že trénuje,jen aby byl schopen se mu v boji postavit a zabít ho.

Itachi popošel ještě o krok,až se jeho hruď dotýkala té Sasukeho.

,,Chci tě,“ vydechl naléhavě.Kolenem se mu vpáčil mezi nohy.Sasuke se roztřásl a po těle se mu rozlilo příjemné teplo,ale nehodlal si nic připustit.

,,Jsem tvůj bratr,“ připomněl mu,chytil ho za ramena a zatřásl s ním,jakoby doufal,že se vzpamatuje.Ten dotek Itachiho naneštěstí ještě více rozrajcoval a přitiskl se k němu celým tělem.Koleno trochu nadzvedl,a ze Sasukeho úst se vydral nechtěný sten.Itachiho pohled ulpěl na mladíkově klíční kosti a jeho výraz byl hrozivě skelný.

,,Chci,abych tě přestal chtít,“ zamumlal a sklonil se,aby Sasukeho políbil.Sasuke se ani v nejmenším nestačil bránit a polibky mu s jistou dávkou vášní vracel.Itachi ho líbal a postupoval dolů k šíji,kousal ho zlostně do kůže a vzápětí ty kousance olizoval špičkou jazyka.Pravačkou mu zajel pod tmavé triko a něžně hladil po těle,zatímco druhou rukou mu zběsile cuchal vlasy.

Sasuke ho pořád držel za ramena a tělo se mu chvělo nerozhodností.Mohl by ho odstrčit.Měl by ho odstrčit.Jeho zrádné tělo ho však nabádalo,aby ještě chviličku počkal,aby se k němu přitiskl těsněji a zjistil,co se bude dít dál.

Zjistil to téměř okamžitě.Stalo se přesně to,na co Deidara celou dobu čekal.účinky nápoje lásky vyprchaly.Itachiho oči znovu nabyly normálního výrazu a zarazil se.První,co před sebou uviděl,byla něčí bílá kůže.Se zděšením zvedl hlavu a vyjekl.

,,Co to kruci je?!“ zaúpěl a o pár kroků poodstoupil.Sasuke se se zájmem díval do jeho zmatené tváře,a pak pochopil.

,,Tak tebe něčím nadopovali,co?“ poznamenal s úšklebkem a nahlas se rozesmál.Deidara měl co dělat,aby se k němu nepřidal,místo toho potlačoval slzy smíchu a válel se po zemi v trávě.

,,O čem to mluvíš?Co tu vůbec dělám?!“ křikl Itachi a zmocňoval se ho vztek.

,,To já nevím,co tu děláš.Prostě jsi sem jen tak napochodoval,měl jsi divné kecy a líbal jsi mě,to je všechno,“ řekl Sasuke klidně a bavil se nad tím,že se Itachi tváří,jako by do něj uhodilo.Čekal snad cokoliv,ale nikdy by si nepomyslel,že bude líbat svého bratra,navíc úplně nevědomky.

Itachi nevěděl,co má říct.Poprvé si nevěděl rady a dokonce cítil,jak se mu do tváří hrne krev.

,,Zapomeň na to,“ zabručel,otočil se a bez dalšího slova zmizel.Sasuke se podrbal na hlavě a se zvonivým smíchem odešel pryč.V duchu srdečně blahopřál tomu,kdo to měl na svědomí.

Deidara ještě chvíli počkal,dokud mu Sasuke nezmizel z očí,a pak vyšel zpoza křoví.Konečně se mu to podařilo!Udělal z Itachiho naprostého idiota,a ten navíc netuší,že v tom má prsty on,Deidara!Se spokojeným úsměvem a pýchou šel směrem zpátky a něco si přitom broukal.

Asi deset minut si to namyšleně mířil z lesa,když potkal Itachiho.

,,Ale,co tu děláš,Deidaro?“ zeptal se Itachi podezřívavě a měřil si ho pohledem.Deidara zbledl,ale když si vzpomněl,co prováděl Sasukemu,jeho tvář se téměř okamžitě zbarvila do sytě červené.Sebevědomí ho opustilo až nepříjemně rychle.

,,Jen se tak procházím,Itachi-sama,“ řekl dětským,nevinným hláskem.Itachi nedůvěřivě přimhouřil oči.

,,Tak procházíš,říkáš?A nemáš náhodou něco společného s mým podivným chováním?“

Deidara znovu zbledl a s předstíraným úžasem zamrkal.

,,D-divným chováním?Já si ničeho nevšiml,Itachi-sama,“ řekl,ale očima uhnul k zemi.A Itachi z toho nepatrného gesta dokázal celou situaci vyčíst.

,,Za to draze zaplatíš,Deidaro,“ sykl rozzuřeně,a než stačil Deidara utéct,popadl ho zezadu za plášť a nemilosrdně ho táhl zpátky k Akatsuki.Na tváři mu teď pohrával nebezpečný,chlípný úsměv a zcela ignoroval Deidarův křik.Nikdo z kolemjdoucích se neodvážil tomu roztomilému blonďáčkovi pomoct,a tak byl Deidara násilím přinucen se uklidnit a psychicky se připravil na trest,který mu Itachi celou cestu nemilosrdně připomínal.

Můžete si jen domyslet,jak ho Itachi potrestal.Nic příjemného to ale rozhodně nebylo,alespoň ne pro chudáka Deidaru.I přesto přese všechno byl Deidara pevně přesvědčený,že to stálo za to.Protože jedno je jisté-Itachiho pověst už nikdy nebude,co bývala,a na to byl Deidara opravdu pyšný.