Neopouštěj toho, kdo tě miluje kvůli někomu, kdo se ti líbí, protože ten, kdo se ti líbí, tě opustí kvůli tomu, koho miluje

Bylo 1.září, 7.45 hodin ráno, sluneční paprsky pozvolna pronikaly skrze pomalu odplouvající bouřkové mraky a před nejznámějším soukromím Tokijským gymnáziem se začali scházet první žáci.
Někteří se tiše dělili o zážitky z prázdnin se svými přáteli, jiní zas jen trpělivě vyčkávali před budovou a rozjímali o věcech, o které se mohly zajímat jen teenageři z nejuznávanějších aristokratických rodin v Tokiu.
O pár vteřin později se ozval, všemi tak neoblíbený, zvuk zvonku, oznamující začátek nového školního roku, smrtících hodin nudy, záplavu zákeřných domácích úkolů, seznámení se s novými, zatím ne příliš vlivnými, lidmi, nové kamarády, nové lásky nebo věčné rivaly a spoustu dalších věcí.
Všichni se začali poslušně přesouvat směrem k velké a honosné budově, která jim bude zhruba po deset měsíců znovu spolu s nejrůznějšími seznamovacími večírky a důležitými dýchánky nebo plesy, dohodnutými ze strany rodičů, krást i ty poslední kousíčky jejich volného času, avšak špitání a šeptání, jenž ještě před několika málo okamžiky nebylo skoro vůbec slyšet neustalo, ba naopak, jakoby ještě více zesílilo, špitající žáci nyní přidali na hlasitosti, aby přehlušili hlasité první zvonění a jejich přátelé či spolužáci tak dobře slyšeli, co jim vykládají.
Většina žactva už byla ve svých třídách, aby si stihla zabrat ta nejlepší místa, co nejdál z dosahu, nudou a příšernou kolínskou překypujících, učitelů když před rozsáhlým gymnáziem zastavily dvě limuzíny, které na sebe jako mávnutím kouzelného proutku, strhly veškerou pozornost jak lidí před gymnáziem tak i lidí v budově, kteří se právě dívali z okna a vyhlíželi své přátele.
U limuzíny vínové barvy se otevřely dveře, ze kterých vzápětí vystoupil štíhlý, vysoký mladík s havraními vlasy, jenž orámovaly oválný obličej a elegantně mu spadaly do čela.
Chladným, černým pohledem přejel budovu a vzdálenost mezi ní a jeho autem, nikdo v tu chvíli nemohl pochybovat o jeho aristokratickém původu *pozn.aut. zkrátka snob jak vyšitej*.
S výrazem, který naprosto ignoruje kohokoliv a cokoliv, se s taškou přehozenou přes rameno vydal ke vchodu do budovy, na sobě měl, jako všichni, školní uniformu, kterou představovaly černé kalhoty, bílá košile s černou kravatou a stejnobarevné sako, jenž tahle, podle jeho názoru zaostalá, škola a její řád vyžadovaly.
Mladíkova bledá pleť dokonale kontrastovala s jeho havraními vlasy, černou uniformou a díky tomu nic neříkajícímu a nezúčastněnému výrazu připomínal, aspoň podle některých, spíš temného anděla než žáka, absolvujícího už druhý rok vzdělání na této škole.
„No páni, kdo to je?” tiše se zeptal hnědovlasý kluk s tetováním na obou tvářích v podobě rudých trojúhelníků *gomene, ale fakt nwm jak jinak to mám popsat* o něco vyššího mladíka, s černými slunečními brýlemi na nose, který mu byl přidělen, aby ho provedl prvních pár dnů po škole a vše mu ukázal.
Tomu se teď rty stočily do nepatrného úsměvu, když začal odpovídat:
„Jmenuje se Uchiha Sasuke, je mu 17 let, tenhle rok jde do druháku, jejich rodina je druhá nejbohatší v celém Japonsku, vlastní snad všechno co se týče bezpečnosti nebo obrany země, jeho největším rivalem je Uzumaki Naruto,je docela namyšlenej ale pálí mu to, když se s ním budeš bavit řekne ti nanejvýš dvě možná i tři věty a tím pro něj přestáváš existovat jo a málem bych zapomněl, má ještě staršího bratra, ten se jmenuje Itachi a to je asi tak všechno, co ti o něm můžu říct. Ale nemusíš mě brát vážně, je to jen věc názoru.” Shrnul svou řeč mladík, pokrčil rameny a přes černá skla svých brýlí upřel pohled na chlapce vedle sebe.
Ten se jen pousmál.
„Skvěle to znamená, že budeme chodit do stejný třídy a navíc je docela mňami …” na chvíli se hnědovlásek zamyslel.
„Hmm asi ho zbalim.” Řekl nakonec zamyšleně a stále sledoval Sasukeho pohledem.
Nato chlapec s brýlemi jen uznale pokýval hlavou.
„Tak tomu budu rád přihlížet, sice nevím, jestli je na kluky, ale je taky pravda, že nikdy moc dlouho s žádnou holkou nevydržel.” Řekl spíš pro sebe a už se chystal odejít, po vzoru ostatních, do třídy aby na něj zbylo aspoň trochu solidní místo, když hnědovlásek opět zalapal po dechu.
„Wow … asi mi došla slovní zásoba.” Vysoukal ze sebe a dál uchváceně sledoval chlapce stojícího před druhou, uhlově černou, limuzínou.
Chlapec s brýlemi se otráveně otočil a zabodl pohled do toho “nového” objevu.
„A já si myslel, že chceš zbalit Uchihu?” pronesl s pozvednutým obočím.
„To sice jo, ale je dobrý mít přehled nebo ne? No tak Shino, řekni mi, kdo to je, prosím.” Zaprosil hnědovlásek a udělal na Shina psí oči.
„Ty si asi nedáš pokoj, že ne Kibo?” zazněla odpověď a zatím co si Kiba prohlížel onoho neznámého blonďatého chlapce Shino ve stručnosti odříkával jeho životopis.
„Tohle je Uzumaki Naruto, je mu 17 let, takže jde taky do druháku, jejich rodina je nejbohatší v celém Japonsku, vlastní od všeho něco od míst v senátu, několika soukromých škol až po rybářský průmysl, jak už ti asi došlo, je to největší rival Uchihi Sasukeho a je to jeho pravej opak, na týhle škole se přátelí snad s každým a není to kvůli tomu, že jeho rodina tuhle školu vlastní, snaží se působit dojem, že má nejnižší IQ na téhle škole a ač nerad musím přiznat, že se mu to víc než jen daří, takže můj závěr je, že se snaží působit hloupě ale hloupý v žádném případě není, nemá žádné sourozence a to je asi tak všechno. A opět to je jen věc názoru.”
Kiba vnímal Shinův monolog jen na půl ucha a stejně jako většina studentů si prohlížel usměvavého blonďáčka.
Shino měl pravdu, když říkal, že si jsou pravými opaky.
S lehkým úsměvem si Kiba prohlížel mladíka s blond vlasy, jenž mu sahaly po ramena v jakémsi neupraveném stylu, který mu dodával na roztomilosti. Dále pak následovala lehce opálená pleť, bronzové barvy, velké pomněnkově modré oči, malý rovný nosík a narůžovělé rty, kde hrál potěšený úsměv.
Jako všichni i on na sobě měl uniformu.
S úsměvem zamával řidiči, limuzíny, jenž ho sem dovezl a pak se s černým sakem přehozeným přes rameno, vyhrnutými rukávy od bílé košile až nad lokty a školní brašnou v druhé ruce vydal směrem ke škole.
„Asi už by jsme měli jít do třídy nebo na nás zbudou ty nejhorší místa.” Pronesl Shino vševědoucně a už se oba otáčeli k odchodu, když za sebou zaslechl známý hlas.
„Héj, ahoj Shino počkejte na mě.”
Jmenovaný si jen povzdechl, zřejmě mu nebylo tento rok souzeno mít aspoň trochu dobré místo a být co nejdál z dosahu učitelů.
Kiba se na Shina podíval.
„Kdo to …” nedokončil větu, když se otočil a uviděl, kdo že to k nim běží.
„Shino, proč jsi mi neřekl, že se s Narutem znáš!” stihl říct dosti naštvaně Kiba, ještě než k nim usměvavý blonďáček dorazil.
„Co třeba proto, že ses mě neptal?” odpověděl a dělal překvapeného.
Kiba už se nadechoval, aby na svého kamaráda použil hodně peprnou nadávku což už, ale bohužel nestihl, jelikož k nim doběhl jistý blonďák a radostně se vrhl Shinovi kolem krku.
Ten se jen taktak udržel na nohou pod váhou druhého těla.
„Tak rád tě zase vidím Shino moc mě mrzí, že jsem se ti celé prázdniny neozval, ale rodiče si najednou vzpomněli, že mají nějaké dítě, musel jsem být celé prázdniny s nimi a hrát si na dokonalou rodinku.
Nemohl jsem pozvat ani Gaaru.” Vyléval si blonďáček srdíčko svému kamarádovi a Kibi, který na ně zíral s pootevřenou pusou, si ani jeden z nich nevšímal.
„Ale co bylo nejhorší, “ postěžoval si Naruto „skoro celý prázdniny jsme lítali po návštěvách mamky přítelkyň a snažili se mi nabalit nějakou holku z lepší rodiny, abych se prý třeba nezamiloval do, jak se jim jen říká v románech, jo už vím, abych se nezamiloval do jedné z těch “prostých” dívek, které nebudou mít na kontě miliardu nebo dvě.” Pobouřeně si odfrkl a pokračoval dál.
„Přijde jim divné, že už je mi sedmnáct a ještě jsem neměl žádnou holku, čím to jen může být?” začal si hrát na zamyšleného.
„Ty, Shino, ty jsi přece dost chytrý, mohl bys mi to vysvětlit? Já si myslel, že je to jasný, když jsem až do sedmnácti neměl žádnou holku, budu nejspíš na kluky ale asi ne.
Řekni Shino, to existuje ještě jiné pohlaví, o kterém bych já nevěděl a na které bych mohl být?” zeptal se a nasadil výraz horlivého prvňáčka, který netrpělivě čeká, až mu paní učitelka vysvětlí novou látku.
Tohle už bylo moc i na někoho věčně tichého a tak málo výřečného jako je Shino, který se teď začal nepokrytě smát blonďáčkovým úvahám.
„To ale vůbec není vtipné Shino, to je vážná věc!” naoko se rozzlobil Naruto.
„Ehm, ehm, j-jo, jasně, že je to vážná věc.” Zakoktal se Shino jak přemáhal smích.
„Každopádně, o žádném dalším pohlaví opravdu nevím, takže ti s tvým problémem asi nepomohu.” Dodal už zcela klidným hlasem.
„Hmm, no tak to ti mockrát děkuju.” Zabrblal Naruto s našpulenými rty a teprve teď si všiml hnědovlasého mladíka, stojícího opodál se zamyšleným výrazem.
„No teda Shino,že jsi se nepochlubil, že už máš dalšího kluka a to i docela hezkého.” Šťouchl Naruto Shina do žeber a propaloval hnědovláska rentgenovým pohledem.
I když Kiba vypadal, že nevnímá okolní svět a je hluboce ponořen ve svých myšlenkách, tohle vnímal až moc dobře, neboť hned jak uslyšel blonďáčkův názor a pochvalu na jeho adresu nehorázně zrudl jako rak.
Už už se chystal něco říct ale Naruto ho předběhl.
„Ahoj, já jsem Uzumaki Naruto, jak se jmenuješ ty a opravdu chodíš se Shinem?” doslova ze sebe vychrlil s pravou rukou napřaženou jeho směrem a s úsměvem čekal na odpověď.
Chudák Kiba při pohledu na blonďákovu ruku zrozpačitěl snad ještě víc.
Naštěstí pro něj Shino vycítil blížící se faux pas a rychle zasáhl se svou pohotovou odpovědí.
„Bohužel tě asi zklamu Naruto, ale opravdu spolu nechodíme. Mimochodem je to Inuzuka Kiba, právě se sem přestěhoval a ředitelka byla tak hodná a pověřila mě úkolem, abych tady Kibu provedl a všechno mu ukázal.”
„Jo ták.” Pronesl blonďáček zamyšleně velice inteligentní větu, která se k jeho společenskému postavení ani trochu nehodila.
„No, to je jedno ale stejně byste se k sobě hodili.” Rýpl si naposledy do svého obrýleného kamaráda Naruto.
„Tady by se spíš hodilo zeptat se Kiby, jestli je vůbec na kluky, a i kdyby byl, je tu i možnost, že se mu líbíš třeba ty a ne já.” Naoko teorizoval Shino, i když pravdu už předem znal.
Kiba si jen povzdechl: ,Bože, jestli z tohohle trapasu vyváznu živý a zdravý nebo bez psychické újmy přísahám, že udělám všechno, co budeš chtít a …’ z uplácení Pána, tam nahoře ho vytrhl až Narutův pobavený hlas.
„Přestaň si z toho dělat srandu, Shino, nechápu, jak by se Kibovi mohl líbit někdo, jako jsem já a navíc už chodím s Gaarou.”
„No tak bys měl ještě bokovku jako většina lidí na světě.” Poznamenal Shino.
„Většina lidí možná, ale já ne.”
„Jak myslíš, stejně by sis ale měl dát na Gaaru pozor, víš přece, co se o něm říká.”
„Jo, vím to a jsou to jen hloupý keci, Gaara by mě nepodvedl.” Našpulil naštvaně rty blonďák.
Kibovi v tu chvíli pohasly snad všechny plamínky naděje na to, že by někdy mohli být s roztomilým blonďáčkem víc než jen přátelé. Z toho jak o něm mluvil, usoudil, že má Naruto toho Gaaru opravdu rád, sice si nebyl jistý, jestli to je láska nebo ne ale nějaký ten cit tu byl.
„Tak fajn, už se o tom nebudeme bavit, ano?” ukončil debatu na téma Gaara, Shino.
„Asi by jsme měli jít dovnitř, tenhle rok už nehodlám sedět v prvních lavicích ani na jediný předmět.” Znovu nahodil radostný úsměv blonďáček, popadl oba své kamarády za ruce a táhl je směrem do budovy.
Chodby vedoucí do jejich třídy doslova proletěli.
Zastavili se až před otevřenými dveřmi, nad kterými byl štítek s nápisem 2. A.
„Tak, vzhůru do jámy lvové.” Řekl si spíš jen pro sebe Shino a společně s Kibou vešli do třídy, teď už skoro plné.
Okamžitě po vstupu do třídy se začal Naruto rozhlížet po místnosti, aby našel svého červenovlasého přítele.
Kiba se také začal po třídě rozhlížet, nikoli však kvůli tomu, že by někoho hledal, jen se snažil si najít nějaké volné místo, když ho čísi ruka nekompromisně chytla za rameno a stáhla na vedlejší židli.
„Raději zůstaň tady, v předních lavicích by tvoje čichové smysly mohli přijít k nějaké újmě.”
Uslyšel Kiba známý hlas svého průvodce a nyní i souseda.
„Díky moc, Shino.” Poděkoval a na tváři mu při tom hrál vděčný úsměv.
„Rádo se stalo.”
Mezi tím už blonďáček vyhledal pohledem svého přítele a vydal se za ním.
Červenovlásek seděl skoro až v poslední lavici, která byla jen malý kousek od okna, ze kterého se právě zamyšleně koukal, ignorujíc tak dění všude kolem.
„Ty na někoho čekáš?” zašeptal mu nevinně blonďáček do ucha a sledoval jak sebou Gaara trhl leknutím.
„Hmm, vlastně jo, na jednoho blonďáka s velkýma modrýma očima, dokonalou postavou, krásným úsměvem a sexy prdelkou, neviděl jsi po cestě sem někoho takovýho?” zeptal se s jiskřičkami v očích.
Naruto po tomto komplimentu zrudl snad ještě víc, než před chvilkou Kiba a jen se skoro nepostřehnutelně uculoval.
Na to Gaara chytil Naruta za ruku a jediným škubnutím už mu ten blonďatý hezounek seděl na klíně.
Něžně pohladil opálenou tvářičku, přičemž sjel prsty až k bradě, kterou pomocí palce a ukazováčku lehce pozvedl tak, aby se mu blonďáček musel podívat do očí.
Pak už mu nic nebránilo v tom, aby se zmocnil jeho růžových rtů a vtiskl mu na ně něžný polibek.
Naruto se od červenovláska poplašeně odtáhl.
„Co to děláš, Gaaro? Někdo nás uvidí!” vylekaně se rozhlédl po třídě, načež se ujistil, že jejich malý polibek nikdo neviděl.
„Ty se za mě stydíš?” zeptal se s pozvednutým obočím.
„Ne, nestydím a ty to víš, jen se nechci, aby na nás čuměli, když se líbáme.” Šeptal mu do ouška blonďáček.
„Ale líbilo se ti to, to popřít nemůžeš.” Škádlil ho dál Gaara a jemně skousl Narutův ušní lalůček.
Odpovědí mu byla dobře mířená slabá rána pěstí do ramene.
„Pustil bys mě, abych si mohl sednout?” zakňoural Naruto a nepohodlně se na klíně svého přítele zavrtěl.
„Po pravdě se mi moc nechce ale, když na tom trváš?”
„Ano, trvám.” Pousmál se na červenovláska vítězně, když už pohodlně seděl na svojí židli vedle něj.
„Proč jsi se skoro celý prázdniny neozval?” změnil po chvíli téma jejich konverzace Gaara.
„Promiň mi to, Gaaro moc mě to mrzí, ale přijeli mi rodiče a já s nimi musel celé prázdniny lítat po matky přítelkyních a snažili se mi nabalit nějaké, jak to říkali, “vhodné” děvče.” Naznačil Naruto prsty úvozovky.
„Takže to byli dva měsíce úplně na pytel.” Dodal ještě zdrceně.
Zatím co červenovlásek na něj hleděl se znovu pozvednutým obočím.
„A co, našel jsi si nějakou holku?” vypadlo z něj nakonec.
„Fakt moc vtipný, Gaaro, ještě ty s tím začínej.” Čertil se blonďáček.
„Tak našel nebo ne?!” skoro hystericky zvýšil hlas červenovlásek.
„Jak tě to jen mohlo napadnout, chodím přece s tebou a žádný namyšlený holky mě nazajímaj.” Zavrčel naštvaně Naruto.
„Nebo ti moje slovo nestačí?” zeptal se už klidněji a trochu i s obavami.
„To víš, že stačí, jen se o tebe nechci dělit s nějakou zazobanou holkou, co si nevidí na špičku nosu.” Odpověděl s omluvným úsměvem Gaara.
„To ani nemusíš.” Opětoval mu úsměv blonďáček.
„Copak je Uzumaki, seš snad sjetej, že se tváříš tak blbě?” ozval se vedle Naruta ten chladný hlas, který ze srdce nenáviděl stejně jako jeho majitele.
„Řeknu ti to asi takhle Uchiho, sjetej bych musel být, kdybych se s tebou chtěl někdy dobrovolně bavit, což nehrozí, takže si dej laskavě odchod.” Odpověděl černovláskovi nevzrušeně Naruto.
„Takže přiznáváš, že seš sjetej?” rýpnul si Sasuke znovu.
„Ale já se s tebou nebavím, jen slušně odpovídám na tvé stupidní otázky.” Pousmál se blonďák.
Sasuke už otevíral pusu, aby mu mohl poskytnout dostatečně sprostou odpověď, když se ozvalo zvonění toho otravného zvonku, které oznamovalo začátek první hodiny tohoto školního roku a se kterým do třídy vešel i jejich učitel.
Černovlásek obdařil Naruta ještě jedním opovržlivým pohledem a pak se rychle vytratil na své místo.
„Posaďte se.” zazněl povel a celá třída se s hlasitým šoupáním židlí posadila.
Učitel si odložil věci, jako třídnici, pouzdro s tužkami a pár dalších papírů, na stůl pak sebral křídu a na tabuli napsal roztáhlým krasopisným písmem: Hatake Kakashi.
„Jmenuji se Hatake Kakashi a pro tento rok jsem vaším třídním učitelem. Protože vaší třídu učím tímto rokem poprvé, byl bych rád, kdybyste se mi každý z vás představil, abych si vás mohl zapsat a abyste mi řekli, jaké předměty vám jdou nejlépe a s jakými máte největší problémy.” Ukončil svůj projev, posadil se za stůl a kývl na nejbližšího žáka, aby začal s představováním.
Naruto si znuděně povzdechl, když zjistil tu krutou skutečnost, že je na řadě skoro jako poslední.
Nevěděl co lepšího dělat a tak si jen pozorně prohlížel svého nynějšího třídního, vlastně vypadal docela dost podivně už jen díky šedivým rozčepýřeným vlasům, jizvě, která se mu táhla přes levé oko a korunu tomu všemu dodala černá maska, zakrývající polovinu obličeje.
Naruto měl pocit, že ta hodina trvá snad ještě déle než obvykle.
, No to mi to teda pěkně začíná, jsem ve škole teprve první den a připadám si jako bych tady už strávil polovinu století.’
Byla už polovina druhé hodiny, když na něj konečně přišla řada.
V rychlosti se představil, oznámil učiteli, jaké předměty ovládá levou zadní a jaké mu pro změnu nejdou vůbec, posadil se a v duchu se modlil, aby už byl co nejdřív konec “vyučování”. Musel přetrpět ještě dvě, pro něj nekonečné hodiny a pak už je jejich nový učitel konečně propustil.
„Tak co Naruto, nechceš zajít ke mně domů a dohonit to co jsme o prázdninách nestihli?” zeptal se svého milence Gaara, když procházeli chodbami k hlavním dveřím budovy.
Blonďáček se na něj jen omluvně pousmál.
„Je mi líto Gaaro, ale dnes ještě musím na jednu schůzku společně s rodiči, kéž by už odjeli.” Povzdechl si blonďák sklíčeně.
Gaara se na chvíli zarazil, aby se mohl rozhlédnout po chodbě, kde se právě nacházeli, když mu do zorného pole padly dveře s nápisem “Chlapecké záchody”.
Popadl Naruta za ruku, vtáhl ho na záchodky a pak i do jedné z prázdných kabinek.
Ještě se ujistil, že jsou na záchodcích sami, než je zamknul v kabince.
Blonďáček ho jen zmateně pozoroval, když ho červenovlásek natlačil na stěnu kabinky a začal ho líbat.
Nejdřív jen jemně než mu jeho “oběť” nezasténala do rtů a on si začal dobývat přístup do jeho pusinky jazykem.
Naruto se nejdřív chtěl z Gaarova sevření vymanit ale jeho vášnivé polibky, jakoby mu zaslepily mysl a po chvíli už se jejich jazyky proplétaly ve vášnivém tanci.
Gaara se na Naruta nalepil ještě víc, pokrčeným kolenem mu roztáhl nohy, jednou rukou ho výskal ve vlasech a druhá bloudila po blonďáčkově těle snažíc se rozepnout mu tu překážející košili.
Naruto jen slastně zavzdychal a za velkého přemáhání sebe sama od sebe Gaaru odstrčil.
„Promiň Gaaro, dneska opravdu nemůžu, ale zítra si to všechno vynahradíme, ano?” pousmál se blonďáček na svého milence.
Gaara poznal, že teď už asi Naruta nepřesvědčí, tak jen cosi zamručel a natáhl se, aby mohl odemknout kabinku.
Když Naruto vycházel z kabinky, věnoval Gaarovi ještě letmý polibek, což se dotyčnému zrovna moc nelíbilo.
„Hej Naruto, to se ti nějak smekla pusa, nebo ses o mě jen tak otřel?” zavrčel uraženě a čekal na blonďákovu reakci.
Ten se jen s šibalským úsměvem poslušně vrátil a červenovláska, teď už vášnivě, políbil.
Gaara se ještě naposledy pokusil blonďáka přesvědčit prohloubením polibku.
„Gaaro!” okřikl ho pohoršeně Naruto.
„No jo, no jo, já vím, zítra si to vynahradíme.” Pronesl rezignovaně a následoval ho ven z kabinky na chodbu.
Naruto jen přikývl a už se hnal chodbou ven, kde na něj čekala černá limuzína jako ráno.
„No to je dost, že jsi přišel, víš, jak dlouho už tady na tebe čekáme?” vytkne blonďákovi jeho matka hned, jak vstoupí do auta.
„Jen ho nech vždyť je první školní den a celé prázdniny se s nikým neviděl, určitě si měli o čem povídat nebo ne?” snažil se svého syna obhájit Minato, který byl Narutova věrná kopie akorát v o něco větším provedení.
Naruto se na svého otce vděčně pousmál, už dávno ho prokoukl, že ty návštěvy u matčiných přítelkyň ze srdce nesnáší snad ještě víc než on sám.
, Neřeknu jednou, dvakrát nanejvíš třikrát, ale celý dva měsíce obíhat polovinu Tokia, to už mi připadá trochu moc.‘ vybavoval si Naruto otcovo stěžování.
Nejhorší na tom ale bylo, že nemohli Kushině v jejích plánech odporovat, na to ji oba znali až moc dobře, stoprocentně by s nimi hodně dlouho nepromluvila jediné slovo, anebo by odcestoval bůhví kam do ciziny a to Naruto nechtěl, když odcestovat tak oba a žádný jakýpak copak.
Jelikož vyhlídka domova bez rodičů byla pro Naruta mnohem lákavější než zbytek tohoto roku stráveného s rodiči, slíbil si, že se bude pro jednou chovat jako milující syn a vyplní matce každé přání, jen aby už zase odjeli.
„A ke komu, že to jedeme dnes?” zeptá se monotónním hlasem.
„Jedeme navštívit rodinu Haruno.” Oznámila mu nadšeně jeho matka.
„C-cože, ty myslíš Sakuru Haruno?!” vyděsil se Naruto.
„Ano, myslím, že tak se jmenuje její dcera, odkud ji znáš?” začne vyzvídat Kusniha.
„Je to moje spolužačka, chodíme do stejné třídy, máme stejné předměty a … a…”
,To nedopadne dobře.’ Pokřižuje se v duchu, nikdy to sice nedělal, ale všechno je jednou poprvé.
„Nebylo by to báječné, chodit s někým, kdo s tebou chodí do třídy, máte společné předměty a spoustu dalších věcí.” Zasněně si povzdechne a pročísne prsty své rozpuštěné oranžové vlasy.
Minato jen tiše pozoruje zděšení v synových očích.
, Tak tohle nedopadne dobře.’ V duchu pokývá hlavou nad smutným osudem svého syna.
Naruto si jen povzdechne a raději už mlčí.
* * *
Katastrofa, slovo, které zdaleka nevystihovalo průběh návštěvy u rodiny Haruno, ale Narutova zničená mysl, stejně jako zbytek těla, už nedokázal vymyslet jiné synonymum, jenž by bylo výstižnější.
Zničeně dopadl na svou prostornou postel s nebesy a dlaní si zakryl oči.
,Bože, taková ostuda, teď abych si hledal novou školu.’ Prolítávali blonďáčkovi hlavou nejrůznější myšlenky jak na běžícím pásu.
, Proč se ksakru matka musí se všemi na návštěvách vždycky vybavovat jen o tom jak, jsem byl roztomilý, když jsem byl malý, a co všechno jsem se na zahradě pokusil sníst.’
Nakonec usnul tak, jak na postel dopadl a nenamáhal se ani sundat školní uniformu.


Dva týdny uběhly jako voda a Naruto už začal počítat, za jak dlouho budou hlavní prázdniny.
Ovšem výsledky ho nijak zvlášť nepotěšily, jediné štěstí měl v tom, že si Sakura nechala jeho příhody z dětství pro sebe, jinak by asi doopravdy musel chodit kanálama a to raději ani nemyslel, co všechno za špínu by na něj mohl vyhrabat Sasuke, který si v poslední době hrál spíš na tichou vodu.
Naruto s Gaarou mířili k hlavnímu východu z budovy, odpadla jim jedna hodina Japonštiny, prý proto, že Kurenai-sensei začal strašně bolet zub a musela okamžitě k lékaři, a tak si chtěli udělat společné odpoledne, zajít na ramen, možná i do kina nebo jen tak na procházku.
Naruto už sahal na kliku, aby otevřel dveře, když uslyšeli, jak je někdo volá.
Jako na povel se oba otočili a čekali, než k nim Kiba doběhne.
„Ahoj Naruto, Gaaro.” Na oba se usmál a trochu zadýchaně pokračoval.
„Mám dneska narozeniny a chtěl jsem vás pozvat na oslavu, bude tam celá třída.” *pozn. aut. Sice si nepamatuju, kdy má Kiba doopravdy narozeniny, i když bych si to mohla zjistit, prostě jsem to sem jen tak plácla, aby mi dobře navazoval děj toť vše ;-)*
Naruto se jen pousmál.
„To je skvělé, určitě přijdeme, že jo Gaaro?” zeptal se svého společníka, i když už předem znal odpověď.
„Jistěže přijdeme jen řekni kdy a kde?” přikývl Gaara.
„Dnes večer od sedmi hodin u mě doma, tady máte pozvánku, je na ní moje adresa. Tak se zatím mějte.” Oběma jim dal malou kartičku ověnčenou barevnými balónky, zamával a už zase někam utíkal.
, Na to, že, je tady teprve čtrnáct dní se spřátelil docela rychle.’ Zauvažoval Naruto a následoval Gaaru ven.
„Tak ze společného odpoledne asi nic nebude.” Povzdechl si červenovlásek.
„Ale no tak, můžeme jít společně vybrat Kibovi dárek.” Navrhl Naruto.
Po dlouhém a vysilujícím vybírání dárku pro Kibu se Naruto rozhodl mu koupit malý jemný parfém pro muže a Gaara mu koupil sadu kartáčů pro jeho psa Akamara.
Spokojení se svými dárky se vydali domů, připravit se na oslavu.
Přesně v sedm hodin večer stál Naruto s malým balíčkem v ruce před dveřmi Kibova domu.
Zazvonil a čekal, než mu přijde někdo otevřít.
Ani ne za minutu už mu Kiba s úsměvem otevíral dveře, přičemž ho nenápadně sjel hodnotícím pohledem.
Naruto měl na sobě černé upnuté kalhoty, dva černobílé pásky, černou košili bez kravaty, u krku s rozepnutými třemi knoflíčky a černé sako.
Kiba musel v duchu uznale pokývat hlavou nad tím jaký má Naruto dobrý vkus, vypadal v tom černém jako padlý anděl, kam se na něj hrabe Sasuke.
„Ahoj Kibo, můžu dál.” Pousmál se blonďák, schovávajíc dárek nenápadně za zády.
„Ahoj Naruto, pojď dál. Kde máš Gaaru, myslel jsem, že přijdete spolu?” pustil ho hnědovlásek dovnitř s trochu rudými tvářemi.
„Já nevím, myslel jsem, že už tady bude asi je ještě na cestě.” Prohodil s pokrčením ramen Naruto.
„Jo a všechno nejlepší k narozeninám, Kibo.” Natáhl pravou ruku a čekal, než ji jeho kamarád stiskne, pak mu předal malý, krásně zabalený dárek v rudozlatém papíře.
„Děkuju moc, ale neměl sis dělat škodu.” Vděčně se na něj pousmál, když balíček rozbaloval.
„No páni, ten je úžasnej.” Vykřikl nadšeně Kiba, když uviděl svůj dárek a hned si k němu přivoněl.
Jemně voněl po jasmínu a ještě něčem, co ale Kiba nedokázal identifikovat, avšak díky těmto dvěma vůním smíchaným dohromady vznikla úplně nová, tak nádherná a podmanivá, že bylo až škoda to na sebe nastříkat.
Naruto jen sledoval nadšení v hnědovláskových očích a musel se tomu usmát.
„Moc ti děkuju Naruto.” Oplatil mu po chvíli úsměv a už vedl svého nového hosta do centra dění, tedy do obývacího pokoje, kde už Naruto opravdu uviděl skoro celou jejich třídu.
Naruto se rozhlédl po místnosti, jestli někde neuvidí Shina.
Vzápětí ho spatřil, jak o něčem vášnivě diskutuje s Ino, krásnou blondýnkou s dlouhýma nohama, a tak se rozhodl je prozatím nerušit.
Rozhlížel se dál po lidech, kteří tančili ve středu místnosti, jenž, sloužila jako provizorní taneční parket, jiní zase seděli u baru a vesele klábosili, s každým, kdo je byl ochoten poslouchat naprosto o všem, a jiní zase seděli v přítmí pohodlných, polstrovaných křesílek věnujíce se prozkoumávání ústní dutiny a jiných částí těla svého partnera.
Kiba se mu mezitím kamsi vypařil a tak se rozhodl jít vyzkoušet pohodlí oněch polstrovaných křesílek.
Spokojeně se do jednoho rozvalil a elegantně si přehodil nohu přes nohu.
„Co, že tu jsi tak sám?” podivil se Kiba, když si přišel ke kamarádovi přisednout.
„To je v pořádku, jen teď nemám náladu tančit nebo vést směšnou konverzaci o životě, to je vše.” Znovu se na něj zářivě usmál.
Kiba pokýval hlavou.
„Chápu, taky nemám zrovna náladu ztřískat se do němoty nebo si zničit moje oblíbený boty tancováním.
Tak co kdybych ti zatím dělal společnost já?” uculil se hnědovlásek a strčil Narutovi do ruky sklenici červeného vína.
„No proč ne, tak na tebe.” Kývl Naruto a přiťuknul svoji skleničkou lehce o tu Kibovu , který to s úsměvem přijal a ťuknutí opětoval.
Oba usrkli trochu vína, bavili se o všem možném a Kiba mezitím Naruta nenápadně opíjel.
Naruto už byl pořádně namol, když se objevil Gaara s Uchihou mladším v patách.
„Kdy mu to hodláš říct?” pronesl jako obvykle ledovým hlasem Sasuke .
„Myslím, že teď asi ne, jelikož by si to zítra stejně nepamatoval.” Uchechtl se Gaara s pohledem zabodnutým do smějícího se blonďáčka teď napůl ležícího na Kibovi.
„Máš pravdu, a co zatím budeme dělat mi?” zeptal se, už ne příliš ledovým hlasem až nebezpečně blízko u červenovláskova ucha, které vzápětí lehce skousl a poraněné místečko ihned ošetřil nenechavým jazykem.
„Hmm, můžeme zajít ke mně a pokračovat v tom, co jsme dělali, než jsme sem přišli.” Pozvedl tázavě obočí.
„To zní dobře, jde se.” vtiskl mu vášnivý polibek a jazykem mu přejel po rtech, pak ho chytil za ruku a než si jich stačil někdo všimnout, odešli tak nepozorovaně, jako přišli. *pozn. aut. Možná některé z vás zklamu ale piškvorky, domino, pexeso, karty ani jiné hry fakt nehráli XD*
Kiba si s povzdechem přeměřil usmívající ho Naruta.
, Asi jsem to s tím opitím trochu přehnal.’ Zamyslel se nad svojí taktikou.
Ne, že by mu bylo nepříjemné, jak na něm blonďáček ležel, ale bylo by to ještě příjemnější, kdyby v sobě neměl tolik alkoholu.
„Ach jo, tak pojď Naruto, už jsi toho vypil dost, půjdeš hezky do postele.” Osopil se na něj, i když věděl, že to vůbec nebyla Narutova vina.
„Ale mě se ještě nechce do postýlky!” vykřikl vzdorovitě a měl co dělat, aby se vůbec udržel na nohou.
Hnědovlásek si znovu povzdychl, přejel očima celý pokoj, kde oslava probíhala, a s úlevou zjistil, že většina lidí už raději odešla domů v jakž takž “střízlivém” stavu.
Těch několik málo jedinců, kteří zde ještě zůstali, teď seděli na barových židličkách nebo v křeslech a spokojeně podřimovali.
, Ještě, že je zítra sobota, s tou kocovinou, kterou budou zítra mít, bych teda do školy fakt nechtěl.’
Hnědovlásek nad tím jen zakroutil hlavou a ještě víc podepřel Naruta, aby mu náhodou nespadl.
Docela ho překvapilo, jak byl blonďáček lehký a tak neměl velké problémy dostat ho do prvního patra, kde měl svůj pokoj.
„Slyš-škyt-šíš mě, -škyt- já ještě n-nechci -škyt- do postýlky!” začal se znovu vzpírat Naruto.
„Ale no tak, neblbni Naruto, seš úplně na mol. Přestaň sebou házet, musíš se vyspat, jinak ti bude zítra ještě hůř.” Snažil se ho přemluvit Kiba.
„A-ale já -škyt- nechci spinkat -škyt- sám.” Zaprotestoval.
Kiba se zarazil.
„Tak já tam s tebou počkám, než usneš, ano?” plácl to první, co ho v tu chvíli napadlo.
„Tak -škyt- dobře.” Souhlasil nakonec blonďáček.
„Tak a jsme tady.” Řekl vítězně, když se konečně došourali až ke dveřím do pokoje, jenž Kiba v zápětí otevřel a i s Narutem vstoupil do již potemnělého pokoje, kde jediné světlo bylo vyzařováno stříbrnými měsíčními paprsky, které pronikaly do pokoje velkým oknem.
Kiba za nimi tiše zavřel a přemístil se s Narutem k posteli, na kterou byl zmíněný blonďák položen.
Naruto jen cosi nesrozumitelně zamručel, když jeho tělo leželo v měkoučkých přikrývkách.
Hnědovlásek mu zatím vyzul boty a sundal sako, opatrně přes něj přehodil tenkou přikrývku a v domnění, že už spí, se chtěl vytratit z pokoje.
„S-slíbils, že tady zůstaneš.” Ozvalo se vyčítavě z postele.
Na to si Kiba jen povzdechl a vrátil se zpět ke své posteli, kde teď ležela jeho tajná láska.
Sotva si sedl na okraj postele Naruto znovu ožil.
„Já chci pusi-škyt-nku na dobrou noc.”
Kiba na něj jen konsternovaně hleděl a nevěděl co dělat. Nechtěl svojí zamilovaností ničit vztah Naruta a Gaary, jenže teď, když se mu ten blonďatý pokad sám nabízí…
„Prosím, Kibo já chci pusinku.” Ozvalo se znovu.
„Tak, tak dobře.” Souhlasil Kiba, sledujíc ten šťastný výraz na blonďáčkově tváři.
Poposedl si o něco blíž k Narutovi a opatrně se začal nad něj naklánět.
, Jen jedna pusa, bude to jen jedna pusa, nic víc, jasný?!’ nakazoval si v duchu.
Téměř se dotýkali nosy, když už Naruto nevydržel tak dlouho čekat, obmotal ruce kolem Kibova krku a přitiskl se svými rty na ty jeho.
Nejdřív se o ně jen tak otřel těmi svými, pak po nich přejel jazykem a něžně se do nich začal dobývat.
Kiba byl blonďákovou reakcí tak zaskočen, že se proti tomu nezačal ani bránit, pootevřel rty, aby do nich měl Naruto lepší přístup a sám jeho polibky začal opětovat.
Po chvíli se, ač nechtěně museli od sebe odtáhnout, aby se neudusili.
Hnědovlásek si se zaujetím prohlížel blonďáčkův obličej, oči zastřené touhou, rudé rumělce na tvářích a lehce naběhlé rty mluvily za vše.
Naruto k němu vztáhl ruku, kterou jemně pročísl nakrátko střižené hnědé vlasy, a pak s ní sjížděl po jeho tváři až ke rtům, na kterých se mu zastavil ukazováček.
Něžně jím obkresloval konturu jeho smyslných rtů, než se k nim znovu přisál.
I Kibovy ruce teď pomaloučku začaly bloudit po Narutově těle.
Nejdřív ho polaskal ve vlasech a poté se jeho ruce přemístily na knoflíčky od košile, jenž jim začala dost překážet.
Naruto mu zavzdychal do rtů, když se mu konečně podařilo tu protivnou košili rozepnout a on se mohl dotknout jeho rozpálené kůže, tak hebké na dotek.
Rty sklouzl níž a nyní svými polibky obdarovával Narutův krk a šíji.
Ten se mu zase na oplátku pokoušel sundat bílé tričko, aby i on mohl okusit chuť jeho pokožky.
Po krátkém souboji už leželo bílé tričko na zemi a Naruto tak mohl laskat Kibovu vypracovanou hruď a záda.
Kiba mezitím jemně natlačil svoje koleno do blonďáčkova rozkroku a svým všudypřítomným jazykem se začal věnovat i jeho bradavkám.
Odpovědí na toto počínání mu bylo slastné vzdychání, které se Naruto marně snažil utlumit rukou.
Hnědovlásek se jenom pousmál a dál pokračoval drobnými polibky až k lemu blonďáčkových kalhot.
Nejdřív lehce pohladil vybouleninu v chlapcových kalhotách, které mu v zápětí rozepnul, stáhl a odhodil kamsi, kde by mělo ležet jeho tričko.
Znovu pokračoval v drobných polibcích až do blonďáčkova klína, kde se ale najednou schválně stočit doprava a svými polibky zasypával jeho stehna.
Narutovi uniklo další slastné zasténání, když se hnědovlásek s jemnými polibky vracel zpět kolem jeho naběhlé chlouby a mohl tak cítit jak se chvěje vzrušením.
Blonďáček si myslel, že už to déle nevydrží, když se podruhé Kubovi rty schválně vyhnuly jeho stopořenému údu.
„Ki-Kibo…” jen ztěžka mohl mluvit dál.
„Ano?” zašeptal s mírným úsměvem a přestal na chvíli s prozkoumáváním toho nádherného těla.
„…prosím, j-já…ahh” opět se zasekl, když ucítil, jak prsty jeho přítele svírají jeho penis.
„Ano, o co prosíš, Naruto?” zeptal se, když několikrát políbil jeho úd.
„…já, chci tě…chci tě v sobě…” ztěžka zašeptal a musel se kousnout do zápěstí, aby nevykřikl příliš nahlas, když ho Kiba vzal do úst.
Kiba se usmál a přetočil si blonďáčka na všechny čtyři.
Něžně ho hladil a líbal po zádech až Narutovy unikaly slabé steny.
Prsty mu přejel po pevném zadečku a ukazováčkem začal dráždit jeho dírku, druhou rukou ho při tom laskal jeho penis.
Po chvíli si naslinil jeden prst a pomalu do něj začal pronikat.
Naruto jen zasténal slastí a touhou po tom mít Kibu v sobě.
Zanedlouho si hnědovlásek naslinil i druhý a třetí prst a opatrně ho začal roztahovat, dvěma prsty přitom zavadil o malou uzlinku.
Narutovi vzrušením a slastní naskočila husí kůže, až z toho začal tiše sténat.
Kiba ještě chvíli pokračoval v roztahování a připravování Naruta na svůj vpád, než usoudil, že už je připravený dost a stáhl si kalhoty.
Něžně hladil blonďáčka po bocích a zadečku, když do něj začal pomalu pronikat.
Snažil se být opatrný, aby Narutovi náhodou neublížil.
Naruto ale jen sténal slastí a tak do něj po chvíli pronikl celý.
Zrychleně dýchal, jak se snažil uklidnit, aby nezačal hned přirážet a tím způsobil blonďáčkovi bolest.
I Naruto vypadal, že vede boj sám se sebou a že ten boj prohrál, když se mírně předklonil a prudce ke Kibovi přirazil.
Oba vzrušeně zasténali a Kiba začal proti Narutovi přirážet, nejdřív pomaleji ale jak se jejich touha a vášeň zvyšovaly, přirážel rychleji a divočeji.
Když Kiba ucítil, že se blíží k vrcholu, jednou rukou chytil Narutův úd a dráždil ho ve stejném tempu, jako přirážel.
Stačilo už jen několik přírazů a blonďáčkovi se z úst vydral slastný sten spolu s hnědovláskovým jménem.
V tu samou chvíli s výkřikem vyvrcholil i Kiba do Naruta a poté se na něj vyčerpaně svalil.
Oba leželi v posteli, ve vzájemném obětí a nerušeně usínali.

Naruta ráno probudily až sluneční paprsky, šimrající ho na tvářích.
Nespokojeně se zavrtěl, když si uvědomil, že ho objímají čísi ruce a ať se snažil vzpomenout sebevíc, pamatoval si, že s Gaarou včera do postele rozhodně nešel.
Opatrně nadzvedl peřinu, aby zjistil jak na tom vlastně doopravdy je a krve by se v něm nedořezal, když se jeho noční obavy potvrdily a on byl pod peřinou úplně nahý.
Prudce se posadil a podíval se na toho dotyčného, se kterým včera večer spal, což se neukázalo jako dobrý nápad, jelikož ho při tom nehorázně rozbolela hlava.
Tiše zasténal, než si uvědomil, že ten, se kterým se vyspal, je Kiba.
Znovu se na chlapce ležícího vedle podíval.
„Ach bože!” vykřikl zděšeně, chudák Kiba tohle mu v životě neodpustí.
Polilo ho horko, když uviděl, jak se jeho kamarád právě probouzí.
„Kibo, já…já moc se ti omlouvám za ten včerejšek, asi jsem se hodně opil a nevěděl jsem, co dělám, prosím promiň mi to.” Soukal ze sebe jednu omluvu za druhou.
Kibu při těch slovech píchlo u srdce.
, Takže se mi omlouvá, asi mě opravdu nechce.’ Posmutněl v duchu nad tímto zjištěním.
, Je to škoda, ale budu mít aspoň tu vzpomínku na tu jedinou noc, co jsme byli spolu.’ Utěšuje se Kiba.
„Ne to nic Naruto, neomlouvej se, byla to i moje vina asi jsme neměli tolik pít oba.” Přemohl se nakonec aspoň k nějaké odpovědi.
„Ale i tak, já…promiň.”vypadne z něj nakonec a rozhlíží se po pokoji, aby našel svoje oblečky.
Kiba se mezitím vytratí do koupelny, ze které vyjde zrovna ve chvíli, když už Naruto sahal na kliku.
„Naruto.” Zašeptal, skoro jakoby doufal, že ho neuslyší.
„Ano Kibo?” otočí se na něj a propaluje ho rentgenovým pohledem.
„No…já, totiž, mohli by jsme i přes to všechno být zase kamarádi?” zeptá se nesměle a sklopí raději pohled k zemi.
Naruto se usměje.
„To víš, že zůstaneme kamarádi, ano?” dojde k němu a přátelsky ho obejme.
„Kibo, mohl bych tě o něco poprosit?” zeptá se a najednou neví kam s očima.
„Jistě o co?”
„Prosím neříkej to zatím Gaarovi.” Poprosí ho naléhavě.
„Neboj, neřeknu to nikomu.” Ujistí ho a naznačí mu, že už by měl raději jít.
Naruto se na něj ještě jednou usměje a pak skutečně odejde.
Jakmile se za Narutem zaklapnou dveře, zhroutí se Kiba na postel se slzami v očích, sice neví, co jiného čekal, ale přesto to na něj bylo až příliš kruté.
Jak si může hrát na přátele, když je do něj až po uši zamilovaný.

Naruto dorazí domů a první co udělá je, že si dá sprchu, stále tomu ještě nemůže uvěřit.
On se vyspal s Kibou! Co když se to Gaara nějak dozví a kde vůbec je včera ho ani neviděl, viděl snad on jeho, když uháněl Kibu?
„Sakra!” vztekle bouchl pěstí do dlaždiček.
Sotva vyleze ze sprchy, hledá mobil, o tomhle se prostě musí s někým poradit, tohle asi sám nezvládne.
Když ho konečně najde, vytočí to, jemu tak známé číslo a čeká, než jeho kamarád hovor přijme.
„Co potřebuješ Naruto.” Přejde rovnou k věci Shino místo ranního pozdravu.
„Ahoj Shino, mám asi dost velkej průser, ale nemůžu ti to vykládat takhle po telefonu. Měl bys na mě tak hodinku čas?”prosí už opravdu zoufalý.
„Ale no tak jo, za patnáct minut v kavárně na rohu?” zazní otázka.
„Jo, klidně hlavně přijď sám, ano Shino?”
„Neber si to osobně Naru, ale nikoho jinýho by ty tvoje problémy stejně nezajímaly.
Zatím se měj a nezapomeň, za patnáct minut!”
„Tak zatím.” Pronese sklesle a vypne mobil.
Rychle na sebe něco hodí, ani nepřemýšlí nad tím, co si to vlastně oblíkl, hlavně aby už byl v té kavárně.
Po dvanácti minutách už sedí na verandě a nervózně si míchá černou kávu, kterou si zatím stačil objednat.
Za necelé tři minuty dorazí i Shino objedná si to samé co Naruto a začne s výslechem, jelikož jeho kamarád nevypadal, že by měl chuť začít.
„No tak spusť, co za průser je to tentokrát?” pronesl povzneseně a vysypal si do kávy jeden balíček cukru.
„No dovol, ty děláš jako bych dělal průsery na počkání.” Ohradil se Naruto ale po Shinově tázavém pohledu zkrotl.
„Promiň Shino, ale tohle se mi ještě nikdy nestalo.”
„To víš, všechno je jednou poprvé.” Pousmál se.
„Tak povídej, o co jde?”
„No…víš, jak měl včera Kiba tu oslavu?” začal opatrně.
„Jo docela slušná, no a?”
„Mi, měli jsme tam s Gaarou přijít .”
„A přišli?”
„J-jo jasně, že jsme přišli, teda já určitě, když jsem přišel Gaara tam ještě nebyl a tak jsem na něj chtěl počkat.
Původně jsem chtěl jít za tebou, ale viděl jsem, jak se bavíš s Ino, a nechtěl jsem vás rušit.
Tak jsem se usídlil v jednom z těch velkých křesel a čekal na Gaaru, když za mnou přišel Kiba se sklenicí vína.
Nejdřív jsme se jen tak bavili, až pak jsme začali pít.” Řekl vzdorovitým hláskem, jakoby se snažil ospravedlnit.
„No a dál?” pobízel ho Shino, tušíc kam tím Naruto míří.
„Pili jsme asi opravdu hodně, protože ráno jsem se probudil nahý s Kibou v posteli.
Nejhorší na tom ale je, že si nepamatuju, jestli tam Gaara byl nebo ne a jestli mě a Kibu viděl.” Začal panikařit Naruto.
Shino se místo toho značně přemáhal, aby se nezačal smát, nebyl si jistý, jestli má Naruto jen výčitky z nevěry a je do Gaary zamilovaný až po uši anebo jen nechce, aby se o něm vykládalo, že je jako nějaká děvka a po pár panácích skočí do postele s každým.
„A co na to Kiba?” začal znovu vyzvídat, jelikož moc nevěřil tomu, že by se tak moc opil úplně sám a taky si nebyl jistý, jestli byl i Kiba skutečně opilí.
„No já vlastně ani nevím, řekl jen, že je to v pořádku a poprosil mě, jestli bychom nemohli zůstat přáteli.” Odříkal mu to přesně, jak mu Kiba řekl.
„Aha.” Zkonstatoval Shino a v duchu Kibu opravdu litoval, protože věděl, že se do Naruta nejspíš zamiloval a ten ho pak svými omluvami asi velice zranil.
Naruto na něj nevěřícně koukal.
„Aha, TO je jako VŠECHNO, co mi k tomu řekneš? Jenom ubohý aha?” rozkřičel se blonďák, aby si aspoň trochu vylil zlost a uvolnil se.
„Laskavě tady na mě přestaň ječet, děsíš zákazníky, a co se týče Gaary, myslím si, že tam stejně nebyl, protože kdyby ano, určitě by Kibovi něco udělal.“ Utěšoval ho Shino.
„Myslíš?” ozvalo se nedůvěřivě.
„Ano jsem si tím jistý.”
„Jenže jak se teď mám podívat Gaarovi do očí, když…” opět zoufale zavzlykal a měl už skoro na krajíčku.
„Jak, úplně normálně jako předtím a když mu nic neřekneš, nikdy se to nedozví.” Odpálkoval ho přísně.
„A vůbec přestaň tady fňukat Naruto, děláš, jakoby se kvůli jedné nevěře měl zničit svět! Je sobota dopoledne ještě před sebou máme skoro celý víkend, snad si ho nenecháš Gaarou zkazit. Víš co, odpoledne tě vyzvednu, uděláme si malý výlet a mohli bychom to vzít i kolem Ichiraku Ramen, co ty na to, zvu tě.” Podlézal mu Shino, aby ho přivedl na jiné myšlenky.
„Tak jo, ramen si nechám líbit, ale měl bys asi rozbít prasátko Shino po výletu mám vždycky velký hlad.“ Zakřenil se na něj blonďáček.
„No co jinýho mi zbývá.” Zaúpěl nešťastně Shino, zaplatil kávu, rozloučil se s Narutem a odcházel.
„Tak ahoj odpoledne Shino.” Zavolal, za ním ještě blonďáček, zamával mu a i on se po zaplacení vydal domů.
Naruto doma ještě dlouho přemýšlel o tom co Shinovi řekl, možná, že by i byl schopný se podívat Gaarovi do očí a říct, že se nic nestalo, nebyl si jistý tím, že mu to chtěl zatajit z lásky anebo jen nechtěl, aby si o něm každý myslel, že je nějaká laciná děvka.
Nakonec už se tím přestal zabývat.
„Však ono se to nějak vyřeší, aspoň doufám.” Pokrčil rameny a šel se připravit na výlet se Shinem.
Víkend uběhl Narutovi až neobvykle rychle a už tu zase bylo pondělí a s ním i povinné vyučování.
Blonďáček si jen povzdych, když stál před zavřenými dveřmi od své třídy.
, Tohle nezvládnu.’ Proletělo mu hlavou a on se rozběhl na záchod, aby se trochu osvěžil studenou vodou.
Ovšem to co uviděl, když se vřítil na záchodky, mu vyrazilo dech.
Zaraženě sledoval svého největšího rivala, nyní natlačeného na zdi a na něj se doslova lepil jeho, zřejmě už bývalý, milenec.
Chvíli je pozoroval, jak se vášnivě líbají, div se neudusí, najednou nevěděl proč, se začal strašně smát.
Oba chlapci se lekli, když za sebou uslyšeli hlasitý smích, rychle se od sebe odtrhli a otočili se, aby zjistili, kdo se to tak od srdce směje.
Trochu se zarazili, jak uviděli blonďáčka svíjejícího se smíchy, až mu tekli slzy.
„T-tak t-to se p-pove-dlo.” Vykoktal namáhavě Naruto a s hlasitým smíchem se vypotácel ze záchodků.
Sasuke a Gaara tam jen stáli a nechápavě sledovali místo, kde ještě před chvílí blonďáček stál.
„On se snad doopravdy zkouřil.” Zakroutil nechápavě hlavou Sasuke.
Gaara na to jen pokrčil rameny a dál mlčel, opravdu čekal všechno možný jen tohle ne.
Naruto se dopotácel se smíchem až do třídy, kde si jen taktak stačil sednout na židli vedle Shina jinak by se asi zhroutil na podlahu.
Jeho kamarád si ho jen s pozvednutým obočím prohlížel.
„Děje se něco Naruto?” zeptal se opatrně.
„Já-já vlastně ani nevim, možná-možná, děje, nejspíš to, že-že jsem právě načapal Gaaru na záchodcích jak strká jazyk tomu Uchihovskýmu zmetkovi až do krku.” Vypískl blonďáček.
„Cože?!” divil se Shino.
„Jo.” Pronesl už jakž takž klidně ale jeho skoro až hysterický smích se teď změnil na usedavý pláč.
„Já-já promiň Shino, omluv mě prosím já musím domů.” Zakoktal Naruto a než mohl Shino cokoliv udělat blonďáček už vybíhal ze dveří třídy.
„Ach jo, já mu to říkal, že je Gaara děvkař.” Povzdechl si Shino a znovu se pohroužil do svých myšlenek.
Naruto doma celé dopoledne a polovinu poledne jenom probrečel, když už se schylovalo ke čtyřem hodinám, přestal.
Vlastně ani nevěděl, proč brečel, možná proto že si dělal starosti aby Gaara nepřišel na jeho nechtěnou nevěru, možná protože měl na Gaaru vztek že mu neřekl že má někoho jinýho, možná protože měl vztek na Sasukeho jak ho celou dobu urážel, že je na kluky a pak mu sám jeho kluka přebere a možná brečel i kvůli tomu, že neposlouchal Shina, který mu tohle říkal už od začátku a on ho neposlouchal.
, Možná, že kdybych ho poslech mohl, jsem se tomu všemu vyhnout?’ chvíli přemýšlel, než nad tím mávl rukou.
„Jak už to tak vypadá, stejně už je to za mnou.” Natáhne se pro mobil a vytočí číslo.
„Ahoj Shino, nezašel bys semnou na ramen, tentokrát tě zvu zase já.”
„Proč ne to si klidně nechám líbit.” Ozve se ze sluchátka.
„Tak fajn za půl hodiny v Ichiraku.” Usměje se Naruto a zavěsí.