Škola lásky 2

Naruto nervózně pochodoval sem a tam po svém pokoji a nevěděl si rady. Už od rána mu to vrtalo hlavou, ale na žádné přijatelné řešení nebyl s to přijít. Jak jí to jen říct, aniž by ranil její city? Nemůže tam jít, prostě nemůže. Věděl, že to není správné, měl Hinatu rád, i když byla pro něm až moc tichá a zakřiknutá. Ale i kdyby tam chtěl jít...Musel si, ač nerad, přiznat, že měl nad ním Sasuke po včerejšku určitou moc. K jeho smůle, tmavovlasý chlapec znal jisté...přesvědčovací metody, kterým Naruto nedokázal vzdorovat.

Naruto se na místě zastavil a začal přemýšlet, proč si s tím rande dělá takovou hlavu.

,,Prostě za ní půjdu a řeknu jí...Řeknu jí..." Tady se sekl. Co jí vlastně chce říct? Má si něco vymyslet, nebo jí říct pravdu? Přešel k zrcadlu nad nočním stolkem a upřeně se do něj zahleděl.

,,Hinato, musím ti něco říct. Na to rande s tebou jít nemůžu, protože miluju Sa-Sasukeho." V zrcadle viděl sám sebe, jak rudne, a divoce potřásl hlavou. Ne, takhle by to nešlo. Nemohl by jí to takhle otevřeně říct. Měl neblahý pocit, že by tím Hinatě mohl způsobit srdeční zástavu nebo přinejmenším nějaký záchvat. Ani v nejmenším nepochyboval o tom, že by si pak o něm nemyslela nic špatného, mnohem horší by bylo, kdyby to měl říct Sakuře (při té představě ho až zamrazilo), ale chyba byla taky v něm. Měl prostě strach. Bál se, jak to ostatní přijmou.

Povzdychl si a začal zkoumat svůj odraz v zrcadle. Bylo už pozdní odpoledne, avšak on na sobě měl ještě pyžamo s medvědím vzorem a navíc si ještě nezašel na ramen. Naposledy si dal na jídlo...Co že si to vlastně dal? Při tom všem přemýšlení ani nepostřehl, co jí. Jedno však věděl- měl znovu hlad. Očima se vyhýbal své posteli a vyšel z pokoje směrem do kuchyně. Kdykoli se na ni podíval, myšlenky mu zabloudily k Sasukemu a dnešnímu plánovanému doučování, a pak už dlouho nemohl myslet na nic jiného.

Zatímco prohledával kuchyň a doufal, že najde něco neprošlého a poživatelného, rozhodl se, že se půjde projít. Může si zajít na poslední chvíli na ramen a taky si potřeboval provětrat hlavu.

Jak tušil, u sebe doma nic k jídlu nenašel, a tak se běžel převléknout do něčeho formálnějšího a vyběhl ven se svou žabí peněženkou dříve, než ručičky jeho nástěnných hodin stihly oznámit šestou hodinu.

***

Bylo už půl sedmé a Naruto se již s plným břichem a o něco lehčí peněženkou loudal po Konoze. Moc dobře věděl, že se jeho osudná hodina, jak ji sám nazval, neskutečně rychle blíží. Měl jen jednu možnost; na něco se vymluvit. Jenže na co? Hlídání nějakého spratka, aby si přivydělal? To znělo dost nepravděpodobně *to už by to mohlo být i naopak*. Trénování nové techniky? Nevěrohodná výmluva. Nebo taky by mohl-

,,Naruto?" ozval se za osloveným chlapcem jemný dívčí hlásek, který se z žádným jiným nedal zaměnit. Naruto polekaně nadskočil a otočil se tak prudce, že na malý okamžik ztratil rovnováhu.

,,Hi-Hinato!" vydechl překvapeně a pohlédl do fialkových očí červenající se dívky stojící před ním ve své obvyklé póze. ,,C-co tady děláš?"

,,No, víš...Já...Jen jsem se tu procházela," vydala ze sebe Hinata Hyuuga a nesměle se na chlapce usmála. Naruto pocítil výčitky svědomí a nasucho polkl. Cítil se jako ten nejhorší bídák v celé vesnici a bylo mu rozkošné Hinaty líto. Ona jediná jím nikdy ani na chvíli neopovrhovala a vždy mu věřila. Dlužil jí hodně, ani si doopravdy neuvědomoval, jak moc by si jí měl vážit, a on ji teď musí odmítnout.

,,Hinato, musím ti něco říct. Je mi to opravdu moc líto, ale..."

,,Ty dnes nemůžeš, že ano?" přerušila ho Hinata s kapkou zklamání v hlase, ale i přesto se dál statečně usmívala. Narutovi uvízla další slova v hrdle a chvíli ze sebe nebyl schopen vydal ani hlásku.

,,Promiň," sklopil zahanbeně hlavu a bylo na něm vidět, že ho to upřímně mrzí.

,,To nic, Naruto. Mě to nevadí. Já to chápu," přikyvovala Hinata a visela na Narutovi očima. Byla tak ráda, že konečně mluví se svým idolem jako rovná s rovným, že si jeho odmítnutí uvědomovala jen okrajově.

,,Mám tě rád, Hinato." Pousmál se, když viděl, jak dívka jako na povel zrudla do té nejsytější červené. ,,Moc mi na tobě záleží, opravdu. Mám tě z holek nejraději, nejsi jako ty ostatní fanynky bez mozku. Ale...Na to rande s tebou jít nemůžu, promiň." Sklonil se k ní, letmo ji políbil na líčko a odcházel pryč. Za sebou nechal roztřesenou Hinatu, která se jen tak-tak držela na nohou s očima vytřeštěnýma dokořán.

,,Měj se," zašeptal Naruto spíše už pro sebe, než zašel za roh jednoho z domů. Tam, v liduprázdné uličce, ho čekalo další překvapení.

,,Já snad ještě začnu žárlit," arogantní, lehce pobavený hlas, který v něm vyvolal nenadálý ohňostroj emocí. Dnes už podruhé sebou polekaně trhl a pohlédl do obličeje svého přítele. Sasuke, který, jako vždy, vypadal úchvatně. Zády se opíral o zeď domu, ruce založené na prsou, ve tváři výraz napůl naštvaný, napůl toužebný, a lehký vítr si pohrával s jeho uhlově černými vlasy.

,,Co tady děláš?" užasl Naruto a v duchu uklidňoval své splašené srdce. ,,Nechceš mi snad říct, že jsi mě špehoval?"

,,A co když ano a všechno jsem viděl?" nadzvedl Sasuke vyzývavě obočí, narovnal se a přešel až k němu. ,,Přece jsem ti řekl, že patříš jen mě, nebo jsi na to snad zapomněl? Rád ti to znovu připomenu." Znemožnil Narutovi jakékoli pokusy o obranu a dříve, než světlovlasý chlapec stačil cokoliv namítnout, se mu rty přisál na citlivé místo na krku, které se mu podařilo objevit včera večer. Naruto přivřel oči a omotal své ruce kolem Sasukeho krku, aby si ho mohl k sobě přitáhnout blíž.

Do reality je vrátilo až čísi zalapání po dechu. Naruto by od Sasukeho nejraději odskočil na míle daleko, v tom mu ovšem bránila zeď, a tak se mohl jen vyděšeně dívat, jak na rohu uličky stojí nadmíru užaslá Hinata.

Sasuke si zachoval chladnou mysl a pomalu zvedl od Naruta hlavu. Dál si ho ale držel u těla, aby tím dal dívce jasně najevo, že tenhle blonďatý poklad je jen jeho.

,,Ahoj, Hinato," usmál se na ni a se značným pobavením sledoval, jak dívka těká očima z jednoho na druhého a opět rudne.

,,A-ahoj, Sasuke...Naruto, s-spadla ti peněženka," vykoktala ze sebe a natáhla před sebe s mírným úsměvem ruku s žabí peněženkou, o které nebylo pochyb, že opravdu patří Narutovi. Chlapec se vyvlékl ze Sasukeho sevření a váhavě si od ní převzal svou milovanou věc.

,,Díky, eh..." Na nic víc se rozpačitý a lehce zarudlý Naruto nezmohl. Hinata chvíli čekala na vysvětlení, ale když viděla, že se k Naruto k ničemu nemá, tentokrát se toho chopila ona. Když ho před sebou viděla, jak neví, kam s očima, jak se nervózně pohupuje dopředu a dozadu, jakoby si ti dva jen projednou vyměnili role.

,,Tak už to všechno chápu," usmála se na něj a Sasukeho zářivě, čímž oba vyvedla z míry. ,,Mohl jsi mi to říct rovnou, Naruto. Copak sis myslel, že mi to bude vadit?" Naruto s pusou lehce dokořán, stejně jako naprosto vyjevený Sasuke, přikývl na souhlas.

,,Vlastně je to docela roztomilé. Přeju vám to, když jste spolu šťastní," poznamenala a dál se culila. Musela přiznat, že jim to spolu slušelo. ,,Jsem mnohem radši, že to není třeba Sakura. Tak...se oba mějte!" Než se dvojice chlapců nadála, byla Hinata pryč. Ještě hodnou chvíli oba dva zírali na místo, kde ještě před okamžikem stála jindy nesmělá a stydlivá dívka z klanu Hyuuga.

,,Byla to opravdu ona?" zeptal se Naruto nejistě Sasukeho směrem, ale ten už měl v hlavě jiné věci, které neměly s Hinatou pranic společného.

,,Nech to plavat. Už bude sedm hodin, víš, co to znamená?" zablýsklo se mu v očích a zezadu ho objal, přičemž se mu jedna jeho ruka nebezpečně sunula směrem dolů.

,,Zkus se krotit, jsme na ulici, kde na nás mají všichni perfektní výhled," zavrčel Naruto, zatnul zuby a znovu se zklamanému Sasukemu vysmekl.

,,Můžu snad já za to, že jsi tak přitažlivý?" bránil se Sasuke s úšklebkem a dohonil červenajícího se Naruta.

,,Tak co, už sis vzpomněl, proč je dnešní sedmá hodina tak důležitá?" dloubl do něj loktem, když spolu mířili k Narutovu domu. Naruto se zamyslel.

,,Znamená to, že mi už skončil večerníček? Zkusil s nevinným úsměvem a tím doháněl Sasukeho k šílenství.

,,Ne, tohle na mysli rozhodně nemám. Zkus hádat znovu. Když zapojíš hlavu a vzpomínky na včerejšek, není to tak těžké."

,,Hm, říkáš vzpomínky? To bude asi čas zajít si k Ichiraku ramen, že? Já už sice pár misek měl, ale neuškodí zajít tam znova..." To už bylo na Sasukeho příliš. Zrovna když kolem nich procházel Kiba se svým psem Akamarem na kapuci a chtěl je oba pozdravit, Sasuke Naruta zastavil a vášnivě ho políbil.

,,Já ti říkal, že si vzpomeneš," zašeptal Sasuke pobaveně, když jim Kiba, který nejprve zrudl a pak ošklivě zezelenal, urychleně zmizel z dohledu.

,,Sasuke!" vyhrkl Naruto pobouřeně a věnoval svému příteli vyčítavý pohled. ,,To snad nemyslíš vážně! Proč jsi to udělal?!"

,,No no no, uklidni se. Měl sis odpustit ten večerníček. Tak, už sis určitě vzpomněl, nemám pravdu?" Sasuke neskrýval své pobavení a měl sto chutí to zopakovat. Nejraději by teď hned zašel za Sakurou domů, zaklepal a přímo před ní Naruta políbil. Věděl ovšem, že na tohle by Naruto nikdy nepřistoupil.

,,Ne, nevzpomněl jsem si!" trval Naruto na svém a nasupeně pokračoval v cestě domů tak, že se Sasuke musel málem dát do běhu, aby mu stačil.

,,Opravdu ne?" ujišťoval se, chytl ho za ruku a propletl s ním prsty. ,,Naruto, znám v Konoze plno zapadlých uliček, kde ti to můžu připomenout. Znovu," dodal a koutkem oka sledoval chlapcovy opět zarudlé tváře. Naruto mu ruku vyškubl a ještě přidal do kroku. Měl toho plné zuby, potřeboval se rychle dostat i se Sasukem pryč. Moc dobře si uvědomoval, co s ním jeho slova a doteky dělají, taky proto byl tak nabručený. V duchu mu za tohle sliboval pomstu a v hlavě se mu rodila představa, jak mučí Sasukeho způsobem, kterým včera přemluvil on Naruta.

Zatímco byl pohroužený do svých vlastních myšlenek, Sasuke se zastavil na místě. Až když byl na konci ulice, všiml si Naruto jeho nepřítomnosti a ohlédl se po něm.

,,Tak sis to rozmyslel?" zvolal k němu a vztek ho okamžitě přešel. Trochu se lekl- že by ho něčím opravdu naštval...?

,,To bys rád, co? Ale ty už se mě nezbavíš, Naruto, budu tvou noční můrou," ušklíbl se Sasuke a dál stál na místě.

,,A proč ses zastavil?"

,,No, já myslel, že bydlíš tady," pokrčil rameny a prstem ukázal na dům před sebou. Naruto si ho pochybovačně prohlédl, ale pak se jeho výraz změnil v užaslý, když zjistil, že má Sasuke úplnou pravdu- byl tak zamyšlený, že si ani nevšiml vlastního hnízda! Čeho si všiml, bylo Sasukeho samolibé křenění, a zase ho popadl vztek. Kdo si vůbec myslí, že je?!

Jen něco nevrlého nabručel jako odpověď, vrazil si ruce do kapes kalhot a přišoural se zpátky ke svému příteli. Jakmile se ocitl vedle něj, Sasuke se na něj pověsil a naklonil se k němu.

,,Takhle uražený jsi k sežrání," zašeptal mu toužebně do ucha a Naruto se roztřásl, když jej ovanul Sasukeho horký dech. Čím to, že s ním může tak snadno manipulovat? Nelíbilo se mu, co s ním dělá samotná Uchihova přítomnost, natož pak jeho dotyky, ale neměl sílu mu vzdorovat. Moc by chtěl, opravdu moc, ale ať dělal co dělal, pokaždé snadno podlehl a nechal Sasukeho, ať si dělá, co chce. Ani v nejmenším nepochyboval, že dnes to nebude jinak- po včerejšku se večera nemohl dočkat. Připadal si jako posedlý, na ramenu byl jen jednou a navíc se celý den příšerně nudil- byl to ten nejdelší den v jeho životě.

Zašmátral v kapse, aby mohl vylovit klíče. Ani netušil jak, Sasuke mu klíč netrpělivě z ruky vyškubl z ruky a než se nadál, oba stáli v chodbičce bytu, dveře za nimi zavřené. Naruto očekával, že se na něj Sasuke ihned vrhne a byl na to i připravený, ale upřímně ho překvapil fakt, že už tam stáli více jak tři vteřiny a pořád se nic nedělo. Když se však podíval Sasukemu do očí, viděl v nich stejný chtíč, který se pomalu zmocňoval i jeho. Okamžitě si vzpomněl na Sasukeho včerejší slova- ,Musíš zkoušet převzít iniciativu´. No jo, ale jak to udělat, když nad ním má ten černovlasý rádoby anděl takovou moc? Poprvé byl Naruto přesvědčený o tom, že se může s klidným svědomím vzdát- tady by byla vzpoura jen mrháním času.

Dříve než mohl Sasuke něco říct, vzpoměl si Naruto na svůj původní plán.

,To bude něco,´ pomyslel si s úšklebkem. ,Sasuke bude ještě litovat, že mě naštval.´

,,Půjdu se najíst," oznámil s kamenným výrazem a se Sasukem v patách šel do kuchyně.

,,Pokud vím, už jsi jedl," poznamenal Sasuke, když se posadil ke stolu, zatímco Naruto stál u linky a otevíral a zpětně zavíral jednotlivé skříňky.

,,Asi mě neznáš tak dobře, jak sis myslel," pokrčil světlovlasý chlapec rameny a i jeho samotného překvapilo, jak snadné je takhle se k Uchihovi chovat. Však co, jednou za čas by si to přece mohl zasloužit, no ne?

,,Nejspíš." Sasuke si stále hlídal svůj klidný a hluboký hlas, až by jeden řekl, že ho Narutův chladný přístup nijak nevyvedl z míry. Nemohl říct, že to nečekal- každý hrál svou hru.

,,Na co myslíš?" prolomil Sasuke to dusivé ticho, které v bytě vládlo bezmála deset minut. Bylo to neobvyklé, hlavně když byl přítomen Uzumaki Naruto.

,,Na Hinatu," odvětil stroze světlovlasý chlapec sedící naproti němu se zavřenýma očima. Přestože to nemohl vidět, cítil, že tahle odpověď Sasukeho příliš nepotěšila. Právě naopak, Uchiha se nebezpečně mračil a doslova Naruta probodával pohledem. Naruto si to moc dobře uvědomoval, ale stále přiléval do ohně i za cenu toho, že se pravděpodobně ošklivě spálí.

,,Chudák holka, měl bych ji pak pozvat na ramen a za to všechno se jí omluvit," přemýšlel nahlas a nasadil dramatický tón hlasu, až to znělo téměř přesvědčivě. Na chvíli se odmlčel a se stále zavřenýma očima čekal nějakou odezvu, ale ono se nic nedělo. Opatrně tedy pootevřel jedno oko a vyhledal si Sasukeho. Jak s překvapením zjistil, černovlasý chlapec seděl stále na svém místě a dokonce mu na tváři hrál lehký úsměv.

,,To bys nejspíš měl," přitakal, založil si ruce na prsou a pobaveně sledoval, jak Narutovi klesá čelist. ,,A já bych se nejspíš měl jít omluvit naší kamarádce Sakuře za to, jak jsem se k ní celou tu dobu choval. Chudinka malá, je do mě tolik zamilovaná, mohl bych ji alespoň jednou někam pozvat ven, třeba na dlouho veřerní procházku lesem..." přejímal dál, a přestože se mu při těchto slovech pořádně zvedal žaludek, za ten pohled na svého přítele i ta nevolnost stála za to.

,,Tak to ne!" vykřikl Naruto pohoršeně a vyskočil tak prudce, až židli, na které seděl, povalil s hlasitým "bum" na podlahu. Tváře měl zarudlé, v očích vražedný pohled a ruce sevřené v pěst se mu nekontrolovaně třásly hněvem. Moc dobře si uvědomoval, že si s ním Sasuke jen hraje, na to ho znal až moc dobře. Věděl, že by raději vychlemtal láhev Sava, než aby šel někam se Sakurou, ale už jen ta představa ho doháněla téměř na pokraj šílenství.

,,Pročpak ne?" podivil se Sasuke naoko užasle a vychutnával si Narutovo rozhořčení.

,,Protože jsi jen můj, vzpomínáš?! Jsi můj a nikomu, natož pak Sakuře, tě nedám!" zasyčel Naruto, ale při svém monologu byl rudý jako rajče. Jak je možný, že Sasukemu vyslovení- a i praktikování- těchto vět nedělá sebemenší problém, zatímco on upadá do rozpaků? Pak se není čemu divit, že ho nikdo nebre vážně!

,,Opravdu? Jsem jen tvůj?" opakoval Sasuke s širokým vítězoslavným úsměvem, ta představa se mu velice líbila. Naruto opatrně přikývl, v obličeji stále výraz odhodlání.

,,Jo, jen můj a ničí jiný," zamumlal téměř neslyšně a uhnul pohledem k zemi. Zavřel oči a čekal, co na to Sasuke řekne, ale slyšel pouze jeho uchechtnutí. Nastalo ticho, a pak...

,,Zopakuj to ještě..." Naruta zezadu na krku ovanul horký dech a světlovlasý chlapec málem vyletěl z kůže. Chtěl se k němu otočit čelem, v tom mu však bránily Sasukeho ruce, které ho pevně objímaly.

,,Vůbec jsem tě neslyšel," namítl Naruto se zatajeným dechem a Uchihovu prosbu ignoroval. To, jak k němu byl Sasuke přitisknutý, v něm vyvolávalo pocity, jaké by s nikým jiným cítit nemohl.

,,Neříkej mi, že tě to překvapuje," pousmál se Sasuke a stisk kolem Narutova pasu zesílil. Naplno se usmál až tehdy, kdy Narutovi unikl tichý povzdech. Blonďáček mu musel dát za pravdu, nemělo by ho to překvapovat, ale svému splašenému srdci nedokázal poručit.

,,Prosím, zopakuj to," hučel do něj Sasuke, ale Naruto zavrtěl rukou.

,,Ne!"

,,No tak, Naruto..."

,,Čemu proboha nerozumíš na slovu "ne"?!" Naruto začínal mít znovu vztek a nadával si do pitomců, jak mu mohl před chvílí takhle jednoduše podlehnout. Zase. Ovšem Sasuke se tak snadno nevzdával, věděl, že nakonec bude stejně po jeho. Zase! *=^_^=*

,,Když to nechceš říct ty mě, řeknu to já tobě, lásko. Jsi jen můj, patříš jen mě a nikomu jinému, a já ti to všechno už brzy dokážu. Budeš mě prosit, abych si s tebou nepřestával hrát, budeš mi sténat v náručí. A až to skončí, celé si to ještě zopakujeme pro případ, že bys náhodou zapoměl, komu že to vlastně patříš." Při Sasukeho proslovu začala jeho ruka putovat po Narutově těle a bříšky prstů mapoval každý sval, který se mu na břiše a hrudi rýsoval. Naruto se celý zachvěl a hlavu si opřel o Sasukeho rameno. Ani v nejmenším neměl v úmyslu se bránit a už vůbec nepochyboval o jeho slovech. Ano, je jen jeho, duší a velmi, velmi brzy mu bude patřit i tělem. Připadal si jako loutka bez vlastní vůle, za jejíž nitky tahá Sasuke a nechává ji tančit, jak on píská.

,,A proto jsem tady s tebou, pamatuješ? Navážeme na včerejší doučování, i když se rande s tou Hyuuga holkou konat nebude." Naruto ze Sasukeho hlasu nemohl nepostřehnout chtíč a znovu se zachvěl. Možná za to mohla i Uchihova ruka, která mu mučivě přejížděla pod lemem kalhot...Sasuke využil Narutovy nechráněné šíje, jak se o něj chlapec opíral, a jazykem ho polaskal od ucha až dolů ke krku.

,,Nejdříve si tě hezky prozkouším," oznámil mu a než se Naruto nadál, stál zády opřený o zeď vedle kuchyňské linky a se Sasukeho jazykem v puse. Chlapec ztuhl stejně jako včera a nevěděl, co má dělat. Sasuke ho se zapálením vášnivě líbal a nepřestával jej hladit, nemluvě o koleni v Narutově rozkroku. Odtrhl se od něj až po dvou minutách, kdy jim oběma kriticky docházel kyslík.

,,Nějak ti to dneska nejde," poznamenal Sasuke provokativně a vpíjel se do narutových modrých očí. Světlovlasý chlapec se uraženě zamračil. Však on mu ještě ukáže, co v něm je...

,,Aby ses pak nedivil," ušklíbl se, přitáhl si překvapeného Sasukeho za triko a polibky mu začal vracet s takovou vervou, až Uchiha pomalu nestíhal reagovat.

,,Miluju tě, Naruto," zamumlal Sasuke roztouženým hlasem a odtrhl se od Naruta jen na chvíli, aby mu mohl stáhnout triko, přičemž ho Naruto o něco nesměleji napodobil. Nemusel mu odpovídat, neměl to zapotřebí.

,,Nechceš...se přesunout ně-někam jinam?" navrhl se zavřenýma očima, těžce oddychujíc, jakmile pocítil v kalhotech nepříjemný tlak. Už na první pohled bylo znát, že Sasuke na tom není o nic lépe. Aniž by odpověděl, vzal ho Uchiha do náruče a přešel s ním celou kuchyň až do obývacího pokoje k pohovce- k místu, kde to včera všechno začalo.

,,Tady?" užasl Naruto zmateně, když dopadl někam jinam než na postel. Původně si myslel, že vše bude probíhat tam, v jeho zamčeném pokoji, ale vypadalo to, že Uchiha má poněkud jiné plány.

,,Myslím, že je to úplně jedno. Navíc se tě nemůžu dočkat a gauč je mnohem blíž než postel," donutil Sasuke Naruta lehnout si, a sám si na něj obkročmo sedl.

,,Kde že jsme to přestali?" zamyslel se s úšklebkem a rukama mu líně přejížděl po nahé hrudi. naruto se protáhl jako kočka a dlouze zívl.

,,A zrovna ty si to nepamatuješ, jo?" uchechtl se nevěřícně a přitáhl si ho pro polibek. Sasuke se na Narutovi lehce zhoupl, čímž ještě umocnil své vzrušení.

,,Jak jsi to myslel, zrovna já?" nasadil zmatený výraz, ale ani tím svého přítele neobalamutil.

,,Děláš si srandu? Ty jsi perverznější než Kakashi a Jiraiya dohromady!"

,,To jsi trochu přepískl, já nejsem ani trochu perverzní. Ale když už o tom mluvíš, možná bych s tím mohl začít, tobě se opravdu nedá odolat," usmál se na něj Sasuke vyzývavě, sklonil se k němu a jazykem jemně kroužil kolem pupíku.

,,N-ne, ty nejsi vů-vůbec perverzní, že jo," zavzdychal Naruto s jistou dávkou ironie, ale ta se utopila v dalších stenech. Bylo to mnohem lepší než by si kdy dokázal představit- i když na to nikdy předtím zvlášť nemyslel, nějaké představy měl. Ovšem to, že bude ležet polonahý- zatím- pod Sasukem, bylo nad jeho chápání.

,,A ty jsi zase nadržený. Jen se podívej, co s tebou dělají jen mé dotyky!" zasmál se Sasuke jízlivě při pohledu na vzrušeného Naruta, který okamžitě zrudl jako to nejzralejší rajče.

,,A jak to, že ty jsi nade mnou?" změnil raději téma a snažil se tvářit nabručeně, ovšem se Sasukeho jazykem mapujícím jeho hruď mu to šlo hůř než špatně. Uchiha se od něj odtáhl a se sladkým úsměvem se mu zadíval do očí.

,,Copak, chceš si vyměnit role? No prosím, ale abys toho později nelitoval," řekl rádoby ledabyle a Naruta urychleně přešla chuť na nějakou výměnu. Navíc se mu to takhle líbilo mnohem více, když si s ním Sasuke pohrával.

,,Jak vidím, tak asi ne," usoudil černovlasý chlapec se vševědoucím úsměvem a začal se opět plně věnovat tělu pod sebou.

,,S-Sasuke..." zavzdychal Naruto a se zavřenýma očima si užíval rozkoše, kterou mu přinášely Sasukeho ruce, rty a jazyk. Jasně cítil své i Uchihovo vzrušení a už chtěl zažít ten pocit spojení, ale vypadalo to, že Sasuke má úplně jiné plány. Zatím na něm jen obkročmo seděl, líbal, hladil ho a poslouchal jeho slastné vrnění.

,,Já věděl, že se ti to bude líbit. Vidíš, a kdyby jsi šel na to přiblblý rande, tak bys o tohle přišel. Dovedeš si to představit?" zeptal se ho s přehnaně dramatickým tónem a pomaloučku mu sundal kalhoty i se spodním prádlem. Naruto nebyl schopný ani odpovědět, duchem byl už dávno někde napřed, a tak jen nepřítomně vzdychl. Sasuke nemaskoval úsměv a vyložil si to jako kladnou odpověď. Věděl, že Naruto ho sotva vnímá a sám musel vynaložit téměř nadlidské úsilí, aby udržel své vlastní vzrušení na uzdě. Tak trochu Narutovi jeho polohu záviděl, ale tušil, že by nevydržel příliš dlouho být tak pasivní.

,,Poslyš, miláčku, jestli se na to ještě necítíš, můžeme přestat," prohodil najednou ledabyle, trochu se odtáhl a hladově si nahého Naruta pod sebou prohlížel. Uzumaki varovně zavrčel a věnoval mu nepříjemný pohled.

,,Dneska jsi ohromně vtipnej," procedil mezi zuby a vychutnával si Sasukeho pozornost.

,,Já ale mluvím vážně, drahoušku," zamrkal Sasuke nevinně, čímž Naruta uvedl do rozpaků. Blonďáček nechápal, co se to s jeho přítelem stalo. Chladný Sasuke Uchiha s kostkou ledu místo srdce a říká mu "drahoušku"?! Svět se oficiálně zbláznil...

,,Fajn, takže kdybych řekl, že dneska tě nechci, přestal bys s tím?" zajímal se a prsty si pohrával se zapínáním Sasukeho kalhot. Sasuke se zachvěl nedočkavostí a s obtížemi přikývl na souhlas, ale věděl, že když už ho tu tak má, vrhl by se na něj, i kdyby měl něco proti. Stejně by se nakonec poddal, v jeho rukou ano...a tohle dobře věděli oba dva.

,,Aha...Ale nejspíš máš smůlu, protože tě chci," zakřenil se Naruto a za Sasukeho spolupráce mu sundal poslední kousky toho otravného oblečení.

,,Smůlu? V životě jsem nebyl šťastnější," přiznal Sasuke s chlípným úsměvem a znovu se plně ponořil do Narutových úst. Mezitím plně zaměstnal i své ruce, které nutily blonďáčka rudnout a slastně vzdychat. Oba cítili, že jsou na pokraji svého sebeovládání, ale zároveň nechtěli nic uspěchat.

Naruto se od Sasukeho odtrhl, aby se mohl pořádně nadechnout, ale Uchihovy rty jeho kůži ani tak neopustily a přesunuly se přes pevně zatnutou čelist až ke klíčním kostem.

,,Jsi nádherný," pochválil Sasuke to tělo, které tak ochotně laskal, a se zadostiučením sledoval, jak se i po tom všem Naruto dokáže červenat. Světlovlasý chlapec ani v nejmenším netušil, co na to má říct. Pochvalu vrátit? Netřeba. Sám o tom silně pochyboval, ale ty komplimenty mu dělaly dobře, cítil se výjimečný.

,,Na co myslíš teď?" zeptal se zničehonic černovlasý chlapec, se rty přitisknutými na krku. Naruta tahle otázka poněkud vyvedla z míry. Na co myslí? Zrovna teď, nahý, ležící pod nahým Sasukem? Eh...

,,To má být otázka?" podivil se, ale jednoznačně neodpověděl. Místo toho pokrčil jednu nohu v koleni a objal jí Sasukeho kolem pasu. Uchiha v sobě nestihl zadusit sten, jak na svých tříslech ucítil Narutův penis a lehce ho kousl do krku.

,,Stačí ti to jako odpověď?" Teď se pro změnu šklebil Naruto, hrdý sám na sebe, že přinutil Sasukeho zasténat. Nejraději by si teď na malou chvíli role opravdu vyměnil, chtěl laskat Sasukeho a poslouchat jeho vzdechy. Neměl ovšem možnost se nad něj překulit, sotva se vlezli na gauč. Kdyby se o něco jen pokusil, oba by ne zrovna měkce přistáli na podlaze.

,,Chci tě, Naruto, už nemůžu dál čekat," zašeptal mu Sasuke toužebně do ucha a trochu mu nadzvedl boky. Blonďáčka tahle náhlá změna poněkud vyvedla z rovnováhy a skoro se mu až zatočila hlava, jak se mu jeho slova zamlouvala. Rukou lehce přejel po jeho vzrušeném údu a Sasuke měl co dělat, aby se na rukou vůbec udržel.

,,Uvolni se, Naruto," vydal ze sebe téměř prosebně. Nechtěl svému příteli nijak ublížit, ta představa se mu příčila, zároveň však jasně cítil, jak ho touha po uspokojení ovládá. Jemu se to ovšem snadno říkalo, ale pro Naruta to bylo v tuto chvíli pomalu nemožné. Věděl, k čemu se schyluje, a nemohl se toho dočkat. Zároveň se cítil i nejistý, ale tak či tak, uvolnit se prostě nedokázal. Aby si dodal trochu odvahy a zapoměl na nejistotu, přitáhl ssi Sasukeho zpátky k sobě a skoro až zoufale ho políbil. Chvíli se soustředil jen na Sasukeho sladké rty a jeho jazyk a tím svou mysl na chvíli zaneprázdnil, ale jakmile do něj Sasuke začal pomalu pronikat, vrátil se zpět do reality. Odtrhl se od jeho úst, zalapal po dechu a co nejpevněji ho obajl kolem krku, přičemž nestačil zadusit bolestné syknutí. Pálelo ho to, až mu vhrkly slzy do očí, přestože se Sasuke snažil být co nejjemnější. Pevně si skousl spodní ret, nechtěl tenhle okamžik ničím zkazit, ale tím Sasukeho neobalamutil.

,,Ššš, to bude dobré, Naruto..." šeptal mu potichu do ucha další a další konejšivá slovíčka a rty přejížděl po Narutově šíji a lalůčku. Mazitím do něj vnikl celý a setrvával v klidu bez hnutí, aby mu nezpůsobil ještě více bolesti. Jemu samotnému však bylo úžasně a co nejdříve se chtěl s tím pocitem podělit i s Narutem.

,,Sasuke...Já-" Blonďáček byl přerušen uprostřed věty vášnivým polibkem, do kterého Uchiha vložil všechny vyřčené i dosud nevyslovené city. Sasuke si nebyl jistý, co chtěl Naruto říct, ale měl pocit, že bude lepší se to ani nedozvědět.

Po chvíli se od jeho stále pootevřených rtů odtrhl a přesunul se zpátky k jeho uchu, kde mu neustále opakoval, jak moc ho miluje a co pro něj znamená. Teprve tohle Naruta doopravdy uklidnilo a dodalo mu to odvahy. Zhluboka se nadechl a snažil se nedýchat tak zrychleně. Bolest konečně polevovala a pomalu ji nahrazoval blažený pocit spokojenosti, jakoby po velkém strádání dosáhl sladkého cíle.

Sasuke nepřestával Naruta líbat na krku a utěšovat ho. Pro Naruta to znamenalo hodně, Uchiha mu tím dokazoval, že není jen jeho hračka, ale opravdový přítel a milenec. Opět se ho začala zmocňovat touha, a tak se odhodlal zapomenout na bolest a trochu pohnul boky. Sasuke se od něj kousek odtáhl a jemně zkusmo přirazil, při tom neodtrhl oči od jeho obličeje. Byl připravený kdykoli přestat, kdyby se to Narutovi nelíbilo, ale k jeho úlevě blonďáček přivřel oči a slastně zavzdychal.

,,Sa-Sasuke...P-prosím...!" zasténal, když se v něm Uchiha podruhé pohnul. Zatnul nehty do jeho zad a vlastními pohyby ho nyní pobízel k většímu tempu, v čemž mu Sasuke ochotně vyhověl. Jednou rukou si Naruta přidržel, druhou se vzepřel v lokti a začal přirážet rychleji. Poslouchal, jak Naruto sténá, díval se, jak se třese rozkoší, a napodoboval ho. Pokaždé, když ze sebe blonďáček dostal Uchihovo jméno, posunulo ho to blíž k vytouženému vrcholu.

Stačilo už jen pár dalších, na první pohled drsných přírazů, pár pohubů Sasukeho rukou, pár pronesení jmen toho druhého a oba dva téměř společně vyvrcholili.

Sasuke si opatrně lehl na Narutovu rychle se zvedající hruď a ztěžka oddychoval. Ani jeden z nich nic neříkal a tiše si vychutnávali dozvuky svého vyvrcholení.

,,Neublížil jsem ti?" zeptal se po chvilce Sasuke a co nejjemnějji z něj vystoupil. Naruto se na něj tázavě podíval a nechápavě nadzvedl obočí.

,,Myslel jsem, že blbé otázky pokládám jen já..." konstatoval suše místo odpovědi a Sasuke jen protočil oči v sloup. ,,Bylo to nádherné!"

,,Jo, já vím," přikývl Uchiha spokojeně a zakřenil se, když na něj Naruto vyplázl jazyk.

,,Pěkně jsi mě zřídil, jsem unavený," obvinil jej Naruto a dlouze zívl. Ani nestihl zavřít pusu a už ho Sasuke líbal, jakoby to pro jeho jazyk byla pozvánka dovnitř. Aniž by přestal, popadl Naruta do náruče, opatrně se s ním zvedl z gauče a pomalu přešel z obýváku do Narutova pokoje. Kopnutím za sebou zavřel dveře, odtrhl se od jeho měkkých, lehce opuchlých rtů a přešel až k posteli, kde ho položil.

,,Říkal jsi, že se ti chce spát," odpověděl na chlapcovu nevyřčenou otázku, kterou mu vyčetl z očí. S tím Naruto nemohl nesouhlasit a beze slova se posunul blíž ke kraji postele. Jakmile Sasuke zaujal uvolněné místo, překulil se blonďáček zpátky a schoulil se Sasukemu v náruči.

,,Jen klidně spi, Naruto," zašeptal černovlasý chlapec tiše a jemně se mu probíral ve vlasech. Takhle ho hladil a tiskl k sobě tak dlouho, dokud Naruto neusnul.

***

Příští den ráno Sasukeho probudil zvláštní zvuk. Pomalu otevřel oči a chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že je to Narutův smích, který mu tak neurvale přerušil spaní.

,,Co to děláš, Naruto..." zabručel mrzutě, posadil se a promnul si oči. Nechápal, čemu se jeho milenec směje, navíc takhle po ránu.

,,Koukni na tohle." Místo pořádného vysvětlení mu světlovlasý chlapec podal malý papír a přitom se mu nepřestávala třást ramena.

,,Co je to?"

,,Podívej se sám, honem, přečti si to!"

Sasuke tedy přesměroval svou pozornost na vzkaz psaný drobným, pravděpodobně dívčím písmem.

Milý Naruto-kun,

se Sasukem vám to opravdu přeji.

Kiba-kun vás viděl, ale nikomu nic neřekne, můžete se spolehnout. O to jsem se už postarala.

PS.: Sakura-chan se zblázní...

,,Tak co si o tom myslíš? Já s Hinatou souhlasím, Sakuru klepne pepka, tedy pokud mě dřív nezabije..." šťouchal do něj Naruto a pobaveně sledoval jeho zachmuřený výraz.

,,Zajímalo by mě, jak se to sem dostalo..." zapřemýšlel Sasuke nahlas a při té představě zbledl. Naruto na něj zprvu zaraženě hleděl, ale jakmile pochopil, co tím myslel, zrudl a znovu vybuchl smíchy.

,,Co je na tom tak směšného?" podivil se Sasuke zamračeně a vzkaz drtil v ruce. Naruto sotva popadal dech a každou chvíli si z tváří stíral slzy smíchu, i když sám zjevně nechápal, co mu na tom přijde vtipné.

,,To abych ji někam pozval, jako poděkování, že to pro nás udělala..." zamyslel se, když už se jakš-takš uklidnil, ale Sasuke narozdíl od něj nevypadal, že by se mu jeho nápad zamlouval.

,,To abych tě zase přesvědčil o tom, že jsi jen můj, co?"

Tak, snad se vám to líbila, snažila jsem se...xD Říkám rovnou- pokráčko se neplánuje a tentokrát je mi šumafuk, co budete psát, klidně si mě i zabijte, zase taková škoda by to nebyla..Takže klidně do toho xD

Vaše Kagome-chan