Strach z lásky
Strach z lásky
,,Dobré ráno li-" zarazil se uprostřed veselého pozdravu, stejně jako v chůzi. Nevěřícně zamrkal, ale ten obraz se mu čím dál více vrýval do paměti. Jeho dobrá nálada se rázem vypařila a nezanechala po sobě ani špetku radosti. Proč tohle udělal? Celou dobu se k ní přece choval jako ke kusu hadru a on doufal, že je to právě kvůli němu. Copak to celé byla jen přetvářka? Jen tam stál, jakoby čekal, až si ho někdo všimne, s vytřeštěnýma očima.
To přece není možný... Opět, po několika letech, se cítil úplně sám. Jakoby se všichni, kteří ho do této chvíle obklopovali, najednou vzdálili. Ať dělal co dělal, nedařilo se mu je doběhnout.
Tmavovlasý chlapec si ho konečně všiml. S mírným úsměvem zvedl hlavu od dívky s růžovými vlasy a červenou tváří, která stála zády opřená o strom. Ještě stále měla jemně pootevřené rty, kde se jí před malou chvíli dotýkaly ty Sasukeho. Srdce jí splašeně bilo jako na poplach. Nemohla tomu uvěřit- její sny se staly skutečností, jako v pohádce!
Zato sny blonďatého chlapce se právě rozpadly v prach.
,,Ahoj, Naruto," pozdravil Sasuke drze, odstoupil od Sakury a aniž by z něj třeba na okamžik spustil oči, opřel se o strom vedle. Růžovovlasá dívka zrudla a odvrátila od Naruta hlavu, aby zamaskovala rozpaky, a v duchu jeho příchod proklínala. Kdyby nepřišel, pokračovalo by to!
Blonďák překvapeně zamrkal a očima těkal z dívky na chlapce a naopak. Co má ten úsměv a podivný lesk v jeho očích znamenat?
,,Ahoj," odpověděl stroze a uhnul pohledem k zemi. Jasně cítil, že tady nemůže zůstat. Po očku pozoroval nanejvýš spokojenou Sakuru, jejíž pohled putoval k Sasukemu, a zaplavila ho vlna zášti. Nechápal, kde se to v něm bere, ale nejraději by jí ten úsměv smazal z tváře, ukázal jí, že nevyhrála. Potřeboval být sám. Potřeboval si to všechno trochu srovnat v hlavě. Potřeboval toho hodně, ale nebylo mu to v tuto chvíli dopřáno, čekal ho trénink. Kakashi-sensei dosud přítomen nebyl a všichni tři počítali s tím, že se neukáže ještě minimálně dvě hodiny.
***
Jak Naruto předpokládal, Kakashi dorazil po dvou a půl hodině se svou obvyklou nevěrohodnou výmluvou. Tentokrát ale bylo vše jinak- blonďák si nestěžoval, růžovka nedělala z komára velblouda a panu Velké ego dosud hrál na tváři úsměv. Za celou tu dobu nepřestal Naruta sledovat a na Sakuru se už ani nepodíval, natož aby se jí dotknul. Po hodině tréninku z toho začínala být Sakura zoufalá, nerozuměla tomu.
,Tohle je zvláštní trénink,´ pomyslel si Kakashi, pozorujíce z větve stromu mladou trojici. Už dlouho nezaslechl žádné nadávky na Narutův či Sasukeho účet. Navíc, Naruto se zdál být roztěkaný a co chvíli dělal samé začátečnické chyby, ale co bylo ještě divnější, Uchiha se mu nevysmíval. A Sakura občas upírala pohled někde mezi stromy, jakoby se na chvíli ztratila ve svém vlastním světě.
,,Fajn, vidím, že tohle nemá cenu. Pro dnešek máte volno," seskočil maskovaný ninja na zem, když už ho přestalo bavit pozorování té podivné scenérie. Jeho tým byl jako vyměněný a to se mu nelíbilo. Přece jen, už si jednou na ty malé spratky zvykl a oblíbil si je.
Na všech bylo vidět, že jsou za jeho rozhodnutí nesmírně rádi. Obvzlášť Naruto, pro něj byl dnešní trénink za trest, navíc se mu vůbec nic nedařilo a všechno pokazil. Neustále na sobě cítil Sasukeho pohled a to ho mátlo. Ráno se líbal se Sakurou a teď dělá, jakoby se nic nestalo. Nevěděl, co si má o tom myslet, ale jeho pohled ani jednou neopětoval. Nedokázal se mu podívat do očí a vidět v nich výsměch. Možná byl paranoidní, ale měl pocit, že to udělal schválně, že si to načasoval. Vše tomu nasvědčovalo, ale Sasuke k tomu neměl jediný důvod...
Aniž by se s nimi rozloučil, otočil se Naruto na podpatku a s rukama v kapsách odešel směrem domů. Nevšiml si tak Sasukeho pobaveného úšklebku, ani jeho pohledu, kterým ho provázel. Sasuke okázale ignoroval Sakuřin pokus o znovunavázání kontaktu.
,Jak jsem si myslel,´ zakřenil se spokojeně a taktéž se bez rozloučení vydal směrem, kterým odešel světlovlasý chlapec.
***
Když Naruto dorazil domů, jako první se doploužil do svého pokoje a tam se svalil na postel hlavou do polštáře.
,,Co jsem si sakra myslel?" zahuhňal nahlas skrz bílou látku a sevřel ruce v pěst. Snažil se vzpomínat na chvíle, kdy byli sami dva, na jejich nechtěný polibek, od kterého se to všechno postupně odvíjelo. Ale na dnešní obraz prostě nešlo zapomenout. Kdykoli zavřel oči, viděl ty dva spolu, přitisknuté k sobě. Bolelo ho z toho u srdce, hromadily se v něm pocity, které už pomalu nezvládal potlačovat. Bylo toho na něj moc.
Přetočil se v posteli na záda. Přiznával to, žárlil. Žárlil, a moc. Měl sto chutí Sakuře něco udělat za to, že se odvážila políbit jeho Sasukeho.
,,Jseš fakt ubožák, Naruto," pronesl do ticha bytu a po tváři mu po velice dlouhé době sklouzlo pár slz. Miloval ho, už dlouho. Dařilo se mu to skvěle tajit a stačilo mu, že mu může být nablízku, ale teď... Nedokázal se ani jednomu podívat do očí. Byl opět sám, jako kdysi... Netušil, co má dělat a co se bude dít dál. Tápal v mlze a snažil se najít nějaké světlo naděje, které by ho z ní vyvedlo, ale nedařilo se.
,Vzpomeň si na svůj sen, Naruto. Nezavírej oči před pravdou a postav se jí. Kdo jiný to dokáže, když ne ty?´ nabádal ho hlas uvnitř hlavy. Naruto ho slyšel tak zřetelně, jakoby někdo stál vedle něj. Měl pravdu, postavil se tolika problémům čelem a teď že by měl couvnout? On, který touží se stát Hokagem a všechny ve své vesnici chránit? To by přece nešlo!
Jeho světýlko se konečně objevilo, jakoby jen čekalo na pravou chvíli, kdy na sebe upozornit. Ano, má svůj sen, kterého jednoho dne dosáhne. Všem ukáže, že na to má, ukáže Sasukemu, že ho nepotřebuje. On, Uzumaki Naruto, je lepší než Uchiha Sasuke! Co na tom, že pochází z nějakého slavného klanu? Stejně už jsou všichni mrtví!
Naruto se až zhrozil, když si uvědomil, o čem přemýšlí. To se mu nepodobá. Sasuke je bez rodičů stejně, jako on sám. Bez mrknutí upřeně zíral do bílého stropu, jakoby v něm hledal nějakou radu, jak z téhle situace ven. Nebyl zvyklý takhle usilovně nad něčím přemýšlet, po půlhodině mu třeštila hlava. Přestože byly asi čtyři hodiny odpoledne, klížily se mu oči a cítil se být strašně unavený.
,Nebrečel jsem už dlouho, možná je to tím,´ pomyslel si, dlouze zívl, obrátil se na levý bok a poddal se únavě. Alespoň prozatím chtěl na všechno zapomenout, vytěsnit bolest pryč ze svého vědomí.
Během patnácti minut přestal vnímat hluk venku a usínal bezesným spánkem, netušíce, že ho někdo pozoruje. Někdo, komu patřila Narutova poslední myšlenka před usnutím. Někdo, komu na tváři opět pohrával úšklebek a z větve u okna pokoje nenápadně pozoroval osobu na posteli.
Jak tušil, Naruto byl zamilovaný, a nejen on. I samotného Uchihy a jeho srdce se láska dotkla, ale každý prožívá city jinak...
Co nejtiššeji seskočil na parapet a naštěstí bez vrzání otevřel okno. Zatímco po očku kontroloval Narutův stav, vlezl do jeho pokoje a okno pro jistotu jen přivřel. Nerad by, kdyby ho tady Naruto načapal, ale pokud by se tak stalo, bude připravený ihned zmizet. A jak ho znal, bude to přisuzoval jen snu.
Pomalými kroky došel až k Uzumakiho posteli a tam si kleknul na zem, aby viděl do jeho uvolněné tváře. V Narutově výrazu byl obrovský rozdíl mezi tím, jak se tvářil na tréninku. Sasuke byl napnutý až k prasknutí, když se rozhodl zvednout ruku a ta zamířila k Narutově hlavě. Tolik ho přitahovaly jeho vlasy, rozježené do všech stran. Chtěl se jich dotknout, alespoň projednou a naposledy. Věděl, že další možnost mít nebude. Rozhodl se tak přeci sám, nesmí svého rozhodnutí litovat. Dělá to pro sebe, kdyby to neudělal, nikdy by v duši neměl klid. Takové věci, jako jsou přátelství a láska, mu v cestě budou jen překážet.
,Musím se jich zbavit dřív, než by mohlo být pozdě,´ přesvědčoval se a tím zaháněl jakékoli sebemenší pochybnosti. Stejně by mu jen ublížil, i kdyby své city přiznal. Raději ho zranit teď, dokud o tom nemá ani ponětí. Vždyť ten hlupáček si myslí, že on, Sasuke, miluje Sakuru! Sasuke měl co dělat, aby si nahlas znechuceně neodfrkl. To, že ublíží i jí, ho nijak zvlášť netížilo, žádný zvláštní vztah k ní neměl. Zachoval se jako sobec. Nadělal jí v hlavě pořádný zmatek a to jen proto, aby viděl, co to s Narutem udělá. Chtěl v jeho očích vidět žárlivost, jakýkoli důkaz, že mu není lhostejný. To se mu splnilo, ale co teď? On sám se k ničemu nepřizná a z lásky má prostě strach. Kdo by to byl řekl? "Úžasný" a "všemocný" Uchiha, který se bojí vlastních pocitů! Tomu se tedy říká ironie!
Konečky prstů se prohraboval v záplavě blond vlasů. Dotýkal se jich jen jemně, aby se nevzbudil, ale překvapilo jej a zároveň potěšilo, že se Naruto usmívá. I přes svou tvář nechal na okamžik přeběhnout úsměv, který se od těch ostatních tolik lišil. Nebyla v něm jediná známka arogance či výsměchu. Takový úsměv věnujete jen lidem, na kterých vám záleží a které milujete.
,,Kdybys jen věděl, Naruto," zašeptal téměř neslyšně, ale i přesto se oslovený zneklidněně zavrtěl. Sasuke ruku bleskurychle stáhl a jeho úsměv byl ta-tam. Jakoby ho ten prudký pohyb vrátil zpátky do reality, jeho kamenná maska byla na svém místě a s ním i starý známý Uchiha.
Ztěžka se ze země zvedl a naposledy se na něj zadíval. Bude mu chybět- to si ještě přiznal. Bude mu chybět jeho úsměv, chování, oči... Sasukeho pohled padl na Narutovy mírně pootevřené rty.
,To mě nezabije,´ pomyslel si, rozhodnutý ukradnout si alespoň jeden polibek. Víc už jich nebude a Naruto se stejně nikdy nic nedozví...
Ušklíbl se. Prudce ho popadl za ramena, trhnutím přetočil na záda a na okamžik spojil své rty s těmi jeho. Rukou přitom stihl přejet přes triko po hrudi a snažil se si každý zlomek vteřiny vrýt do paměti. Vzápětí se od něj odtrhl a během mrknutí oka zmizel pryč. Zmizel z Narutova pokoje a s tím i z jeho života.
Den nato Uchiha Sasuke odešel z Konohy a světlovlasý chlapec, nic netušíce, co se stalo, si přísahal, že jej za každou cenu přivede zpět.
Tak jsem tady na dvacet minut vlezla, naši šli d obchodu, takže raději mizím dříve, než se vrátí...O_o Snad se vám povídka aspoň trochu líbila :)
Komentáře
Přehled komentářů
Prepac. Vola sa kiliaice1415.infoblog.sk
...
(kiliaice, 11. 10. 2013 19:56)
Ahoj. tvoje poviedky a vôbec tvoj blog sú super. prosim píš dalej.
PS: Aj ja som si pred mesiacom založila blog a bola by som rada keby si sa naň pozrela:)
pochvala
(Gaara z púšte, 13. 5. 2009 11:33)tak to bolo paradne vyjadrenie pocitov ale ten koniec sasuke pokazil no co uz,SASUKE!!! NARUTO ta aj tak najde a dovedie naspet do KONOHY!!! sak uvidis :D
^_^
(Glorilian (http://glorilian.sblog.cz), 16. 2. 2009 11:29)Hm - pěkná. Velice se mi líbí. =)
Mocky hezu povídka!
(Aďa-chan, 12. 2. 2009 19:25)
Kuju za věnování :)
Za nadpis nemáš zač...jen mě to tak napadlo..xD
Povídka se mi moc líbila stejně jako všechny ostatní :) Těším se na další povídky :)
Teda...
(Sax, 12. 2. 2009 9:49)...tak tohle se mi moc líbilo... vážně se ti to povedlo... co k tomu říct víc... moc pěkně vyjádřené city... ^_^
....
(akyra, 12. 2. 2009 7:04)byla krásná fakt neměla chybu a hele chci pokračování S DOBRÝM KONCEM JASNÉ?!!!!!
..
(kiliaice, 11. 10. 2013 19:57)