Zlomenina

Naruto se zneklidněně převaloval ve stanu, který sdílel spolu se Sasukem a Sakurou. Byly tři hodiny ráno a on stále ještě nemohl usnout. Nechtěl své přátele probudit, nechtěl, aby ho takhle viděli, ale té bolesti začínal podléhat. Ať už si lehl jakkoli, bolest v hrudi se stupňovala. Trhaně zhluboka dýchal a po tváři mu stékaly kapičky potu, zatínal zuby aby nesténal. Neřekl jim o tom, ale při oné krátké bitce, kterou v noci svedli s partou nepřátelských ninjů, mu jeden z nich nejspíš zlomil žebro. Nebyl žádný doktor, ale podle toho hlasitého křupnutí a neuvěřitelné vlny bolesti si byl zlomeninou téměř jistý. Nikomu to neřekl, už tak na sobě cítil Sasukeho výsměšný pohled, nechtěl ještě přilévat benzín do ohně.

Podařilo se mu zahrát, že ho jen bolí břicho, ale teď, po čtyřech hodinách bolestí, jeho vůle značně poklesla a hrdost byla ta-tam.

,Tohle nezvládnu…´ pomyslel si a zamrkal další slzy, které se mu draly do očí. Ať už byla bolest jakkoli velká, odmítal plakat. Zaklonil hlavu, podepřel se v lokti a pomalu, velice pomalu se zkoušel posadit. Měl pocit, že se mu to žebro za chvíli zlomí nadvakrát, nakonec se mu však podařilo dostat se do sedu. ,Tak a co teď?´

,,S-Sakura-chan?“ položil dívce vedle sebe ruku na rameno a jen zlehka s ní zatřásl. Nemohl si dovolit jakýkoli prudší pohyb. Sakura však jen cosi nesouhlasně zamručela, zavrtěla se a spala dál. Naruto přesunul svůj pohled za ni na Sasukeho, ale při představě, že by ho měl budit, jen zbledl. Zabil by ho, tím si byl jistý. Jenže co dělat?

,,Sakuro!“ zasyčel dívce do ucha a rozepnul jí spacák v domnění, že by ji to mohlo vzbudit. A opravdu, Sakura se z boku převalila na záda a zmateně zamžourala očima.

,,Co se děje…?“ zabručela rozespale a už-už se chystala znovu zalomit, když vtom si všimla Naruta blízko sebe. Možná až moc blízko.

,,Naruto!!!“ zaječela rozzuřeně myslíc si, o co nepokoušel a žduchla do něj, aby ho od sebe dostala. Naneštěstí její rána přistála do oblasti kolem zranění a Naruto jen bolestně zavyl jako raněné zvíře. Do očí se mu nahrnuly další slzy a on se jen bezmocně schoulil do klubíčka a snažil se to vydýchat.

,Přece ho to nemohlo tak bolet,´ podivila se Sakura v duchu, rázem čilá jako rybička. Nevěděla, co má dělat, pochybovala, že by Naruta nějak zranila. Dívala se, jak se chlapec lehce třese a zahryzalo ji svědomí. ,Asi jsem ho neměla praštit…´

,,Co to tady děláte…“ Sasukeho hluboký hlas ji vytrhl z přemýšlení.

,,Sasuke-kun!“ otočila se na něj s omluvným úsměvem, ale jakmile se setkala se Sasukeho vražedným pohledem, její úsměv povadl jako nezalévaná květina. ,,Totiž…Je mi líto, že jsme tě vzbudili, ale s Narutem je něco v nepořádku…“

,,J-jsem v po-pohodě,“ ozval se Naruto za nimi a snažil se znovu posadit. Teď to šlo ovšem mnohem hůř, bolest již byla po Sakuřině ráně ještě větší. ,,Jen jsem se chtěl z-zeptat…jestli nemáš prášek…proti bolesti?“

,,Ještě pořád tě bolí to břicho?“ zeptala se dívka značně starostlivě a Narutovi bylo hned jasné, že je to jen kvůli jejímu svědomí. ,,Měl bys zajít za Kakashi-senseiem.“ Blonďáček se konečně dostal do sedu.

,,A ty žádný prášek proti bolesti nemáš?“ protáhl zoufale obličej, ale jakmile se všiml páru černých očí, které ho bedlivě pozorovaly, nasadil výraz hrdiny bez bázně a hany. Zaměřil se raději na Sakuru, která jen lítostivě zavrtěla hlavou, a nevšiml si, že černé oči se zbarvily doruda.

,,Ty jseš takový idiot,“ povzdechl si zničehonic Sasuke, po čtyřech přešel k Narutovi a překvapivě opatrně jej podepřel. Sakuře užasle poklesla čelist a zmateně těkala očima z jednoho chlapce na druhého. ,,Odvedu ho za Kakashim.“

,,Zvládnu to sám!“ zaprotestoval Naruto a chtěl se mu vytrhnout, ale ten pohyb mu jen způsobil další bolesti.

,,V tomhle stavu by ses ani nevyplazil ze stanu,“ odfrkl si Sasuke a spolu s- teď už povolným- Narutem vylezli ze stanu. Sakura nad Sasukeho překvapivým jednáním jen nechápavě kroutila hlavou a znovu se zachumlala do spacáku.

,,Proč jsi za ním nezašel hned?“ zeptal se Sasuke zamračeně. Přestože Kakashiho stan byl od toho jejich ani ne deset metrů, jejich tempo bylo tak žalostné, že to trvalo trošku déle.

,,Kvůli bolesti břicha?“ ušklíbl se Naruto a hned nato obličej zkřivil bolestí. Sasuke jen protočil oči v sloup a zastavil se i s ním.

,,Přestaň to hrát, usuratonkachi,“ utrhl se na něj a otráveně pokračoval dál. Už tak byl naštvaný, že ho vzbudili. Blonďák ztichl, už neměl důvod lhát a momentálně byl zaměstnán něčím jiným, než aby se pustil s černovlasým chlapcem do hádky. Po dalších pár vteřinách se konečně dostali ke stanu jejich senseie.

,,Kakashi-sensei?“ zavolal na něj Sasuke a dál přidržoval Naruta, aby se neskácel k zemi. Netrvalo dlouho a ze stanu vykoukla Kakashiho rozčepýřená hlava. Jejich sensei byl čilý a vypadalo to, že je připravený bojovat, ale jakmile spatřil dva své studenty, nasadil svůj typický výraz napůl spícího člověka.

,,Děje se něco?“ optal se a pozorně si prohlédl bledou upocenou Narutovu tvář. ,,Co se mu stalo?“

,,Tvrdí, že ho jen bolí břicho, ale spíš bych řekl, že je zraněný. Chce si jen hrát na hrdinu a zapírá to,“ odfrkl si Sasuke a s Kakashiho pomocí dostal Naruta pomalu do stanu.

,,Je dobře, že jsi ho sem přivedl. Zjistím, co mu je, ty mezitím běž zpátky do stanu se vyspat,“ řekl Kakashi směrem k Sasukemu, když ho s menšími potížemi položili na spacák na záda. Sasuke tedy jen pokrčil rameny a vydal ze zpátky do jejich stanu. Jak už se tam dostane Naruto, nebyla jeho věc a nemusel se o to přece starat.

,,Ach jo, Naruto…“ povzdychl si Kakashi a zavrtěl hlavou. Blonďáček vykouzlil svůj dětský úsměv a přestože bolest nepolevila, vypadal opravdu upřímně. Nad tím Kakashi jen žasl. Dokázal se usmívat opravdu v každé situaci. ,,Pokud jsi zraněný, měl jsi za mnou přijít hned a ne čekat, až se to ještě zhorší.“

,,Omlouvám se, sensei.“ Narutovi to bylo jedno. Teď, když už byl se svým senseiem, se cítil v bezpečí.

,,Mě se neomlouvej. Teď si svlékni mikinu a triko, abych tě mohl trochu prohlédnout.“ Naruto se na něj podíval jako na blázna a mírně při tom zčervenal. Pak se sklopenýma očima lehce zavrtěl hlavou.

,,Naruto, já tě přece nekousnu,“ pousmál se Kakashi, přestože se mu v hlavě odehrával pravý opak. ,Minato-sensei by mě zabil…´ Blonďák na něj chvíli nechápavě hleděl, než mu došlo, co tím myslí, a zrudl ještě víc.

,,To ne, já jen…Nemůžu se moc hýbat…“ uvedl situaci na pravou míru a s jistým zadostiučením sledoval, jak Kakashi znejistěl. Byl si dokonce jistý, že se pod svou maskou i červená, stejně jako on před chvílí.

,Co jsem si sakra myslel?´ pomyslel si a beze slov mu opatrně sundal mikinu. Když došlo na triko, postupoval mnohem pomaleji a opatrněji a Naruto jen klidně ležel.

,Dotýká se mě, konečně… Není to sice situace, v jaké bych s ním chtěl být, ale aspoň něco,´ říkal si Naruto v duchu, když ho sensei konečně osvobodil z trika. Kakashi si ani v tom šeru nemohl nevšimnout modrající napuchliny, která se táhla v místě, kde se nacházela pravá část hrudního koše. Jen lehce po ní přejel prstem a Naruto sotva zadržel bolestné zasténání.

,,Budeš to mít zlomené,“ dedukoval Kakashi a Naruto jen protočil oči v sloup.

,,To je mi jasné,“ ušklíbl se, když tu se zničehonic objevil Kakashiho obličej těsně u něj.

,,Nebuď drzý, Naruto, mohlo by se ti to vymstít,“ zašeptal maskovaný ninja a pomaloučku se od něj odtáhl. ,,Posaď se, musíme to alespoň zafixovat.“ Pomohl ještě zkoprnělému Narutovi a začal se přehrabovat ve svém batohu, než našel obinadlo.

,,Jak se to stalo?“ zeptal se jen tak mimochodem, když Narutovi obvazoval hrudník. Do té doby panovalo hrobové ticho; Kakashi se plně soustředil na svou práci a Naruto dělal všechno pro to, aby se nečervenal.

,,Když nás napadli, tak mi jeden z nich vrazil pochvu meče mezi žebra-“

,,Nebo spíše do žebra a to se ti zlomilo.“

,,J-jo, tak nějak…“
,,Vážně jsi za mnou měl zajít hned. Je možné, že to máš zlomené nadvakrát. Nemusel sis hrát na hrdinu. To ses tolik obával toho, že se ti bude Sasuke pošklebovat?“ Podle Narutových hořících tváří usoudil, že se trefil. S povzdechem obvaz trochu utáhnul, zavázal, ale své ruce z jeho těla neodtáhnul. Za to byl Naruto rád, ty letmé dotyky byly pro něj něco nového, něco, co ještě v životě necítil.

,,Hned ráno se sbalíme a vyrazíme zpátky, Tsunade-sama tě musí pořádně vyšetřit.“

,,Cože?! Ale Kakashi-sensei, to není nutný! Zvládnu-“ Příval rozhořčených slov zarazil až Kakashiho ukazováček, který jemně přejížděl po jeho rtech.

,,Zítra se vracíme,“ zopakoval ninja tiše a znovu si rozestlal spacák, čímž dal Narutovi najevo, že už by měl jít.

,Teď nebo už nikdy,´ pomyslel si chlapec s knedlíkem v krku a než Kakashi stihl dolehnout, naklonil se k němu a vtiskl mu rychlý polibek na rty. ,,Díky,“ vyhrkl, když viděl, jak sensei ztuhl, a chtěl se okamžitě vypařit, ale dvě věci mu v rychlém pohybu bránily- bolest, která byla sice mírnější, ale pořád byla, a Kakashiho ruka obtočená kolem jeho pasu.

,,Nemáš zač,“ pousmál se Kakashi, pomalu si ho přitáhl k sobě a stejně jako předtím on ho políbil, tentokrát však dlouze a vášnivě. Naruto nebyl s to uvažovat na svým jednáním, obtočil ruce kolem Kakashiho krku, přičemž si mu sedl do klína, a dychtivě pootevřel pusu, aby mohli zapojit i jazyky.

,,Je tam nějak dlouho…“ pronesla Sakura ve vedlejším stanu, když nemohla usnout. Věděla, že ani Sasuke nespí, jeho dech byl nepravidelný a mělký. ,,Co myslíš, že Narutovi je?“ Sasuke jen něco neurvale zabručel a otočil se k ní zády a dal ji tím najevo, že ho to absolutně nezajímá.

,Už zase mě ignoruje,´ postěžovala si v duchu, trucovitě nafoukla tváře a taky si lehla.

,,Naruto přežije všechno,“ zaslechla odpověď asi po dvou minutách a lehce jí zacukalo obočí. Musela s černovlasým chlapcem souhlasit, přesto se však neubránila pesimistickým myšlenkám.

,,Zajímalo by mě, co tam tak dlouho dělá,“ řekla si nahlas pro sebe a zadívala se do stropu stanu. Když se Sasuke vedle ní pobaveně uchechtnul, zčervenala a došlo jí, co to řekla za dvojsmysl.

,,Třeba si to s Kakashim rozdává.“ Koutkem oka viděla, jak Sasuke při těch slovech krčí rameny a zrudla až po kořínky růžových vlasů.

,,Sasuke-kun!“ vyjekla nahlas rozhořčeně, ale to už jí v hlavě probíhaly nejrůznější představy.

,,Spi,“ povzdechl si Sasuke otráveně; ona nikdy nepochopí vtip, ani když se o něj pokusí Uchiha. Sakura tedy zabrblala cosi jako omluvu a otočila se k němu zády stejně, jako on k ní.

,Třeba si to s Kakashim rozdává,´ znělo jí neustále v hlavě a ať dělala co dělala, své představy nemohla vyhnat z hlavy. ,Tohle bude dlouhá noc,´ pomyslela si nešťastně a s přáním, aby se jí nic podobného nezdálo, se pokoušela usnout.

Ehm, omlouvám se, tohle je moje první povídka na KakaNaru, ani nevím, co mě to popadlo... Je to dost chabý pokus, ale snad to není úplně nejhorší..O_o