,,Ale…O čem to mluvíš,liško?“užasl Hiei a nemohl uvěřit tomu,co teď Kurama právě řekl.

,,Jak jsem řekl,Hiei.Je konec.Mrzí mě to,ale uvědomil jsem si,že miluji někoho jiného.Koronue,má opravdová láska,se vrátil.“oznámil Kurama skleslým hlasem,ale v očích mu svítily plamínky radosti.Hiei na něj nevěřícně zíral jako na blázna.

,,Kuramo,proboha,vzpamatuj se!To není možné,aby se Koronue vrátil,je totiž mrtvý!"řekl už téměř zoufale,ale Kurama jej neposlouchal.

,,Mýlíš se,Hiei.A já ti to dokážu,tady a teď."řekl přesvědčivě s blaženým úsměvem.A opravdu,najednou ze stínu vyšel Koronue,opravdový,z masa a kostí.Hieimu spadla čelist a vražedně ho pozoroval.

,,Rád tě poznávám,Hiei.Chtěl bych ti poděkovat,že ses mi o Kuramu takhle postaral."promluvil Koronue hlubokým hlasem.Nespustil z ohromeného Hieiho oči a s posměšným úšklebkem přešel ke Kuramovi.

,,Co tady děláš ty?Proč jsi tu?!“zavrčel Hiei naštvaně a věnoval Kuramovi jeden ublížený pohled.Ten už-už otevíral pusu,aby něco řekl,ale Koronue vzal jeho hlavu do dlaní,natočil k sobě a začal líbat.Jednou rukou mu přitom bloudil po těle tak,aby na ni měl Hiei perfektní výhled.Kurama v mžiku na Hieiho zapomněl,své ruce omotal kolem krku Koronueho a utápěl se v jeho polibcích.Hiei na ty dva nevěřícně zíral.Nemohl uvěřit tomu,co Kurama právě dělá,přímo před ním.Chvíli měl pocit,že se na místě sesype,ale pak se v něm cosi zlomilo.Už to nebyl ten Hiei.Ne,jeho láska ho zradila,a vypadalo to,že se z něj všechny city vytratily.Ale toho si Kurama nevšiml.

,,Vybral sis,Kuramo?Dobře,jak chceš,je to tvoje volba.Ale něco tady nehraje,a pak za mnou nechoď se zlomeným srdcem.“řekl s očima nenávistně upřenýma na Koronueho a zmizel oknem pryč.

Kurama se od Koronueho na chvíli odtrhnul a s provinilým výrazem se zadíval na vlající záclonu.

,,Myslíš,že to bylo správné?Mohli jsme mu to říct šetrněji…“zašeptal a po tváři mu stekla jedna osamělá slza.Koronue se mírně zamračil.Prstem slzu setřel a zadíval se Kuramovi do očí.

,,Ano,udělal jsi správně,o tom nepochybuj.U někoho,jako je Hiei,by soucit jenom uškodil,takhle to měl rychle za sebou.Hlavně se kvůli tomu už netrap,jsem tady přece já.“řekl něžně a objal ho.Kurama se v jeho náručí se spokojeným úsměvem schoulil.

,,Asi máš pravdu,Koronue,jako vždy.“přiznal a zavřel oči.Najednou cítil Koronueho rty na svém krku a jak mu stahuje košili,a trochu se vyděsil.

,,P-počkej,Koronue,co to děláš?“zčervenal a s koktáním ho jemně odstrkoval.Koronue zvedl s nevinným úsměvem hlavu.

,,Děje se něco,Kuramo?“zeptal se a vpíjel se do jeho očí.

,,No…Už jsem unavený,a navíc…Myslím,že je to na mě trochu rychle…“Kurama bloudil očima po svém pokoji a vyhýbal se Koronueho tmavým očím.

,,Nemusíš se bát,nebudu dělat nic,co by se ti nelíbilo.Víš přece,že já bych ti nikdy neublížil.Jestli to teď nechceš,nemusíme spěchat,máme pro sebe dost času.“ujistil ho,vzal do náruče a přenesl do postele.Jemně ho na ni položil a chystal se odejít,ale Kurama jej chytl za rukáv.

,,Zůstaneš tu se mnou,prosím?“zeptal se a upřel na něj prosebný pohled.A tomuhle štěněčímu pohledu nebyl schopen odolat ani Koronue.

,,Jsi mazaná liška,Kuramo.Samozřejmě,že s tebou zůstanu.“usmál se a vlezl si k němu.Kurama se ke Koronuemu přitiskl,objal ho kolem pasu a s úsměvem na tváři usnul.

***V Zásvětí…***

Yomi stál v podzemní komnatě před velkou obrazovkou a se spokojeným úsměvem pozoroval spícího Kuramu.

,,Zatím jde všechno podle plánu…“pomyslel si a blýsklo se mu nenávistně v očích.

,,Nemyslíte si,že to trochu přeháníte,můj lorde?“ozval se za ním vyčítavý hlas jeho rádce Youdy.

,,Ne,to si opravdu nemyslím.Kurama dostane to,co si zaslouží,bolest v srdci.Bude tak zoufalý,že se zabije sám,a já nebudu muset hnout prstem.Všechno to zařídí Koronueho iluze,kterou jsem vytvořil.Hraje to dobře,co myslíš?“ušklíbl se Yomi a propukl v hlasitý,jízlivý smích.Youda si povzdychl a nesouhlasně vrtěl hlavou.

,,Opravdu věříte v to,že se Kurama sám zabije?“ Yomi se přestal smát a obličej se mu zkřivil vztekem.

,,Ano,věřím!Pro Kuramu znamená Koronue všechno,celý svůj život by pro něj obětoval!A když zjistí,že žádný Koronue se nikdy nevrátil,že ve skutečnosti miluje pouhou iluzi mnou stvořenou?Tak co asi bude dělat?!Já ho znám,zhroutí se a nebude mít pro co žít!“křičel a při té představě se opět bláznivě rozchechtal.

,,Tohle nedopadne dobře…“pomyslel si Youda a odšoural se pryč.Hned,jak se za ním dveře zavřely,se Yomi uklidnil a zamračeně se zahleděl do obrazovky.

,,Já Koronueho miloval,ale on si vybral Yo-ko.Máš,co chceš,Kuramo,ale ne nadlouho.Netušíš,že čím déle s iluzí jsi,tím víc z tebe vysává životní sílu.A až z tebe vysaje poslední kapku života,ty zemřeš,Koronue se stane opravdovým a budeme navždy spolu.“řekl si pro sebe a nad svým propracovaným plánem se posměšně uchechtl.

***

 Kurama pomalu otevřel oči a rozhlédl se po pokoji.Chtěl Koronueho uvítat do nového dne polibkem,ale mělo to malý háček;Koronue vedle něj neležel.Lehl si tedy zpátky a zabořil hlavu do polštáře.Bylo mu to divné,protože ho jasně cítil,jako by byl přímo vedle něj.Zavřel oči,a v tu chvíli ucítil na svých rtech jemný,teplý tlak.Věděl,kdo to je,ale nic nechápal.

,,Koronue,kde jsi byl?“zeptal se užasle,když se od sebe odtrhli.

,,Jak to myslíš,celou dobu jsem byl tady,hnedle tebe.“řekl Koronue zamračeně,ale uhnul očima k podlaze.

,,Ale já se díval,nebyl jsi tu…“namítl Kurama zmateně,jenže Koronue ho umlčel.

,,Kuramo,asi jsi byl ještě rozespalý,já tady byl.Byl jsem tu celou noc.“zašeptal mu vyzývavě do ucha,převalil se na něj a začal ho líbat na krku.Jeho ruka bloudila po Kuramovi těle,ale když se snažil sundat mu pyžamo,Kurama ho lehce odstrčil.

,,Koronue,prosím…“řekl roztřeseným hlasem,jak se mu zrychlil při Koronueho dotecích tep.Koronue se,i když dost nerad,odtáhl.

,,Omlouvám se,Kuramo,asi jsem se nechal trochu unést…“pousmál se a zadíval se mu hluboko do očí.A přesně v ten okamžik se Kuramovi příšerně zatočila hlava.Chtěl něco říct,ale omdlel,a poslední,co viděl,byl Koronueho úšklebek…Koronueho rty se zvlnily ve vítězoslavný úsměv a vstal z postele.Sešel po schodech do kuchyně a z kapsy pláště vytáhl stříbrný přívěsek.Otevřel ho a před ním se objevil Yomiho hologram.

,,Tak jak to jde,“Koronue“?“ zeptal se Yomi,a poslední slovo vyslovil s jistou dávkou sarkasmu.

,,Všechno podle vašeho plánu,pane.Kurama omdlel,takže už asi polovina jeho životní síly je má.Mám s tím pokračovat dál?“přikývl Koronue,a na pár vteřin se zničehonic vypařil.Po krátké chvíli opět stál na svém místě,jakoby se nikdy ani na chvíli nevytratil.Yomi se zamračil.

,,Jak vidím,pořád se v tomto světě nemůžeš příliš udržet.Máš ještě příliš málo životní síly.Musíš co nejdříve přivést Kuramu do Zásvětí,jako člověk tam nemá šanci na přežití,a ty pak získáš zbytek jeho bezcenného života.“řekl a toužebně se mu rozzářily oči.

,,Ještě dnes?“

,,Přesně to jsem měl na mysli.“  Koronueho iluze poslušně kývla a přívěsek schovala.Yomi zmizel,a tak Koronue nalil vodu do sklenice a šel zpátky do pokoje.Skleničku položil na stolek vedle postele a otevřel okno,aby se vyvětralo.Přešel k posteli,sedl si na ni a lehce s Kuramou zatřásl.Chvíli to sice trvalo,ale nakonec přece jen se na Koronueho koukaly smaragdově zelené oči.

,,Koronue,co-co se to stalo?“zeptal se zmateně a pomalu se posadil.Bolestně syknul a chytl se za hlavu,opět ucítil,jak moc je slabý.,,Strašně se mi točí hlava a cítím se prázdný…“

,,Nebude to nejspíš tím,že se přepínáš?Škola,potíže s Hieim…Je toho moc,nemyslíš?“

V Kuramovi se při vzpomínce na Hieiho opět ozvalo svědomí.Koronue to z toho utrápeného pohledu poznal,a moc se mu to nelíbilo.

,,Kuramo,ty Hieiho stále miluješ?Nebo miluješ mě?“ Koronue nasadil smutný pohled.Dokonce se přemohl a do očí mu vhrkly slzy lítosti.Kurama se k němu otočil s nevěřícným pohledem.

,,To není pravda,Koronue.Hiei je minulost,teď miluju jen tebe,udělal bych pro tebe cokoliv.“ujistil ho a políbil jej do vlasů.Koronuemu se blýsklo v očích.

,,To moc rád slyším,lásko.Chtěl bych totiž po tobě jednu,pro mě velmi důležitou,věc.Chci,aby ses se mnou alespoň na chvíli vrátil do Zásvětí.“

V Kuramovi hrklo.Vzpomněl si na vše,co v Zásvětí prožil,vzpomněl si na svou minulost.Nechtěl se tam už nikdy vrátit,ale přece právě řekl,že pro něj udělá cokoliv…

,,A-a proč?“

,,Víš,chtěl bych navštívit všechna místa,na kterých jsi se mnou byl jako Yo-ko.A kdybych tam šel sám,bylo by mi bez tebe smutno.“

Kurama cítil,jak rychle měkne.Když se Koronuemu podíval do jeho velkých,tmavých očí,nemohl ho zklamat a říct ne.Lehce kývl,a Koronue ho samou radostí objal.

,,Můj úkol je splněn,pane.“pomyslel si se spokojeností v duši a tiskl k sobě Kuramu.Ale ani Koronue nevěděl,proč ho Yomi stvořil,proč má Kuramu zabít,a ani nevěděl,že je jen pouhou náhražkou opravdového Koronueho,který už je nějaký ten pátek mrtvý.

,,Koronue,já…“začal Kurama šťastně,ale najednou dovnitř oknem skočil Hiei s katanou a probodl Koronuemu břicho.Jak čekal,žádná krev se neobjevila.Kurama roztřeseně zíral na Koronueho s pusou vyděšeně dokořán.

,,Kuramo…“hlesl Koronue překvapeně,ale hned nato se rozplynul,a na zem dopadl jen jeho plášť.Kuramovi se nahrnuly slzy do očí a svezl se na zem.

,,Koronue…Koronue!!!“začal křičet a bušil pěstí do země.Na podlahu dopadaly slzy hořkosti a Kurama svíral v náručí Koronueho plášť.Hiei ho zamračeně pozoroval.Schoval katanu a pokleknul ke Kuramovi,který na zemi beznadějně vzlykal.Chtěl ho obejmout,ale Kurama se po něm ohnal pěstí.

,,Hiei,cos to udělal!Zabil jsi mi Koronueho,mou jedinou opravdovou lásku!Jak jsi to mohl udělat,nenávidím tě!“zařval a věnoval mu pohled plný nenávisti.Hieiho ta slova zabolela,ale zachoval chladnou hlavu.

,,Nebuď hloupý,Kuramo.To jsi opravdu tak naivní?Tohle nebyl Koronue,byla to jen iluze.“řekl,vytrhl mu plášť z ruky a nechal ho shořet.Kurama nevěřícně hleděl s uslzenýma očima na popel,který se na zem snesl a lehce vrtěl hlavou.

,,I-iluze?Ale…Ne,to není možné!Hiei,konečně jsem našel opravdové štěstí,copak to nemůžeš pochopit?A tys mi to štěstí vzal,to ti nikdy neodpustím!“ Hiei byl s jeho větou čím dál vzteklejší.

,,Vzpamatuj se už!To nebyl Koronue,copak ti to ještě nedocvaklo?!Čekal jsem,že ty to poznáš,ale jak vidím,tak ti láska k tomu mrtvému youkaiovi zatemnila mozek!Ta iluze byla Yomiho nebezpečný výtvor,která z tebe doslova vysávala život.Pochop to konečně,miloval jsi iluzi,vzduch!Koronue se nevrátil,a nikdy nevrátí!A víš proč?!Protože je mrtvý!!!“zařval po něm rozzuřeně.Kuramovi stékaly slzy proudem a začalo mu to všechno docházet.To,jak omdlel,to nebylo jen tak…A čím víc si to uvědomoval,tím víc ho to bolelo a nechtěl si to připustit.

,,Dost už!“vykřikl zoufale a chytl se za hlavu.Hiei se zarazil a uklidnil se.,,Asi jsem to trochu přehnal.“pomyslel si provinile a přešel k němu.

,,Kuramo,omlouvám se,že jsem na tebe tak křičel.Ale nechtěl jsi to pochopit,nic jiného mi nezbývalo.Všechno už bude dobrý,uvidíš.“chlácholil ho a konejšivě objal.Kurama ho ale odstrčil a vstal ze země.

,,Ne,Hiei,nic nebude dobrý.Pro mě ne.Odejdi,prosím,a už se tady nevracej.Promiň,ale nevím,jestli budu ještě schopen někdy někoho milovat,Koronue byl pro mě vším.A tohle bylo horší,než kdyby se opravdu vrátil a nemiloval by mě.Prosím,Hiei,odejdi!“řekl roztřeseným hlasem.Hiei si povzdychl,věděl,že to tak skončí.

,,Dobře,Kuramo.Jestli to tak chceš,odejdu.Ale pamatuj si,že už se nikdy nevrátím.Vzkaž Yusukemu a ostatním,že jsem šel navždy do Zásvětí.Sbohem.“řekl a chtěl odejít.Kurama si vyčerpaně sedl na postel a přemýšlel,co má dělat dál,a najednou se za ním Hiei naposledy otočil.

,,A Kuramo?Nedělej blbiny,jasný?Nezapomeň na svou matku,která tě potřebuje.“dodal,a zmizel oknem.Navždy.Kurama zíral na okno s vytřeštěnýma očima a překvapeným výrazem.Po tváři mu sklouzla jedna osamělá slza.

,,Máš pravdu,Hiei.Máš úplnou pravdu.Málem bych zapomněl,musím se o Shiori postarat.Ale jak to mám udělat,když nemůžu zapomenout na Koronueho…?“řekl jen tak do prázdna,ale byl rozhodnutý.

***

,,Ten zatracený Hiei!Už to skoro vyšlo,nebýt jeho…!“Yomi sledoval na obrazovce Kuramův rozhodný výraz a nebyl z toho zrovna dvakrát nadšený.

,,Já vám říkal,pane,že to nevyjde.Zapomněl jste na jednu podstatnou věc,Kurama by si sám život nevzal,není až tak sobecký.On ví,že by to jeho matka nepřežila.“promluvil moudře Youda.Yomi se za ním otočil s vražedným pohledem.

,,Já se tě ale na nic neptal,Youdo!Zmiz mi z očí,nebo se neudržím!“křikl,a Youda ihned zmizel.Přece jen,svého krku si cenil víc než dost.Yomi se znovu zahleděl do obrazovky.Když si byl jistý,že v místnosti už nikdo není,svezl se na zem,obličej se mu zkřivil bolestí a po tváři mu stékaly slzy.

,,Koronue…Už jsem byl tak blízko…“šeptal zničeně a obrazovku vypnul.

***

Od té osudné události uběhl už týden.Kurama znovu začal chodit normálně do školy,ale už to nebyl on.Nikdo si toho ale nevšiml,ani jeho přátelé.Jen Shiori vycítila,že s jejím synem není něco v pořádku.Ale i když se ho vyptávala,co mu je,Kuramova odpověď byla stále stejná:,,Nic mi není,mami.Neboj se,zůstanu tady a postarám se o tebe.“ Ale pravda byla jiná.Kurama byl fyzicky v úplném pořádku,ale psychicky byl na dně,i když to dokázal perfektně skrýt.A tak jediný člověk,na kterému Kuramovi doopravdy záleží a navždy záležet bude,je jenom Shiori,nikdo jiný.Po Koronuem mu zbyla v srdci jen malá,nesmazatelná vzpomínka.