1.kapitola-VÝLET

Yusuke,Kurama,Hiei,Kuwabara a Koenma šli lesem.Vydali se na procházku asi ve 3 hodiny,ale teď bylo pozdě v noci.,,No to je fakt paráda.Hele,Urameshi!To byl všechno tvůj nápad!Dělej něco!Víš,kde to jsme?"panikařil Kuwabara.Yusuke se zamyslel,pak se ušklíbl a řekl:,,Něco rozhodně vím-ztratili jsme se!" ,,No,to sis všiml brzo."poznamenal Koenma.,,Copak copak?Bojíš se tmy?"popichoval Hiei Kuwabaru.,,Ne!Jen se necejtím bezpečně v temným lese uprostřed noci."bránil se Kuwabara.,,Ale no tak.Můžeme přespat tady.Není nic lepšího,než spát pod hvězdami."řekl klidně Kurama.,,No jasně!Rozděláme oheň a budem si vyprávět strašidelné historky!"přidal se vesele Yusuke,a už se vydal hledat nějaké dřevo.Kuwabara se celý klepal.Hiei se mu potichu smál,a když si toho Kuwabara všiml,naštvaně řekl:,,No co,je mi zima!"To už se na něj otočili všichni a začli se smát na celé kolo.Kuwabara zrudl až za ušima a uraženě šel dál.,,Hej,jak ti může bejt zima!Je srpen a k tomu jak na Sahaře,blbečku!"chechtal se Yusuke.,,Asi před hodinou jsem volal Mitaraiovi,aby pro nás přijel autem,ale pochybuju,že nás najde."povzdychl si Koenma.Pak došli na osamělou úzkou silnici.,,Tak rozděláme ten voheň,nebo ne!"bručel netrpělivě Yusuke.Najednou uviděli dvě světla od auta.Koenma se za ním rozběhl.,,Tohle by měl dělat Saotome..."pomyslel si,a auto zastavilo.,,Mitarai,no koneč..."řekl,ale Mitarai to rozhodně nebyl.Z okýnka zvědavě vykukoval starý pán,a vedle něj seděla na sedadle stará paní.,,To je ale sympaťák.Toho bych mohl vzít na vyjížďku."řekl mile děda.,,Tak jedem!"zajásal Yusuke,a všichni se do auta natlačili.,,Můžete u nás přespat,chlapci.Není bezpečné se takhle v noci toulat po lese.Právě jsem upekla koláče."řekla paní.,,Koláče!!!Ty jsem neměl už....no...věky!Genkai není zrovna typ,který by stál u pekáče.Já mám rád jahodové,makové,skořicové...prostě všechny!"rozplýval se Kuwabara.,,Myslíš,že je to dobrý nápad?"zeptal se potichu Kurama Hieiho.,,Nevím,ale cítím z něj neznámou sílu.Ale Yusukemu to ríkat nebudem,divil by se.No,a Kuwabarovi...bez komentáře.Nestojím o jeho koňský smích."Odpověděl šeptem Hiei,a pohledem hypnotizoval zátylek starého muže.Kurama krátce přikývl a díval se z okna ven,kde se prudce rozpršelo.Asi po půl hodině dorazili do města Hocuspoc,kde oba staří lidé žili.Když jím projížděli,vypadalo velmi pochmurně.Vystoupili z auta,a vydali se do velkého dřevěného domu na kraji útesu.Zvenku vypadal docela zchátrale,ale zevnitř byl útulný.Všichni se sesedli u stolu,a paní přinesla dva vrchovaté talíře koláčů.Každý si vzal po dvou,ale Kuwabara...,,Páni!Už nesním ani drobeček!"postěžoval si s plným břichem.,,No jistě,protože už žádné drobečky nezbyly,ty imbecile."poznamenal Yusuke a civěl na prázdné talíře.,,To vůbec nevadí.Zítra upeču další,a jestli tu zůstanete i déle,udělám..."řekla stará paní usměvavě(přesný opak babči Genkai).,,Promiňte,ale my se musíme vrátit domů.Zůstaneme tu jen na jednu noc."přerušil ji Koenma,a oba staří lidé posmutněli.,,Aha.To je škoda.No,už je pozdě a vy jste určitě moc ospalí.Vyjděte po schodech nahoru a po pravé straně je pokoj pro hosty.A neváhejte křiknout,kdyby jste něco potřebovali.Dobrou noc,a ať vás blešky štípou celou noc.Nebo něco jiného."řekla paní tajemně,a oba s tichým smíchem odešli.,,Co asi myslela tím ,,něco jiného,,?"podivil se zmateně Yusuke.,,Třeba termity."pousmál se Kurama,a všichni šli nahoru.

V pokoji bylo přesně 5 postelí,krb,houpací křeslo a malý stolek.Taky tam byly další dveře,které vedly do koupelny.Kuwabara ji šel ihned navštívit.Yusuke se pohodlně usadil v houpacím křesle,a Kurama a Hiei stáli.Hiei vedle dveří a Kurama vedle krbu.,,Měli bychom rozpálit oheň.Na to,jaké je venku vedro,je v tomto domě docela zima."navrhl moudře Koenma.Klekl si a chtěl rozdělat oheň(Hiei by to měl sice mrknutím oka,ale tak...),ale najednou se tam oheň objevil sám a spálil mu prsty.,,Myslím,že oheň rozpálil tebe,Koenmo!"chechtal se Yusuke škodolibě.Najednou se křeslo,na kterém seděl,prudce naklonilo dopředu,a Yusuke hodil perfektní šavli na čumák.Všichni měli co dělat,aby nevybuchli smíchy.Kuwabara se mezitím spokojeně sprchoval.(Nevěděla jsem,že si s koupelnou takhle rozumí...)Najednou uslyšeli,jak Kuwabara zděšeně zařval.Pro ty,kteří viděli v SK tenhle díl,je jasné,jak Kuwabara dopadne.Yusuke,Kurama a Koenma vtrhli dovnitř.Kuwabara seděl ve vaně,v ruce držel sprchu,a celá koupelna,včetně jeho samotného,byla od rozteklé čokolády.Bohužel to ale vypadalo...no...TROCHU jinak,a tak všichni dostali akutní záchvat smíchu.Dokonce i Hiei,a to už je pro Kuwabaru špatný.,,Myslel jsem...ha ha ha...myslel jsem,že lidé udržují koupelnu ve větším pořádku!"řekl Yusuke,a vzápětí dostal ze smíchu škytavku.Kuwabara se nabručeně osušil a oblékl.Zničehonic někdo zaklepal na dveře.,,Ten dům je zřejmě hodně strašidelný."prohodil Hiei,a protože byl u dveří nejblíž,otevřel.Ale nikdo tam nebyl.Hiei vyšel ven z pokoje do tmy.Najednou se ozvalo bouchnutí,a po chvíli přišel Hiei zpátky s velkou boulí na hlavě.Všichni na něj nechápavě civěli a Hiei jim v očích viděl otazníky.Poznal,že nemají daleko k smíchu,a tak se tomu snažil vyhnout.,,Něco kovového mi spadlo na hlavu."řekl svým klidným,hlubokým hlasem.Účinek dostaven,ale ne takový,jak by si Hiei přál.Všichni v tu chvíli propukli v hlasitý smích.Potom už šli raději šli spát,aby se jim nic dalšího nestalo.Kuramovi se nic hroznéhonedělo,což kluky dost namíchlo,jen záhadně zakopl pokaždé,když se hnul z místa.Moc se ale nevyspali,protože spali jen Yusuke a Kuwabara.A v tom to bylo.Yusuke se ještě ze spaní pochechtával,a Kuwabara?Ten vesele chrápal celou noc.Kurama a Koenma museli Hieiho uklidňovat,aby je nerozsekal svou katanou.Ráno kolem 7 hodin se Yusuke s Kazumou vzbudili.Oba se protáhli,hluboce zívli a pochvalovali si,jak se jim dobře spalo.Kurama,Hiei a Koenma seděli každý na své posteli,nevěřícně na ně zírali a v duchu počítali do deseti.,,Co?Vy snad ne?"zeptal se Yusuke,a pak si všiml děsivým kruhů pod očima,které měli.,,Hele,že vy jste nespali?To ale nechápu proč?"podivil se Kuwabara.To už to ti tři nevydrželi,ani flegmáč Kurama,vyskočili z postele a začla divoká hádka.,,A jak bychom asi mohli spát?!Chrápals tak,že ani ucpávky do uší nepomohly!"křičel Koenma na Kuwabaru.Yusuke se začal škodolibě smát,a Kazu zrudl vzteky.,,Ty se moc nesměj,Urameshi!V noci ti ten tvůj řehot nestačil?!Seš horší než hyena!"řval Hiei na Yusukeho.Kdyby je Kurama neuklidnil(stálo to hodně ran,a i on sám by se do nich nejraději pustil),kdoví,jak by to dopadlo.Hiei jim v duchu sliboval pomalou a krutou smrt.Za chvíli uslyšeli,jak jsou ze zdola voláni na snídani.

Sešli dolů do kuchyně,a cestou po sobě házeli vražedné pohledy.Tomu se neubránil už ani Kurama.Sesedli se u stolu,stejně jako večer.,,Tak co,vyspali jste se dobře?"zeptal se mile starý pán.,,Ne.Tenhle dům je prokletý!"postěžoval si Kuwabara a chtěl jim popsat vše,co se jim v noci stalo,ale ostatní se na něj varovně podívali,a tak zmlkl.Oba staříci se skřípavě zasmáli.,,Prokletý není jen tenhle dům.Celé město je prokleté.Hocuspoc kdysi bývalo velice rušné městečko.Teď je z něj opuštěné město duchů.Ale ten příběh by vás určitě nezajímal."řekl děda sklesle.,,My už takových historek slyšeli dost,takže nám nijak neuškodí,když nám ji povyprávíte."pobídl ho,teď už s milým úsměvem na tváři,Kurama.,,Tak dobrá.Kdysi zde žilo hodně lidí.Hocuspoc bylo velice oblíbené město,protože za městem bývaly zlaté doly.Jednoho dne tam v těch dolech vykopal mladý horník díru,a co se z nich vyvalilo,předčilo i ty nejhorší noční můry.Příšery se valily dolem,pak městem!A koho chytily,toho už nikdy nikdo neviděl.Příšery tam pořád jsou.A ten,kdo nás jich zbaví,dostane tolik zlata,kolik unese."Kuwabarovi se klížily oči nudou,ale při jeho posledním prohlášení zpozorněl.,,Říkáte zlata,kolik unesem?Tak na co čekáme?!"zajásal nadšeně.,,Počkat!Musíme se vrátit.Genkai si už určitě dělá starosti(jednohlasé:,,Ha ha ha",pozn.aut.).Dneska jsme přece měli trénovat naši duch.......víte co,ne?"namítl Koenma.,,Ale no tak,mimi.Alespoň se pudem podívat,a třeba i dostanem odměnu.Nebo se snad bojíš,že tam ztratíš dudlík?Neboj,koupíme ti novej.Stejně ho už musíš mít oslintanej."pochechtával se Yusuke,a i Hieimu se třásla brada.,,Mám strach,ale z Genkai!Pamatuješ,co udělala minule,ne?Jak jsi přišel na trénink pozdě,protože ses popral s tím gangem.Jančila tak,že se jí i Hiei raději klidil z cesty."připoměl Koenma,a jen se nad tou představou otřásl.Hiei si jen pohrdavě odfrkl.Ostatní teď na chvíli u Genkai ve vile bydlí,protože jim dost tvrdým tréninkem pomáhá víc rozvinout jejich síly.Hiei to přijal jen pro to,aby Yukinu,svou sestru,ochránil před Kazumou.Yukina u Genkai nějaký čas žije.,,To přežijem.A krom toho,až jim přinesem to zlato,určitě jančit nebude."řekl Yusuke,a všichni se zvedli.,,Tak jdem!"poskočil radostně Kuwabara.,,Pitomec."utrousil Hiei,a mohlo se vyrazit.,,Jsme vám moc vděční,chlapci.Ale dávejte na sebe pozor."mávali jim staří lidé ode dveří,a sotva se jim kluci ztratili z dohledu,začali se potichu smát.,,Teď jim ukážeme,co je doopravdy Hocuspoc."řekl stařík,a oba se na místě vypařili.

Kluci šli osamělým městem.Bylo kolem dopoledne,ale právě bylo zataženo.,,Je tu ticho,až mě z toho mrazí."řekl Kuwabara a nervózně se rozhlížel kolem sebe.,,Teď bych vám mohl říct nějakou tu strašidelnou historku,co myslíte?"řekl Yusuke záludně a blýsklo se mu v očích,když viděl Kuwabarovu nervozitu.,,Ne!"zamítl rozhodně Kuwabara.Kurama pochopil,co má Yusuke v plánu,a přestože se ráno hádali,rozhodl se,že mu krapet pomůže.Přece jen,horší bylo Kuwabarovo chrápání než Yusukeho chechot.,,Ale no tak,Kuwabaro.Jseš chlap,nebo snad ne?Třeba se při tom i zasmějem.Znáš Yusukeho,neumí být vážný.Ten by dokázal udělat z horroru i komedii století."přemlouval ho Kurama a nenápadně na Yusukeho mrkl.Ten se v duchu usmál a začal vyprávět to první,co si vymyslel:,,Takže...no..Byl jednou jeden ohavnej chlap,a ten rád doma pitval zvířata.Ve sklepě měl plno poházených mrtvol bez kapky krve,kterou z nich odsával a pil."Kuwabara ho napjatě poslouchal.,,Ale jednoho dne,když se šel na ně do sklepa podívat,nebyly tam.Otočil se,a.........BAF!!!!!!!!!!!!!!!!!!"zařval a udělal na chudáka Kuwabaru a udělal na něj jeden ze svých vyhlášených strašidelných ksichtů.Kazu zděšeně zaječel,a než se všichni nadáli,už visel Koenmovi kolem krku.Koenma ho shodil na zem a všichni propukli v hlasitý smích.,,Takhle se mi zamlouváš víc,než když v noci chrápeš,Kuwabaro."prohodil ironicky Hiei na třesoucí se hromádku na zemi.Kuwabara vstal s neurčitým výrazem na tváři.,,Já,Kazuma Kuwabara,jsem se nelekl.Ničeho se nebojím."prohlásil hrdě.,,Aha,takže Kazuma Kuwabara se nebojí ani toho velkého potkana za ním?"zajímal se Yusuke a Kazu zavřeštěl hrůzou.Otočil se,ale nic neviděl.,,To...To bylo jen na efekt."zabručel a šel dál.Kluci se vydali rozesmátě za ním.Po chvíli došli k dolu.Vypadal jako obyčejný vchod do jeskyně.,,Tak to je ono?"podivil se Koenma s pochybovačným výrazem na tváři.Yusuke si odkašlal,poklepal mu na rameno a ukázal na ceduli vedle vchodu.,,"NEVSTUPOVAT,PŘÍŠERY".Originální." poznamenal Kurama pobaveně.Bez dalších keců vešli dovnitř.Narazili na pár rozcestí,ale u všech byly ukazovací šipky,takže cesta proběhla bez problémů.Kuwabaru už nechali na pokoji,věděli totiž,že další šoky už by nemusel vydržet.Už teď se třásl jako osika.Po hodině nudné cesty dorazili do samotného srdce jeskyně.,,Tý vado!"vytřeštil Kuwabara oči.Po stěnách byly rozmístěny celé granule lesklého zlata.,,My jsme to našli!"zajásal Yusuke a Koenma se spokojeně usmál.,,Vy jste ale hlupáci."řekl najednou pohrdavě Hiei.,,Nani?!Zopakuj to,skrčku!Jseš snad alfabet,nebo co?Našli jsme to,tak zavři klapačku!"zařvali vykolejení Yusuke a Kuwabara.,,Kluci,Hiei má bohužel pravdu.Nerad vám to říkám,ale tohle žádný zlato není.Jsou to jen obyčejné kameny natřené zlatou barvou."řekl Kurama a zadržoval smích.Z jeho hlasu šlo poznat,že mu to připadá hrozně komické.,,Nani?!Jak to myslíš,Kuramo?To je přece blbost!"protestoval Yusuke,ale už si nebyl tak stoprocentně jistý.,,Nepřipadá ti divné,že jsme se sem dostali nějak podezřele snadno?A co ty příšery,o nichž mluvili ti staří lidé?Prostě to pochop-někdo nás sem vlákal do pasti,a my na to skočili.Nevím,z jakého důvodu,ale je to tak."Vysvětlil Kurama.Yusuke a Kuwabara vypadali,že se co nevidět rozbrečí.Koenma se tvářil pohledem:,,Já jsem vám to od začátku říkal,že to bude past."Na Hieiovi šlo poznat,co si o nich myslí(a nesnažil se to nijak skrývat.)Najednou ze zlatých kamenů vystoupilo mnoho zářivých zlatých koulí.Pomalu se ve vzduchu přibližovaly ke klukům.,,Co myslíte,že to je?"zeptal se obezřetně Koenma.,,Možná,že TOHLE je ten pravej poklad!"přemítal Kuwabara a nevzdával se myšlenky na zlato.,,Spíš bych řekl,že tohle jsou ty příšerky."usadil ho Kurama a připravil si růžový bič.Hiei to však vzal radikálně-začal si sundával obvaz na pravé ruce.,,Počkej,Hiei!Jestli tady použiješ Dračí plamen,celá jeskyně se zhroutí přímo na nás!"zadržel ho Kurama.Když si Hiei představil,že by měl umřít na tak obyčejném místě tak obyčejnou smrtí,s povzdychem si obvaz uvázal zpátky.,,Pojďte z té jeskyně pryč.Je to tu divný."navrhl Koenma.Najednou se koule proměnily na malé,modré opičí duchy a se skřekem se za klukama rozběhly.

Kluci se zběsile otočili a utíkali z jeskyně.Když byli před jeskyní,zastavili se.,,To bylo horší než tréninky u babči."poznamenal zadýchaně Yusuke,ale pak se zarazil a tuhle myšlenku ihned zavrhl.Nic přece nebylo horší,než trénink u Genkai.A i když to zatím kluci ještě netuší,hodně brzy se o tom sami na vlastní kůži přesvědčí.Všichni se otočili ke vchodu a uslyšeli dusot,který se stále přibližoval.Yusuke si připravil Úder síly,Kurama Růžový bič,Hiei mocný Dračí meč,Kuwabara Duchovní meč a Koenma...pěsti.Klusi napjatě čekali,co se z jeskyně vynoří.V tu chvíli strefila Kuwabaru do obličeje velká koule bahna,která nečekaně vyletěla z jeskyně.Pěkně se mu na obličeji rozmázla.Kluci se na něj nechápavě otočili a začli se smát jako ještě nikdy.Nejvíce se smáli Yusuke a Hiei,jak jinak.Ti se smíchy skoro dusili.Kurama se Kuwabarovi nechtěl škodolibě smát,ale čím víc smích potlačoval,tím hlasitěji se musel smát.Opičí duchové ale brzy vyběhli z jeskyně,a tak se přestali smát.Kuwabara si setřel bahno z obličeje a vzteky zrudnul.Uši měl tak červené,že připomínaly dva blinkry.Opičky se začaly řehnit na celé kolo a házely další bahno.Všichni se na ně se smíchem vrhli,ale Hiei poodešel kousek dál.,,Co bych se páral s takovými otravnými duchy.Nebudu na ně zbytečně plýtvat svou silou."pomyslel si a opřel se se zavřenýma očima o strom.Kluci vesele "bojovali" a za chvíli už díky bahnu nešlo poznat,kdo je kdo.,,Hiei,pojď se přidat!Je to fakt sranda!"zavolal na Hieiho Kurama.Hiei znuděně otevřel oči a odmítl,ale v obličeji mu přistála obrovská hrouda bahna.Utřel si ho a obočí mu začalo cukat zlostí.Opičky se začly smát skřehotavým hlasem.Hiei vytáhl katanu a začal je po jednom rozsekávat.Nikdo kromě Kuramy si toho nevšiml,ale i Hiei se bavil poměrně dobře.Rozsekaní duchové se ihned znovu proměnili v zářící koule.,,Tohle jsou hodně hraví opičí duchové."poznamenal Kurama s lehkým úsměvem na tváři.Všechny kuličky se snesly nad ně.,,Promiňte,ale nemohli jsme si pomoct.Už dlouho jsme tu nikoho nepotkali a nezahráli si.Moc jsme se s vámi pobavili."řekla jedna a ostatní zablikali na souhlas.,,Hele,Hiei,omlouváme se za tu kouli do obličeje.Jen jsme si chtěli pohrát.Doufám,že se na nás nezlobíš,ale když jsme si jednou hodili bahnem,už jsme nemohli přestat."omlouvala se další. Kluci se na Hieiho prosebně podívali.Hiei chtěl poznamenat něco jízlivého,ale když spatřil jejich ochablé světlo,zhluboka si povzdychnul.,,No jo."připustil krátce.Nic moc,ale na Hieiho obrovský pokrok.Duchové se s nimi rozloučili a vrátili se zpět do nitra jeskyně.Kluci se celí rozveselení (a špinaví) vydali k domu starců.Došli na místo,kde měl dům stát,ale nikde nebyl.Vlastně,zmizelo i celé město.Nikde nic,jen samé stromy.,,To je zvláštní.Co se tu stalo?"podivil se Yusuke.Najednou Koenma nebezpečně zbledl.,,A sakra..."zašeptal s téměř posvátnou hrůzou v očích.,,Co se děje,Koenmo?Ztratil jsi dudlík?"podivil se Yusuke a v hlase nešla přeslechnout ironie.,,Něco horšího,pitomče.Paní Genkai...bude pořádně naštvaná.Máme to spočítaný,zabije nás!To si odskáčem!"začal Koenma panikařit,a Yusuke s Kuwabarou se k němu přidali.Rychle zavolali Mitaraie,a ten pro ně do půl hodiny přijel.,,A co Genkai?"zeptal se Kurama opatrně a snažil se zachovat si chladnou hlavu.Jenže to šlo těžko,když si před sebou představil rozzuřenou Genkai.Spíš to mělo opačný účinek.Měl co dělat,aby se nepřidal k panikaření.,,Ani se neptej,prý to poznáte sami na vlastním těle."ozvalo se z předního sedadla třaslavě.Všichni se po sobě s hrůzou podívali a jen polkli nasucho.Dorazili ke Genkaině vile a se vší opatrností vešli na nádherný dvorek zalitý sluncem.Všude ticho,klid,mír...To se ale mělo brzy změnit,a kluci to věděli.Zezadu je vylekala Genkai se založenýma rukama a tvářila se jako harpyje.Yusuke si ji představoval jako pečeného krocana v oblečení,ale nic mu to nebylo platné.,,Dobrý den,Gen-.."začali s nevinným úsměvem,ale dál už je Genkai nenechala mluvit.Začala na ně totiž naštvaně(to je slabý slovo)ječet.,,Však já vás naučímzodpovědnosti,pitomci!Měli jste trénovat!Teď si to pěkně vynahradíte!!!Každý 2000 dřepů,3000 sklapovaček,4000 kliků,a 500krát oběhnete celou vilu!V KUSE!A ještě vám pak naložím!!!Uslyším nějaký protest,a KAŽDÉMU přidám ke všemu po tisícovce!Můžete začít!" No prostě ječák,že na něj kluci jen tak nezapomenou.Kuwabara pak jel do lázní na měsíc,Yusuke se zotavoval u Keiko,která mu ještě vynadala,že neměl být hloupý,Kurama to týden rozdýchával a Hiei pak prospal celé tři měsíce v Zásvětí na svém oblíbeném stromě.I Genkai na tom nebyla nejlépe,protože dočasně přišla o hlasivky.Není divu,týden v kuse ječet...Jen Koenma měl "štěstí" ,protože musel do Reikai.I král Enma nebyl moc nadšený,a tak si Koenma nemohl ještě pěkným pár neděl sednout na zadek.

OWARI!