Osudný boj
4. 12. 2007
Ten den začínal semifinálový zápas Černých bojových umění. Osudný zápas pro Nayokin tým, jenž nesl hrdě jméno Rytíři pomsty. Jeho soupeřem byl ten známý tým Urameshi. Tak známý až se Nayoko bála, že jenom kvůli jeho slávě ho neporazí.
Už na začátku dne měla Nayoko zvláštní pocit, i přes svoji neustále radostnou a roztržitou náladu cítila, že dnes bude jiná. Tušila, že dnes se stane něco moc zvláštního. Aby zklidnila svoje myšlenky, rozhodla se, že se půjde projít do nedalekého lesa. Ovšem stejný nápad měl v tu chvíli i jeden člen týmu Urameshi.
Nayoko kráčela mezi tichými obyvateli toho lesa, jenž jej střežili. Staré stromy střežící tento les jí poskytovaly pocit bezpečí, který byl v tento den více než potřebný. Bezmyšlenkovitě kráčela dále do lesa, když najednou uviděla nějakou postavu s červenými vlasy sedící uprostřed malého paloučku. Po bližším prozkoumání zjistila, že ta postava je chlapec, a nevypadal až tak špatně. Chtěla se podívat ještě trošku blíž..ještě trošku…Tak se soustředila na chlapce, že neviděla jakoby nastražený kořen stromu, který na ní číhal. Uviděla ho až v tom okamžiku kdy o něj zakopla a skončila u chlapcových nohou. On ji podal ruku na pomoc, jakoby se ani nedivil co dělá uprostřed lesa.
„Jé..pardon..já..hm..jen jsem zabloudila..“ snažila se Nayoko vymluvit. Zdálo se, že chlapec nic nenamítal a nabídl jí opět svou ruku. „Já jsem Kurama…“ zářivě se usmál, když viděl jak se Nayoko tváří. Asi po 2 minutách přemýšlení a zírání na něj, jí došlo co má udělat. „Já se jmenuju Nayoko.“ Zarděla se, když si uvědomila, jak se cítí trapně. Rozhodla se, že se dozví co tady Kurama dělal. „Proč si tady? Uprostřed lesa…sám?“ myslela si jak je chytrá. „A proč ty?“ usměvavě ji Kurama spražil. „Já..já jsem se šla projít, potřebovala jsem si srovnat myšlenky v hlavě…“ vysvětlila Nayoko a nervózně se usmála. „To samé i já.“ Ještě chvíli si povídali, když Nayoko při pohledu na hodinky zjistila, že už je čas jít. „Promiň Kuramo…musím už jít, mám něco na práci..“ omluvně se usmála a zamávala Kuramovi na rozloučenou. Ten ještě stačil zavolat : „Doufám, že se ještě uvidíme! Ahoj.“ A zamával jí také.
„Prosím tým Urameshi a tým rytířů pomsty, aby nastoupili do ringu, zápas za chvíli začne.“ Ozval se hlas Yuri z mikrofonu.
Nayoko nervózně vstala z lavičky a obrátila se na své spolupracovníky, na nepokrevní bratry z týmu Rytíři pomsty.Kisho-Rytíř světla,Shouta-Rytíř temnoty,Nanba-Rytíř štestí,Shinichi-Rytíř zármutku a Nayoko sama byla Rytíř zvěsti.
„Máš strach, že?“ Zeptal se starostlivě Kisho. Všichni jí brali jako mladší sestru. Měli jí rádi, podporovali a utěšovali ji. Nayoko nervózně přikývla. „Nikdo nám nevezme naše poselství,věř jen jemu, Nayoko. Pamatuj proč jsme tady. Proč jsme zažili tolik útrap. Nezapomeň na naši cestu.“ Konejšil ji Kisho a ostatní souhlasně přikyvovali. Z šatny vyšel tým Rytířů. Rytířů pomsty. Ruku v ruce. S úsměvy na rtech. S pomstou v očích.
Nejdříve vstoupil do ringu tým Rytířů světla. Jejich kapitán Kisho šel vpředu. Všichni ostatní ho následovali. Kisho rozhodně kráčel doprostřed ringu a čekal na jejich protivníka. Po chvíli čekání do ringu konečně vstoupil i tým Urameshi.Vpředu kráčel kapitán týmu, následoval ho nějaký malý podivný mužík, s černým pláštěm, těsně vedle něho se vynořil kluk s velice podivnými, skoro zrzavými vlasy, ale ještě tu chyběl jeden člen. Ten vstoupil do ringu jako poslední,pomalým, uváženým krokem. Byl to…Kurama! Nayoko sebou málem švihla. To byl on! Ten, se kterým si tak rozuměla, ten kterého měla nejspíš i ráda. A oni budou teď bojovat proti sobě. Kurama jí věnoval jeden jediný pohled. Plný lítosti a omluv. On o tom věděl?! Tentokrát sebou Nayoko opravdu švihla. Její bratři jí běželi na pomoc, to chtěl i Kurama, ale na poslední chvíli ho Urameshi zastavil. „Kuramo, je to jejich věc.“ Oznámil mu. Kurama se ale nedal zastavit. Běžel k ní plný obav a strachu, jestli mu odpustí. Nayoko se probudila a naštěstí se jí nic vážného nestalo. Kurama jí chtěl pomoct vstát, ale ona jeho pomoc odmítla a odvrátila svoje oči. Kurama plný zklamání se vrátil ke svému týmu a řekl Urameshimu: „Měl si pravdu, Yusuke.“ Kapitáni, nechť rozhodnou způsob boje. Zazněl odkudsi hlas moderátorky. Kapitáni obou týmů, Kisho a Urameshi vstoupili doprostřed ringu a skoro zároveň řekli: Všichni proti všem. Následně se vrátili zpět, na své místo v týmu. HAJIME! Zařvala Yuri a boj o první místo Turnaje černých bojových umění započal. Postupně si všichni nějakým způsobem vybrali protivníka a začali bojovat. Jen Nayoko stála sama, na kraji ringu. Zjistila, že na ni zbyl Kurama. Bolestivě přivřela oči a vyrazila proti němu. Myslela si, že si byli souzeni. Teď ale stáli proti sobě v nejdůležitější bitvě jejího života. Ona se svým světelným mečem, on s růžovým bičem. „Nayoko…“ zašeptal lítostivě Kurama. Nevnímala ho. Stále nemohla uvěřit té kruté hříčce osudu. Teď si měla vybrat mezi svými bratry a jejich pomstou nebo láskou. Nemohla je přeci zradit, ale sebe také ne. Co měla dělat? Její obrana začala ochabovat. Kurama měl ale také podobné myšlenky, takže si ani neuvědomil, že Nayoko ztratila svoji obranu úplně. Netušil, co se stane. Zaútočil na ni klasickým, ne moc nebezpečným útokem, s jistotou, že to Nayoko vykryje, ale mýlil se. Nayoko se rozhodla.
Yusuke svůj zápas už vyhrál, sice ne tak snadno, jako vždy, ale vyhrál. Kuwabara, nečekaně, bohužel prohrál i když to bylo o fous. A Hiei, k velkému údivu všech prohrál též. Netušil, že Nanba je tak dobrý a podcenil ho.Takže boj Kurami a Nayoko byl osudný pro oba týmy.
Kurama bohužel už svůj útok zastavit nemohl, takže Nayoko klesla k zemi, zasažená jeho zbraní. „Nayoko!!“ Zakřičeli s hysterickým pláčem její bratři.Kuramovi bylo jasné, že kdyby zařval její jméno také, nic se tí m nezmění, takže jen stěží spolknul její jméno a utíkal za ní. Jakmile přiběhl k ležící Nayoko, začal analyzovat její zranění. Možná z rozrušení, možná z jiného důvodu si myslel, že je mrtvá. Na tvář jí spadla jen jedna jediná slza. Po jejím dopadnutí, se nějak stalo, že Nayoko otevřela oči a probodla Kuramu zlým pohledem.Proč Kuramo? Pomyslela si. „Proč si chtěla prohrát?“ „Já..já jsem nechtěla prohrát. Bratři nebo láska?“ Najednou si uvědomila, že ta poslední věta jí nechtěna vyšla z úst také. Kurama se jí podíval do očí a pochopil, že prohrát opravdu nechtěla. Nechtěla zranit ani jeho, ani její tým. Raději by zemřela, než by tak učinila. Kurama jí pomohl vstát a pevným, ale zárověň něžným objetím ji ujistil, že i kdyby si nevybrala jeho, on by se jí nevzdal.
Turnaj černých bojových umění vyhrál tým Urameshi.Radostně vykřikovala Yuri do svého mikrofonu. „Nuže, jaké je vaše první přání, kapitáne?“ Zeptala se Yuri a podala mikrofon Yusukemu. Ten se kradmo podíval na Kuramu a řekl. „Aby si přání jako první vybral tým Rytířů světla.“ Usmál se Yusuke. Kurama s Nayko, stále v pevném objetí na sebe udiveně podívali, ale usmáli se vzápětí taky. Takto končí finálový zápas. Výhrou obou týmů.
Už na začátku dne měla Nayoko zvláštní pocit, i přes svoji neustále radostnou a roztržitou náladu cítila, že dnes bude jiná. Tušila, že dnes se stane něco moc zvláštního. Aby zklidnila svoje myšlenky, rozhodla se, že se půjde projít do nedalekého lesa. Ovšem stejný nápad měl v tu chvíli i jeden člen týmu Urameshi.
Nayoko kráčela mezi tichými obyvateli toho lesa, jenž jej střežili. Staré stromy střežící tento les jí poskytovaly pocit bezpečí, který byl v tento den více než potřebný. Bezmyšlenkovitě kráčela dále do lesa, když najednou uviděla nějakou postavu s červenými vlasy sedící uprostřed malého paloučku. Po bližším prozkoumání zjistila, že ta postava je chlapec, a nevypadal až tak špatně. Chtěla se podívat ještě trošku blíž..ještě trošku…Tak se soustředila na chlapce, že neviděla jakoby nastražený kořen stromu, který na ní číhal. Uviděla ho až v tom okamžiku kdy o něj zakopla a skončila u chlapcových nohou. On ji podal ruku na pomoc, jakoby se ani nedivil co dělá uprostřed lesa.
„Jé..pardon..já..hm..jen jsem zabloudila..“ snažila se Nayoko vymluvit. Zdálo se, že chlapec nic nenamítal a nabídl jí opět svou ruku. „Já jsem Kurama…“ zářivě se usmál, když viděl jak se Nayoko tváří. Asi po 2 minutách přemýšlení a zírání na něj, jí došlo co má udělat. „Já se jmenuju Nayoko.“ Zarděla se, když si uvědomila, jak se cítí trapně. Rozhodla se, že se dozví co tady Kurama dělal. „Proč si tady? Uprostřed lesa…sám?“ myslela si jak je chytrá. „A proč ty?“ usměvavě ji Kurama spražil. „Já..já jsem se šla projít, potřebovala jsem si srovnat myšlenky v hlavě…“ vysvětlila Nayoko a nervózně se usmála. „To samé i já.“ Ještě chvíli si povídali, když Nayoko při pohledu na hodinky zjistila, že už je čas jít. „Promiň Kuramo…musím už jít, mám něco na práci..“ omluvně se usmála a zamávala Kuramovi na rozloučenou. Ten ještě stačil zavolat : „Doufám, že se ještě uvidíme! Ahoj.“ A zamával jí také.
„Prosím tým Urameshi a tým rytířů pomsty, aby nastoupili do ringu, zápas za chvíli začne.“ Ozval se hlas Yuri z mikrofonu.
Nayoko nervózně vstala z lavičky a obrátila se na své spolupracovníky, na nepokrevní bratry z týmu Rytíři pomsty.Kisho-Rytíř světla,Shouta-Rytíř temnoty,Nanba-Rytíř štestí,Shinichi-Rytíř zármutku a Nayoko sama byla Rytíř zvěsti.
„Máš strach, že?“ Zeptal se starostlivě Kisho. Všichni jí brali jako mladší sestru. Měli jí rádi, podporovali a utěšovali ji. Nayoko nervózně přikývla. „Nikdo nám nevezme naše poselství,věř jen jemu, Nayoko. Pamatuj proč jsme tady. Proč jsme zažili tolik útrap. Nezapomeň na naši cestu.“ Konejšil ji Kisho a ostatní souhlasně přikyvovali. Z šatny vyšel tým Rytířů. Rytířů pomsty. Ruku v ruce. S úsměvy na rtech. S pomstou v očích.
Nejdříve vstoupil do ringu tým Rytířů světla. Jejich kapitán Kisho šel vpředu. Všichni ostatní ho následovali. Kisho rozhodně kráčel doprostřed ringu a čekal na jejich protivníka. Po chvíli čekání do ringu konečně vstoupil i tým Urameshi.Vpředu kráčel kapitán týmu, následoval ho nějaký malý podivný mužík, s černým pláštěm, těsně vedle něho se vynořil kluk s velice podivnými, skoro zrzavými vlasy, ale ještě tu chyběl jeden člen. Ten vstoupil do ringu jako poslední,pomalým, uváženým krokem. Byl to…Kurama! Nayoko sebou málem švihla. To byl on! Ten, se kterým si tak rozuměla, ten kterého měla nejspíš i ráda. A oni budou teď bojovat proti sobě. Kurama jí věnoval jeden jediný pohled. Plný lítosti a omluv. On o tom věděl?! Tentokrát sebou Nayoko opravdu švihla. Její bratři jí běželi na pomoc, to chtěl i Kurama, ale na poslední chvíli ho Urameshi zastavil. „Kuramo, je to jejich věc.“ Oznámil mu. Kurama se ale nedal zastavit. Běžel k ní plný obav a strachu, jestli mu odpustí. Nayoko se probudila a naštěstí se jí nic vážného nestalo. Kurama jí chtěl pomoct vstát, ale ona jeho pomoc odmítla a odvrátila svoje oči. Kurama plný zklamání se vrátil ke svému týmu a řekl Urameshimu: „Měl si pravdu, Yusuke.“ Kapitáni, nechť rozhodnou způsob boje. Zazněl odkudsi hlas moderátorky. Kapitáni obou týmů, Kisho a Urameshi vstoupili doprostřed ringu a skoro zároveň řekli: Všichni proti všem. Následně se vrátili zpět, na své místo v týmu. HAJIME! Zařvala Yuri a boj o první místo Turnaje černých bojových umění započal. Postupně si všichni nějakým způsobem vybrali protivníka a začali bojovat. Jen Nayoko stála sama, na kraji ringu. Zjistila, že na ni zbyl Kurama. Bolestivě přivřela oči a vyrazila proti němu. Myslela si, že si byli souzeni. Teď ale stáli proti sobě v nejdůležitější bitvě jejího života. Ona se svým světelným mečem, on s růžovým bičem. „Nayoko…“ zašeptal lítostivě Kurama. Nevnímala ho. Stále nemohla uvěřit té kruté hříčce osudu. Teď si měla vybrat mezi svými bratry a jejich pomstou nebo láskou. Nemohla je přeci zradit, ale sebe také ne. Co měla dělat? Její obrana začala ochabovat. Kurama měl ale také podobné myšlenky, takže si ani neuvědomil, že Nayoko ztratila svoji obranu úplně. Netušil, co se stane. Zaútočil na ni klasickým, ne moc nebezpečným útokem, s jistotou, že to Nayoko vykryje, ale mýlil se. Nayoko se rozhodla.
Yusuke svůj zápas už vyhrál, sice ne tak snadno, jako vždy, ale vyhrál. Kuwabara, nečekaně, bohužel prohrál i když to bylo o fous. A Hiei, k velkému údivu všech prohrál též. Netušil, že Nanba je tak dobrý a podcenil ho.Takže boj Kurami a Nayoko byl osudný pro oba týmy.
Kurama bohužel už svůj útok zastavit nemohl, takže Nayoko klesla k zemi, zasažená jeho zbraní. „Nayoko!!“ Zakřičeli s hysterickým pláčem její bratři.Kuramovi bylo jasné, že kdyby zařval její jméno také, nic se tí m nezmění, takže jen stěží spolknul její jméno a utíkal za ní. Jakmile přiběhl k ležící Nayoko, začal analyzovat její zranění. Možná z rozrušení, možná z jiného důvodu si myslel, že je mrtvá. Na tvář jí spadla jen jedna jediná slza. Po jejím dopadnutí, se nějak stalo, že Nayoko otevřela oči a probodla Kuramu zlým pohledem.Proč Kuramo? Pomyslela si. „Proč si chtěla prohrát?“ „Já..já jsem nechtěla prohrát. Bratři nebo láska?“ Najednou si uvědomila, že ta poslední věta jí nechtěna vyšla z úst také. Kurama se jí podíval do očí a pochopil, že prohrát opravdu nechtěla. Nechtěla zranit ani jeho, ani její tým. Raději by zemřela, než by tak učinila. Kurama jí pomohl vstát a pevným, ale zárověň něžným objetím ji ujistil, že i kdyby si nevybrala jeho, on by se jí nevzdal.
Turnaj černých bojových umění vyhrál tým Urameshi.Radostně vykřikovala Yuri do svého mikrofonu. „Nuže, jaké je vaše první přání, kapitáne?“ Zeptala se Yuri a podala mikrofon Yusukemu. Ten se kradmo podíval na Kuramu a řekl. „Aby si přání jako první vybral tým Rytířů světla.“ Usmál se Yusuke. Kurama s Nayko, stále v pevném objetí na sebe udiveně podívali, ale usmáli se vzápětí taky. Takto končí finálový zápas. Výhrou obou týmů.
:-)
(Nischi, 4. 12. 2007 20:13)