Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bloody prints

1. 8. 2009

Bloody prints

Ahoj Hachi! Uz jsme se dlouho nevidely, nemyslis? Nechces k nam na chvili zajit? Bude sranda, jako vzdycky :-) Odepis, Saya.

Dívce s hnědými vlasy s mírným zbarvením do zrzava se samou radostí rozklepaly ruce, ve kterých svírala mobilní telefon. Hnědé oči jí doslova zářily a těkala jimi po displayi znovu a znovu, dokud SMS od své nejlepší kamarádky neznala nazpaměť. Konečně se jí Saya po třech týdnech opět ozvala! Byla nepopsatelně ráda a nejraději by si i povyskočila, ale krotila se. Zavrtěla hlavou a rychlými pohyby namačkala na klávesnici kladnou odpověď.

,,Jestli to chci stihnout do těch deseti minut, jak jsem napsala, budu si muset sakra pohnout." Pohled Hachiko putoval nejprve na nástěnné hodiny, jejichž ručičky hlásaly něco kolem jedenácti hodin, a pak sklonila hlavu ke svému vínovému pyžámku. Bleskově se otočila a prázdným bytem se rozběhla do koupelny, nechtěla přece nechat svou milovanou kamarádku čekat.

***

Po rekordních osmi minutách opravdu stála netrpělivě před výtahem na chodbě, upravená tak, aby alespoň trochu vypadala k světu. V náručí držela pár kratších příběhů, které chtěla dát Saye přečíst. Pravda, byly mírně morbidní, ale Saya byla i v tomhle stejná jako Hachiko a občas ji k dalším nápadům inspirovala.

,,No konečně!" ulevila si, když výtah po delší chvíli dorazil. Vešla do toho malého prostoru, zavřela za sebou dvířka, která na protest táhle zaskučela a s neochvějnou jistotou automaticky zmáčkla knoflík s vedlejším nápisem 6. Kabina zarachotila a pomalu se rozjela z prvního patra nahoru. Ten zvuk v ní vždy vyvolal mrazení v zátylku, přeci jen už pár hororů, kde figurovalo tohle zařízení, shlédla.

,To by mohl být dobrý námět na povídku!´

napadlo ji a nadšením jí zasvítily oči. ,Neoblíbenou dívku, která trpí klaustrofobií, strčí její spolužačky do školního výtahu a ona se v něm zasekne...´ Nápady podobné tomuhle k ní přicházely zčistajasna samy od sebe a taky tak odcházely, proto si jej v hlavě omílala pořád dokola, aby nezapomněla. ,Zeptám se Sayi, co si o tom myslí!´

Opustila výtah a přistoupila ke dveřím hned naproti. Pokaždé, když k nim natahovala ruku, cítila se nejistě a v rozpacích. Poněkud hloupé vzhledem k tomu, že se kamarádily celých třináct let...

Zaklepala, trochu odstoupila a s pohledem upřeným do kukátka, ve kterém viděla světlo, čekala. Netrvalo dlouho, světýlko na okamžik potemnělo a hned nato se dveře otevřely. Místo obvyklého pozdravu však ze sebe Hachiko vydala jen obdivný vzdech.

,,No páni, Sayo! To snad ne, já určitě špatně vidím!" výskala s očima vytřeštěnýma dokořán a rozjařeně přešlapovala na místě. Černovlasá dívka jen protočila své oči zelené barvy v sloup, popadla ji za předloktí a vtáhla dovnitř do bytu. Hachiko se v předsíni zula a přitom nepřestávala cosi nadšeně vykřikovat.

,,Kolik tě proboha stály?!" vypadlo z ní nakonec a očima hltala Sayiny šaty v gothic stylu. Byly sladěny do černé a červené barvy, s korzetem ověnčeným krajkami a trochu nadýchanější sukní sahající Saye sotva po kolena. Pod korzetem měla ještě síťkované triko a na nohou bordelky namísto obyčejných silonek- prostě šaty, které společně obdivovaly pokaždé, kdy se jim nějaké dostaly pod ruku.

,,Nejsou moje, mám je půjčené," odvětila Saya a pomalu se zatočila na místě. Sotva otočku dokončila, přiskočila Hachiko až k ní a začala onu úchvatnou garderóbu obdivovat i rukama.

,,Ty blázne, to lechtá!" odháněla její žádostivé a zvědavé ruce se smíchem.

,,Ty sis je půjčila? A od koho? Proč?" chrlila ze sebe Hachiko jednu otázku za druhou a nemohla se toho pohledu nabažit. Mít je na sobě některá jiná její kamarádka, zbláznila by se závistí, teď však nic podobného necítila. Však proč taky? Byla nadšená i za Sayu a navíc si byla jistá, že jí by tolik neslušely.

,,Od jedné známé. Prostě se mi líbily, tak jsem si je půjčila," pokrčila Saya rameny a svým tónem dala nyjevo, že víc už k tomu neřekne. Hachiko chápavě přikývla, přestože se jí to nezdálo, a už-už chtěla zamířit do kamarádčiného pokoje po levé straně, když v tom ji Saya zadržela.

,,Tam nechoď," upozornila ji nekompromisně a lehce se zamračila. Hachiko se otřásla a znovu kývla na souhlas. Nerada si to přiznávala, ale ze Sayi šel občas strach. Chtěla do pokoje alespoň nahlédnout, zjistila však, že dveře do něj vedoucí jsou zavřené. To bylo hodně zvláští. Nikdy nebývaly zavřené.

,,To tam máš takový nepořádek? Sayo, víš přece, že já ve svničíku žiju," zavtipkovala nejistě a nesmírně se jí ulevilo, když se obličej černovlasé dívky zase rozjasnil.

,,Jasně, jseš úplné prase," ušklíbla se ironicky a když Hachiko naoko uraženě nafoukla tváře, vypukla v srdečný, hlasitý smích, kterým nakazila i svou kamarádku. Tyhle chvíle Hachi milovala ze všech nejvíce. Saya se na ni mračila opravdu jen zřídkakdy a to brunetka ráda neměla.

,,Pojď do kuchyně, stejně musím péct," mrkla na ni Saya a za ruku ji odtáhla přes obývací pokoj do malé, útulné kuchyňky. Tam ji téměř násilím posadila na jednu ze židlí a přešla ke kuchyňské lince, kde měla rozdělanou svou milovanou práci.

,,A co pečeš?" zajímala se Hachiko a zvědavě natahovala krk.

,,Jen buchtu, Hachi, jen buchtu."

,,Jo aha..."

,,Nedělej, že tomu rozumíš," pošklebovala se Saya a Hachiko na ni jen vyplázla jazyk. Neměla čím se bránit- černovláska měla úplnou pravdu, ona sotva postavila vodu na čaj, natož aby něco poživatelného upekla. Naposledy, když jí matka vyjmenovávala ingredience do bábovky, se jí inteligentně zeptala, jestli má to vajíčko uvařit.

,,Je tady ticho," konstatovala po chvíli, kdy se celým bytem rozléhalo pouze kvedlání vařečky.

,,Jestli chceš, pustím hudbu."

,,Ne ne, takhle jsem to nemyslela. Kde jsou vaši? A co Lumi a Mayu?" Lumière a Mayumi byly Sayiny sestry, jedna starší a ta druhá mladší. Hachiko si s oběmi rozuměla a to, že se sem jako obvykle nenahrnuly, ji překvapilo.

,,No," uchechtla se Saya a na chvíli se přestala věnovat těstu, ,,všichni odjeli k babičce na chatu. Na týden to tady mám pod kontrolou já."

,,Jsi ráda, co?" ušklíbla se Hachi při pohledu na dívku, které nadšením doslova zářily oči. ,,Proč tě nevzali s sebou? Myslela jsem, že by tě tady samotnou nenechali."

,,Přemluvila jsem je," pokrčila Saya rameny, probodla Hachiko podivně varovným pohledem a otočila se zpátky k plotně.,Asi se s nimi kvůli toho pohádala, chudinka,´ ,Jůva!´

,,A jéje, já ho zapomněla schovat," zasténala Saya a pobaveně zakroutila hlavou. Jako by nebyla stejná...

,,Ten je nový, že?" Hachiko si nůž s lesklou, minimálně dvaceticentimetrovou, mírně vroubkovanou čepelí přidržela před obličejem a s úctou si jej prohlížela.

,,Jasně, jinak by sis ho snad dávno všimla. A radši ho polož, vypíchneš si oko."

,,Hele, zase tak levá nejsem," ohradila se, ale nůž odložila na stůl. Představa probodnutého oka a odporného zvuku, kdy oční bulva při střetu s ostřím pukne, se jí hnusila. Na oči byla hodně citlivá...

,,Poslyš, Sayi, dostala jsem další nápad na povídku!" rozhodla se raději změnit téma, musela však zvýšit hlas, protože Saye zrovna v ruce vibroval šlehač.

,,Všimla jsem si, žes mi něco přinesla!"

,,Jo, ale tohle si poslechni!" křikla, počkala si, až zvuk šlehače ustane a převyprávěla jí nápad o dívce s klaustrofobií. Když ho tak říkala nahlas, zalíbil se jí ještě více, byla na sebe pyšná.

,,Já ti nevím," prohlásila Saya zamyšleně a otočila se čelem k Hachiko. ,,Zdá se mi to o ničem, takové otřepané."

,,O ničem?" Hachiko poklesla čelist. ,,Mě to přijde originální, vžít se do člověka trpící takovou chorobou a pak popsat jeho po-"

,,No právě, už zase ty pocity. Co takhle napsat jednou něco pořádného? Pořádně krvavého? Já bych totiž jeden nápad měla. Leží mi v hlavě už příliš dlouho a ozývá se čím dál častěji..." Saya se k ohromené dívce pomalými krůčky blížila s velice nepříjemným úsměvem a Hachiko si až teď všimla menšího nože v její ruce. Sayin pohled se jí ani za mák nelíbil. Takové oči mívali psychopati, které vídala v televizi a ty nevěstily nikdy nic dobrého. Nasucho polkla a i přesto, že se uklidňovala, zachvátila její tělo panika. Očima nejistě těkala pomístnosti, ale úniku nebylo; dveře vedoucí do obývacího pokoje teď byly za Sayou. Pomalu se zvedla ze židle a pokusila se o úsměv.

,,Já ti ráda napíšu něco krvavého, chceš? Nemám s tím problém, jen...Co se děje?" naléhala a dala si záležet na tom, aby neukázala strach. Proboha, vždyť je to jen Saya, její už třináct let nejlepší kamarádka! ,,Neděs mě, Sayi, víš přece, že jsem strašpytel. Chceš mě postrašit, že? Tohle je tvůj nápad? Jedna kamarádka zabije tu druhou? Pokud se ti to líbí, napíšu to. Jen už přestaň, jo? Už to není sranda. Vypadáš jako-" zmlkla, když se Saya ušklíbla a když její prsty ještě pevněji obemkly rukojeť nožíku.

,,Viděla jsi Hostel, že jo?" Hachiko si tolik přála, aby černovlasá dívka promluvila, aby cokoli řekla, ale když se tak stalo, otřásla se. Ten hlas, byl tolik hrubý, to přece nemohla být Saya! Ne ta, se kterou strávila prakticky celý svůj život! Pomalu přikývla doufajíc, že se Saya co nevidět vzpamatuje.

,,A víš, kterou scénu mám nejradši?" Tentokrát Hachi záporně zakroutila hlavou. ,,To bys ale měla vědět, jsme přece nejlepší kamarádky. Já mám své kamarádky ráda, Hachi, i svou rodinu. Všechny mám ráda..." Z jejího hlasu poznala, že Saya už není to, co bývala. Instinktivně se cítila v nebezpečí, nemohla se ale ani hnout a pohledem ulpívala na noži v Sayině ruce.

,,Pamatuješ si, co udělali té chudince Japonce?" Saya udělala poslední krok a Hachiko se natiskla na desku stolu se slzami lesknoucími se v očích. ,,Vyvrtali jí oko. Nechtěla ses na to dívat, zakrývala sis oči. Mě se to ale hrozně líbilo. Představovala jsem si, jaké by to asi bylo. Chtěla bych si to vyzkoušet, Hachi. Nebude to bolet dlouho..." Vztáhla k dívce ochromené hrůzou ruku a chytila ji za bradu. Chvíli s ní otáčela ze strany na stranu a zálibně si zblízka prohlížila její obličej.

,,T-to je vtip, ž-že? Děláš si ze mě jen srandu!" koktala Hachiko s třesoucími se rty a první slzy, které v sobě nezadržela, si našly cestu po její tváři. Pohled do Sayiných očí ji ale přesvědčil o opaku.

,,Prosím nech toho..!"

,,Ale no tak, nekaž mi to," zachichotala se Saya rozpustile a pozvedla ruku s nožem. Pomaloučku mířila s jeho pěticentimetrovou čepelí k jednomu z dívčiných hnědých očí a druhou rukou ji konejšivě hladila po uslzené tváři. ,,Řekni, chtěla bys vidět mé sestry? A rodiče?"

,,C-cože?"

,,Jsou tady, Hachi. Čekají jen na tebe," usmála se sladce s očima vytřeštěnýma dokořán. ,,Jsou v pokoji. Stýská se jim po tobě, říkali mi to. Povídají si se mnou, víš? Nevyčítají mi to. Nevadí jim, že si ráda hraju. Taky ti to nevadí, viď že ne?"

,Co...co to má znamenat? Přece je nemohla všechny...´

,,Sayo, vrať se!" vykřikla Hachiko hystericky, rukama si zajela do vlasů a sevřela je v pěst. Chtěla domů, chtěla, aby bylo všechno jako dřív. Jak se tohle mohlo vůbec stát?!

,,Já přeci stojím tady."

,,Ne, ty nejsi Saya! Nejsi Saya! Nejsi!" vzlykala. Černovlasá dívka přestala ochutnávat její krev a nechápavě natočila hlavu na stranu. Neměla ani ponětí, o čem to Hachiko mluví. Pořádně si ji prohlédla a zmocnila se jí lítost. Nechtěla ji vidět plakat, to ne. Nejspíš se bude muset svého hraní projednou zřeknout, přestože to tolik milovala. Upustila nůž, který doteď v pravačce držela a skopla jej do rohu kuchyně.

,,To bude dobré, už nebreč." Hachiko se odvážila zvednout hlavu a podívat se Saye do očí. Po tváři se jí skutálely další slzy, tentokrát však úlevou- tohle byla její Saya! Teď, když neměla v rukou žádnou zbraň a v očích měla normální výraz člověka, se jí neskutečně ulevilo. Roztřeseně k ní vztáhla ruce a s neutichajícím vzlykáním se ponořila do její náruče. Saya ji s mírným úsměvem tiskla k sobě, vískala ji ve vlasech a do ucha šeptala konejšivá slovíčka.

,,Už je to v pořádku."

,,Hrozně jsi mě vyděsila, Sayo! Tohle mi už nikdy nedělej, prosím tě! Myslela jsem, že mě vážně zabiješ!"

,,Já vím, Hachi, já vím." Sayin pohled padl na druhý, teď již o dost větší nůž na stole před ní. Právě ten, který hnědovlasá dívka tolik obdivovala. ,,Slibuju že tě už nebudu tolik strašit. Teď už ne. Mám tě hodně ráda, Hachiko, to přece víš. Nebudu tě déle trápit, tebe ne." Natáhla po něm ruku, čepel nasměřovala za záda své kamarádky a bodla. Hachiko vytřeštila oči a zalapala po dechu, na výkřik se nezmohla. Saya s nožem ryla a ryla a s širokým úsměvem poslouchala praskání páteře a obratlů.

,,Ššš, to bude dobré. Ani to moc nebolí, viď?" uklidňovala ji, když se Hachiko podlomila kolena a ta se křečovitě chytla Sayiny sukně. Nechtěla zemřít, četla jí to z očí, ale už jí nebylo pomoci. Sayu ten pohled bolel. Hachiko trpěla, to ona nechtěla. Sklonila se k ní a povalila ji na zem, přetočila na záda. Během chvilky se zpod hnědovlasé dívky vyvalila krev.

,,Mám tě ráda, Hachi," zopakovala a ukončila její trápení přesně namířenou ranou do srdce. Ozvalo se další zapraskání, jak povolila žebra, doteď chránící křehký orgán, který vypumpoval poslední dávku krve. Ta se dívce vyvalila jak z další rány, tak z úst, kde tvořila veselé rudé bubliny, které Saya s nadšením praskala.

Když dívčino tělo začínalo tuhnout a množství krve se již celkem ustálilo, sedla si Saya k ní a zády se opřela o stěnu. Natáhla se a naposledy její tvář téměř láskyplně pohladila. Se spokojeným pobrukováním své oblíbené písně namáčela své dlaně v kaluži krve a otisky pokrývala kdysi bílou stěnu. Stejnými krvavými otisky, které zdobily i její pokojíček, jenž nebyl ani zdaleka prázdný...

Obrazek

Se svou nejlepší kamarádkou Pavlou se znám už celých 13 let. Měly jsme i své krušné chvilky, dalo by se říct, ale kamarádství nám vydrželo a jsem za to ráda. Když jsem u ní asi před třemi měsíci byla, seděly jsme obě v kuchyni, samy a ona cosi pekla. Koukala jsem se, jak se ohání vařečkou a já držela v ruce hodně veliký nůž- vážně se mi zalíbil. A tak vznikl nápad na tuhle povídku. Původně to mělo vypadat jinak- měla jsem otevřít ledničku a v ní by byly v krabičkách naložené orgány, což by mě pochopitelně vyděsilo a ona by neměla jinou možnost než mě zabít taky. Ale jak vidíte, pozměnila jsem to. Ihned jsem se se svým nápadem Páje svěřila a líbil se jí, takže doufám, že si ji někdy přečteš! :-* Byla zábava ze sebe projednou udělat oběť a ne vraha...:) Mimochodem, ty obrázky znázorňující Hachiko a Sayu se mi k jejich osobnostem v povídce poměrně hodí ;)

Snad se vám povídka líbila, vaše zkažená Kagome-chan :3

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

kašlu na nadpis xD

(Aya, 13. 8. 2009 19:33)

týjo, tak to bylo drsné, líbilo se mi to ^^

...

(Naru-san, 9. 8. 2009 16:18)

No teda O_O Tak to bylo něco..Úžasná (krvavá) povídka :)

Bóóže

(SB-Luella, 9. 8. 2009 14:08)

...fíííha úplne že SUPER bola som normálne nalepená na obrazovke......úžasná poviedky fakt ....

*vydechla*

(Ni-chan, 7. 8. 2009 11:07)

chtěla jsem si tu najít něco netradičního ke čtení a našla jsem...nemohla jsem se od toho odtrhnout je to vážně poutavé *nadšená* skvělá povídka :-)

Kira

(wow...., 4. 8. 2009 11:23)

nee-chan, ty válíš! děkuju, žes mi tohle věnovala. je to opravdu krásný. krásně krvavý

Oh my creeeepy...

(Kill, 3. 8. 2009 23:13)

páni to bylo mrbidní :D:D:D taky mám tekhle zvrhly nápady když mě brácha naštve :D:DD:D nice :)))

OMJ...o_O

(Alee_ZrůDa, 3. 8. 2009 21:39)

Jashine,jsem se chvilkama úplně bálá...o_O
Kde ty bereš takovou fantazii?! xD