Nightmare
NIGHTMARE
Mladá dívka v prostém bílém šatu, sedící v malé, temné cele na ještě menší stoličce. Ruce, které má volně položené v klíně, se jí lehce třesou, stejně tak i zavřená oční víčka. Dlouhé blond vlasy má spletené do dvou copů, po stranách jí visí pár neposlušných pramínků, které si našly cestu ven z černých gumiček. Sedí rovně, ba téměř vznešeně, na rukou i nohou korozí zašlé okovy. Mohla by je zkusit sundat, hubená na to byla dost, ale neměla sílu to udělat. Nebyla vyčerpaná po fyzické stránce, špatně na tom byla psychicky. To marné čekání, že někdo přijde a zachrání ji, bylo k nevydržení. Někdo,kdo by se na ni nedíval jako na něco hnusného, nechutného, zkaženého. Ani nevěděla, kde je a co provedla, že se k ní všichni takhle chovají. Nina, jak se patnáctiletá dívka jmenuje, byla v důsledku udání za čarodějnictví uvržena do žaláře a následně odsouzena k trestu smrti popravou. Celé jí to přišlo směšné. Ona a čarodějnice? Ti lidé se snad museli zbláznit…
Najednou se ozvalo zavrzání starých dveří a dovnitř vešel urostlý muž v masce. Nina otevřela své modré oči a ve tváři zesinala. Neděsil ji mužův nevšední vzhled ani nepříjemný chlad, který z něj přímo čišel, ale obrovská, čerstvě nabroušená sekera, která se přímo nabízela k useknutí jakékoliv části lidského těla. A vypadalo to, že dnes je na programu Ninina hlava. Podle lehce načervenalého odstínu na jejím ostří se dalo snadno poznat, že majitel ji používá přinejmenším několikrát denně.
,,Pojď za mnou,“ pronesl kat hlubokým, ledovým hlasem, a aniž by na Ninu počkal, otočil se zpátky ke dveřím. Nina, která pocítila náhlý příval respektu, poslušně vstala, a i přes okovy se za ním se sklopenou hlavou šourala. Ani nevnímala, kudy to jdou, soustředila se jen a jen na ohromnou sekeru, kterou nesl kat na ramenou. Šli dlouhou chodbou po schodech nahoru, a když vyšli ze dveří konečně ven, naskytl se ohromené Nině nepříjemný pohled. Všude kolem bylo plno chudých lidí s chladnými pohledy, které Ninu hluboce zasáhly jako ledová čepel. Rozestoupili se, aby ti dva mohli projít, a na konci davu bylo něco jako dřevěné pódium. Jediné, co na něm bylo, byla obyčejná stolička a další muž. V ruce držel svitek pergamenu a ze stupínku na Ninu shlížel pohrdavým pohledem. Kat vedl ubohou dívku k pódiu. Na něj lidé upírali úctyhodné pohledy, ale na Ninu jen něco pokřikovali a házeli na ni odpadky. Nina se musela držet, aby jí něco neujelo. Přece jen, kousky shnilého ovoce všude ve vlasech není zrovna ta nejpříjemnější záležitost. Nina šla, oči upírala do země, a zničehonic jí někdo z davu nastavil nohu a dívka upadla na zem. Do očí se jí nahrnuly slzy ponížení a ani nevnímala rozedřená kolena a dlaně, ze kterých pomalu vytékala rudá tekutina. I na tváři se jí objevilo pár krvavých šrámů, které jí způsobily ostré předměty a kamínky, když spadla. Přála si, aby krutý smích, který se rozléhal celým náměstím, konečně dozněl, aby všichni odešli po svých a nechali ji tam. Její přání ale splněno nebylo- cítila, jak ji někdo chytá za límec a zvedá na nohy. Nina se snaží skrýt slzy před zraky všech přítomných a je katem neurvale postrkována k pódiu uprostřed náměstí. Trvalo jen dvě minuty, než Nina došla na popraviště a postavila se vedle neznámého muže, ale jí to připadalo jako celá věčnost. Ještě se ani nestačila pořádně rozhlédnout, kde že to vlastně je, a kat ji chňapl za vlasy a násilím jí položil hlavu na stoličku. Nina zoufale zkoušela uniknout, vyprostit se z jeho sevření, ale bylo to marné. Co zmohla slabá, drobná dívka proti chlapovi, jehož dlaň byla málem větší než její hlava? Nina ochabla a jen klečela na dřevěných prknech. Muž vedle nich rozdělal svitek a nahlas si odkašlal. Náměstí utichlo. Pak začal z plna hrdla číst.
,,Dnes, přesně v poledne, bude patnáctiletá Nina Misorová popravena za…“
Nině se z jeho slov dělalo zle. Ani se nikdo z nich nenamáhal si něco ověřit, hledat důkazy pro tak vážné obvinění… Ne, stačila jen jedna stížnost druhé strany a už jste odsouzeni k smrti. Nejdříve vás uvrhnou do žaláře, kde strávíte den nebo dva čekáním, co se s vámi stane. Jedno je ale vždy jisté- smrti se nikdo nevyhne. Poprava, upálení, umučení, utopení- je to jedno. Když nad tím Nina tak přemýšlela, zatímco muž vedle vynášel rozsudek smrti, mohla být vlastně ráda, že je ušetřena bolestí. Uklidňovala se tím, že to bude rychlé, bezbolestné. Ale čím déle muž četl, tím jasněji si Nina uvědomovala, že na smrt není připravená ani náhodou. Nevěděla, kde je, kdo je, co udělala ani proč tu je. Nikoho kolem sebe nepoznávala a nemohla se na nic vzpomenout, nemohla myslet na nic jiného než na sekeru, kterou měl kat už připravenou na rameni.
,, A nyní přistupme k tomu, kvůli čemu jsme se zde dnes sešli. Nechť Boží ruka vykoná nad touto Satanem posedlou dívkou konečný rozsudek!“ zvolal muž a rukou pokynul katovi. Nina čekala se zatajeným dechem, co se stane. Koutkem oka sledovala, jak se kat bez milosti napřahuje a pak už jen šlo slyšet zasvištění sekery a…
Nina Misorová se s trhnutím probudila ve své posteli. S divoce tlukoucím srdcem se prudce posadila a zběsile se rozhlížela. Když poznala svůj malý, útulný pokojíček, s nesmírnou úlevou pochopila, že se jednalo o pouhý sen. Co sen, noční můra! Nina si lehla zpátky a i přes to, že jí bylo horko, se až po bradu zachumlala do deky a snažila se vybavit si ze snu každý moment. Ještě pořád uvnitř sebe cítila tu hroznou beznaděj, kterou prožívala. Bylo to tak reálné, až jí z toho naskočila husí kůže.
,,už mi z toho dějepisu hrabe…Odteď přímo nenávidím středověk,“ pomyslela si Nina a nejraději by se samou úlevou rozesmála. Než se k tomu ale stačila odhodlat, vešla do pokoje bez klepání její matka.
,,Nino, copak se děje? Slyšela jsem tě křičet, tak jsme se raději přišla ujistit, že jsi v pořádku,“ řekla sametovým hlasem, na sobě župan krémové barvy a ustaraný výraz. Nina se nad svou starostlivou matkou jen pousmála, ale teď jí to kupodivu nijak nevadilo. Koukla na budík, kde ručičky ukazovaly, že je něco po dvou. Bylo k neuvěření, že takhle dlouhá noční můra trvala ve skutečnosti jen krátce.
,,To nic, mami. Byl to jen sen. Hotová noční můra…“
Komentáře
Přehled komentářů
A já už čekala nějakýho chrabrýho rytíře, který by sekeru ve vzduchu zastavil,ale...*tluče jí srdce* Moc hezké, ani nevíš, jak jsem si ulevila. XD
ufff
(Svip, 16. 4. 2008 18:13)už jsem si říkala:"Chudák holčina". a souhlasím s Misako, akorát bych to upravila. mít takový sen, skáču z mostu...teda pokud bych se vůbec probudila...
***
(misako, 14. 4. 2008 15:44)Kristepane... Mít takovýhle sen, tak mě asi rovnou můžou odvézt do márnice ^^' Hezký, ale... brr xD
Uuf
(Mája, 21. 4. 2008 19:08)