Propast
Propast
Malá vesnička.Vypadá klidně a vlídně a většina by řekla,že se v ní všichni cítí stejně tak,ale všude se najdou vyjímky,i tady.Na jejím konci stojí ubohá chýše plná myší,děr a špíny.A i přes to je v ní někdo nucen bydlet.Mladá,krásná dívka,která se straní celému okolí.Nebylo by tomu tak,kdyby jí vesničané nepohrdali.Dívka každý večer vychází z chatrče do hustého lesa ke studánce,jedině tam může nalézt opravdový klid a harmonii.Jako malá měla lidi ráda,oblíbila si je,ale teď je z celého srdce nenávidí.A to kvůli jejímu původu.Před lidmi chodí zahalená v plášti s kápí,aby skryla krvavě rudé oči a z pusy vyčnívající špičáky,které zdědila po otci.Po matce měla dlouhé,kaštanově hnědé vlasy.Lidé si odjakživa mysleli,že upíři nahánějí hrůzu a z lidí sají každou noc krev,ale ne vždy je tomu tak.Dívka byla milá už od dětství.Kdysi měla jen jednoho kamaráda,ale jakmile zjistil,co je doopravdy zač,opustil ji.Stejně tak jako všichni ostatní.Na samotu si již dávno zvykla,ale nenáviděla ty lidské pohledy plné chladu a odporu,které na sobě cítila pokaždé,když vesnicí procházela.Lidé jsou podle ní zbabělci,kteří se problémům raději vyhnou,než aby jim čelili.Zbabělci,kteří jsou ze strachu schopni všeho.Ve skupinách se cítí jistější a chovají se krutě.Známkou toho jsou dívčiny modřiny a šrámy po celém těle.Už několikrát se ji pokusili z vesnice vyhnat,ale marně,dívka se odmítala hnout ze své rodné vesnice.Ještě stále doufala,že lidé konečně jednou pochopí,jak se celou tu dobu mýlili,ale s každým dnem a s každou nocí jí bylo jasné,že jsou to jen plané naděje.Ani jeden jediný vesničan se neměl k tomu,aby přiznal svou chybu.A tak celých deset let žila v bídě,strachu a nejistotě,usínala sama bez útěchy a s hrozivou představou,jaká utrpení ji další ráno čekají…
Jako každý večer,Maya vyšla v černém plášti a kápí na hlavě z chýše.Co nejvíce se vyhýbala místům,kde bylo nejvíce lidí,ale všem se bohužel vyhnout nemohla.Kapucí si ještě více zakryla tvář a zrychlila.Konečně se dostala na konec vesnice.Najednou k ní přiběhla malá holčička.,,Nechcete květiny?“usmála se a podala jí celou kytici krásných květů.Maya si ji s vděčným úsměvem vzala.,,Děkuji.“ A pohladila holčičku po vlasech.Dívenka se rozzářeně uklonila a běžela pryč.Jenže po pár krocích jí pár starších kluků podkopli nohy a holčička upadla.Kluci se škodolibým smíchem utekli a nechali ji na zemi.Maya k dívence ustaraně přiběhla a klekla si k ní.,,Jsi v pořádku?“ptala se a pomohla jí na nohy.Holčička si urychleně otřela slzy a na Mayu se usmála.Maya jí úsměv opětovala,a to byla její osudová chyba.Malá si všimla Mayiných špičáků,úsměv jí ztuhnul na tváři,zorničky se jí rozšířily strachy a propukla v hlasitý hysterický pláč.Než se maya z toho šoku stačila vzpamatovat,shromáždili se kolem ní vesničané se zapálenými loučemi.,,To je ona,ta upírka!Chtěla zabít to dítě!“začali ji obviňovat.,,T-to není pravda!Chtěla jsem jí jen pomoct,když upadla!“hájila se Maya,ale předem věděla,že to nemá smysl.Ti ubozí lidští tvorové ji vůbec neposlouchali.,,Lhářko!Myslíš,že ti to uvěříme?Už tě máme dost!V naší vesnici upíry nestrpíme!Zabijte ji!“křikl někdo z davu,a kruh kolem Mayi se začal zužovat.Teprve teď si Maya uvědomila,do jakého problému se to dostala.Prodrala se davem a běžela směrem k lesu.Slyšela,jak ji vesničané s křikem pronásledují,ale celý den nic nejedla,a tak jí rychle ubývaly síly.Běžela lesem,větve ji šlehaly do tváře,stejně tak studený nemilosrdný vítr ohlašující brzký příchod zimy.Nezastavovala ani se neohlížela.Obličej už měla posetý krvavými ranami,oči měla vytřeštěné dokořán a vzrůstala v ní panika.Vyběhla z lesa,ale téměř okamžitě se s trhnutím zastavila.Dorazila na kraj hluboké propasti.Zběsile se otočila a chtěla běžet jinudy,ale oheň loučí se rychle přibližoval.Už neměla sílu běžet dál,obličej se jí zkřivil beznadějí a svezla se na kolena.,,Támhle je!Chyťte ji!“křik vesničanů sílil,a po chvíli se shromáždili před Mayou.,,Už nám neutečeš,upírko.“slyšela hlasy plné posměchu,které tolik nenáviděla.Pomalu se zvedla na nohy a upřela na ně své rudé oči.Pár vesničanů poodstoupilo.Klidně by je mohla všechny na místě zabít,ale ona celou dobu odmítala něco takového udělat a nehodlala s tím teď začít.Pomalými krůčky se zezadu blížila ke kraji propasti.I když je nechtěla zabít,nedopustí,aby oni zabili ji.,,Pamatujte si:udělali jste velkou chybu.Budu vás nenávidět i po své smrti!Nikdy vám to neodpustím!“řekla nenávistně a skočila.Všichni vesničané se nahrnuli s překvapeným výrazem na okraj.Poslední Mayin výkřik a dívka navždy zmizela v hlubinné propasti.Lidé se postupně sebrali a vyrazili zpět do vesnice.Sešli se na náměstí a celou noc oslavovali smrt mladé upírky.Jen malá holčička sedící na osamělé lavičce přemýšlela o tom,co Maya řekla.Maya jí zůstala ve vzpomínkách ještě dlouho po své smrti.
Komentáře
Přehled komentářů
juuuhuhuh dojemne a smutné másš talent!!!!!
Arigató:)
(Kagome/Kurama, 12. 11. 2007 16:55)Juu,jsem ráda,že se vám líbila,prostě mě to nějak napadlo,když tak venku sněží...FujXDDD
...... :´(
(mája, 11. 11. 2007 14:52)Uch...Páni tak to bolo nádherné,hm koukám,že jsem se dala na slovenštinu no co....Překrásné já upíry ráda,miluji povídky,filmy,seriáli a knížky s nimi. Moc hezké.
uckuší!!!!!!!
(darknesska, 10. 11. 2007 16:08)jééééé to byla krása!!!!!!! i když to bylo smutný - a já smutný konce k smrti ráda!!! - tak to bylo úžasný!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! a jé, už mi zas hráblo...
gfghh
(yumíííkkkkooóóóó, 12. 4. 2014 19:48)